© Tomáš Břínek / musicserver.cz
© facebook interpreta
Vůbec první věc, kterou kapela pod značkou M&Ž natočila, byl čtyřpísňový předchůdce "Made in Valmez" a vyšel v roce 1990 v edici "Rock debut". Písně "Hodinový hotel", "Výhledově" a "Ne, teď ne" se objevily o rok později na regulérním LP a staly se zásadním repertoárem Mňágy. Fanoušci si je na koncertech žádají dodnes, "Hodinový hotel" většinou zazní ke konci vystoupení a Petr Fiala ho uvádí slovy "...a teď zahrajeme něco úplně jiného". Zbylý song "Kocourkov" do standardních desek zařazen nebyl, vyšel pouze jako bonus v reedici "Made in Valmez". Pohledem PF: "Úplně první pobyt v regulérním studiu. Osmistopém v Ostravě. Přivítal nás ožralý zvukař, kterej řek, že když neumíme hrát s metronomem, stejně nic nenatočíme a šel zase spát. My jsme metronom vyhodili z okna studia a písničky natočili s přítomným technikem." Hodnocení z dnešního pohledu: Nehodnoceno
© facebook interpreta
Legendární deska, jedna z nejzásadnějších v historii české hudby. A první, kterou Mňága & Žďorp natočila. "Takové album mohl stvořit jedině člověk, který žije v malém městě," napsal tehdy v MF Dnes hudební kritik Vladimír Vlasák. Skutečně, na "Made in Valmez" máte výjevy z maloměsta od A po Z a takzvaně na talíři. V titulní písni Fiala vyjadřuje jakési "programové prohlášení" a celou desku tematicky shrnuje: "Nic mi není, přitom melu z posledního / těžko říct o tom něco konkrétního / stejná slova kolem stejný tváře / a každej sám sobě jsme lhářem / a já už zase zkouším se prokopat ven." Pohledem PF: "Natočeno v malém brněnském studiu Audioline za deset dní i s mixem metodou 'vlaštovčí hnízdo': nejdřív bubny, pak basa... a nakonec pořádně falešný zpěv. Je to tak nedokonalé, až je to úplně dokonalé, což říkám z nadhledu patnácti let, osvobozen od všech druhů ješitnosti." Hodnocení z dnešního pohledu: 8/10
Pecky desky: Hodinový hotel, Výhledově, Ne, teď ne, Made in Valmez
© facebook interpreta
S "Made in Valmez" si kapela vybudovala slušné renomé. Její koncerty, na kterých vystupovala v námořnických oblečcích, se staly vyhledávanou záležitostí. Druhé LP vyšlo pouhý rok po debutu, avšak na jeho kvalitě se to vůbec neprojevilo. Naopak - "Furt rovně!" bylo oceněno Cenou Melodie 1993 v kategorii "Album roku" a Mňága ve stejné anketě triumfovala i mezi kapelami. Pohledem PF: "Opět Audioline. Bohužel nám to ve studiu dost drhlo, kytary furt neladily, zvukaři furt prudili. Desky se prodalo padesát tisíc a my jsme přestali chodit do práce a jen jezdili po koncertech. Od té doby jezdíme pořád. Písničky byly přebytky z 'Made in Valmez' plus pár nových, např. 'Láska Páska'." Hodnocení z dnešního pohledu: 8/10
Pecky desky: Něgdy, Myslel jsem si, že je to láska, (Je to) Nemožné, 17B
© facebook interpreta
Třetí deska přinesla z větší části naprosto nové písně. Zatímco na předchozí dvě placky nahrála Mňága převážně písničky ze své undergroundové minulosti, na "Radosti" jsou hlavně porevoluční písně. Přestože je album o chlup slabší než jeho dva předchůdci, je opět autentické. A dá se říct, že zachycuje atmosféru doby. "U vedlejšího stolu / došly mu prachy, došla mu nálada / a sedí tam sám / u vedlejšího stolu / a má už jenom jedno přání / u vedlejšího stolu - hned vedle tebe jedno přání - zmizet někam do prdele!" Pohledem PF: "Desku produkoval Laco Lučeni, který nás vcelku osvobodil od křečovitého hlídání technických detailů. Písničky jsme dávali do kupy během nekonečné šňůry, během které jsme odehráli od podzimu '92 do podzimu '93 kolem dvě stě padesáti koncertů. Večer jsme odehráli a ráno jsme v klubu zkoušeli a pak jsme jeli dál. Byla to první deska u EMI, tehdy ještě Monitor." Hodnocení z dnešního pohledu: 7/10
Pecky desky: Dveře do pokoje, Otčenáš, Chtěl bych
© facebook interpreta
V květnu 1994 se na pultech obchodů objevilo třiadvacetiminutové EP "Valmez Rock City". Šlo o přebytky z předchozí řadové desky, několik novinek pořízených zkraje roku a poté píseň "Stovky hotelů" Katapultu, kterou skupina nahrála na kompilační CD "Třináct fláků od Kaťáků" Pohledem PF: "Přebytky z 'Radosti' plus pár drobných příběhů, které jsme natočili v Bratislavě s Jožo Krajčovičom. Vydali jsme to proto, abychom v tom roce něco vydali, a taky nám bylo líto těch nevydaných písniček z 'Radosti'. Měl to produkovat opět Laco, ale nebyly peníze, tak se mu nechtělo. Akorát nám to zapomněl říct, takže jsme každý den začali několikahodinovým čekáním na producenta a pak rychle točili s Jožem." Hodnocení z dnešního pohledu: Nehodnoceno
© facebook interpreta
První Fialova sólovka. Pro Mňágu se nehodila, písničky byly od její tvorby hodně odlišné. "Nečum a tleskej! (vol.2)" prodával především singl "Měsíc", ke kterému vznikl i úspěšný animovaný videoklip. A proč je v názvu desky číslice 2, když jde o Petrův první samostatný počin? Odpověď najdete v meziříčském undergroundu osmdesátých let. "Nečum a tleskej" totiž byla MC kazeta písniček skupiny Slepé střevo, předchůdkyně Mňágy. Po bezmála deseti letech tak Fiala použil stejný název, ke kterému jen připojil dvojku. Že by inspirace pro Michaela Kocába? Pohledem PF: "Potřeboval jsem si odpočinout od kapely a ty písničky taky vyžadovaly jiné aranže než ty mňágovské. Desku produkoval Karel Plíhal, odvedl obrovský kus práce, natočil spoustu stop, které pak smazal a natočil jiné... Spolupráce s ním mi dala hrozně moc. Hlavně to, že fakt nemá cenu dělat jiné věci než dobré. Jen škoda, že trvalo tak dlouho, než mi to došlo. 'Měsíc' hrajeme s Mňágou na koncertech furt." Hodnocení z dnešního pohledu: 8/10
Pecky desky: Měsíc, V přízemí na zemi, Splynul, Na malé procházce tmou
© facebook interpreta
Po Fialově krátké sólové anabázi se kapela vrhla na další tvorbu. Práce jí šla od ruky a z písní, připravovaných pro novou řadovou desku, se vylíhl jeden jasný hit. "Nejlíp jim bylo" tak obsadilo na nějaký čas radiové stanice a dočkalo se i klipu v režii Petra Zelenky. Kromě titulního songu obsahuje singl skladby "Domov, sladký domov", "Zapomenout" a "If You Want My Love" s textem Ivana Krale, jenž desku produkoval. Pohledem PF: "Singl pro rádia, ostatní písničky jsme pak vrazili na soudtrack." Hodnocení z dnešního pohledu: Nehodnoceno
© facebook interpreta
Pod taktovkou Ivana Krale, který se v té době vrátil do Česka a pustil se hromadně do produkce (mj. deska Lucie v roce 1994), vznikla čtvrtá řadovka Mňágy během pěti let. Pokračuje ve stejném duchu, který nastavila už "Radost až na kost". Obsahuje jasné hitovky ("Nejlíp jim bylo", "Psi pana Pavlova") i naivní záležitosti ("Na stěně visí reprodukce", "Pravda neustále vítězí"). Nechybí ani "Klidná píseň" s vše říkajícím veršem "Moje žena už mi nechce dělat trubičku / už se ohlíží po jiným peříčku." Jednoduše: Ryzí zlato! Pohledem PF: "Album produkoval Ivan Kral, byla to teda fakt škola. Nejen hraní, ale i života a přístupu k věcem. Já ho mám hrozně rád, je to čistá duše. Povedlo se nám několik písniček, které vydržely zkoušku času." Hodnocení z dnešního pohledu: 7/10
Pecky desky: Nejlíp jim bylo, Psi pana Pavlova, I cesta může být cíl
© facebook interpreta
V roce 1996 natočil Petr Zelenka film "Mňága - Happyend", ve kterém Fialova skupina vystupovala jako uměle vytvořená kapela. Jde v podstatě o fiktivní dokument, jehož nápad pak známý režisér zopakoval ještě v "Roku Ďábla". Soundtrack obsahuje písně Mňágy, Slepého střeva nebo třeba "Vím, kam mám jít", jejíž melodii má na svědomí producent předchozí řadovky Ivan Kral. Pohledem PF: "Bylo nám líto nedoprovodit film soundtrackem, tak jsme vymysleli soundtrack. Film s odstupem považuju za nejčistší Zelenkův snímek. Přestože je to celé fiktivní konstrukce, působí na mě naprosto věrohodně a přirozeně. Z ostatních jeho filmů už takový pocit nemám." Hodnocení z dnešního pohledu: 7/10
Pecky desky: Vím, kam mám jít, Motýl, Made in Valmez (Unplugged)
© facebook interpreta
První slabá deska Mňágy & Žďorp. V období, ve kterém vznikala, došlo uvnitř kapely k personálním změnám a atmosféra se dala krájet. A to všechno je na "Bajkonuru" poznat. Kdyby se pátá řadovka meziříčské kapely jmenovala "Pod dekou", byl by její název výstižnější. Přesto na ní najdete i tak pěkné písničky, jako je "Hezká holka" nebo "Ve 4 ráno". Pohledem PF: "Deska vznikala ve veliké křeči. Byl čas vydat desku, ale kapela byla v rozkladu. Bubeník kalil, kytarista Radek Koutný chtěl svou kapelu a natáčení spíš projezdil po nocích v autě, já jsem hulil první ligu a nedokázal jsem se často dostat přes první řádek textu, saxofonista Lukáš se nepřetržitě děsil, že mu nebude klakson ladit, a zbytek jen s utrpením pozoroval, co se děje. Desku produkoval Petr Vavřík z Butů, bez něj bysme byli v prdeli úplně. Po desce Koutný opravdu odešel, cestou na koncert vystoupil na benzince. Nahradil ho Jaryn Mikel. A na začátku podzimní čtyřicetikoncertní šňůry zkolaboval díky sebevražednému životnímu stylu bubeník Karel Mikuš. Na záskok přišel Hrbol čili Pavel Fadrný a už zůstal. Byly to první změny po sedmi letech nepřetržitého kolotoče. Na koncertech většinou nehrajeme z tohohle alba nic. Když si to tak jednou za dva roky pustím, úplně blbé mi to nepřipadá, ale... Nevím." Hodnocení z dnešního pohledu: 6/10
Pecky desky: Ve 4 ráno, Hezká holka, Pořád tě mám rád
© facebook interpreta
Dva roky po nepříliš úspěšném "Bajkonuru" přišla Mňága s výbornou kolekcí šestnácti nových písniček. Deska "Chceš mě? Chci tě!" spustila novou vlnu zájmu fanoušků a kapela sama byla opět mezi promotéry žádána. Skutečnou perlou je předělávka nohavico-plíhalovské "Nagasaki Hirošima": "Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic / z takový lásky většinou nezbyde nic / z takový lásky jsou kruhy pod očima / a dvě spálený srdce Nagasaki Hirošma." Pohledem PF: "Hodně dobrá deska, ze které hrajeme fakt hodně písniček. Po pohromě s 'Bajkonurem' opravdu pohlazení. Hrbol hrál citlivě a přesně, do aranžování se zapojili všichni. Duše byla nejhranější monitorská písnička toho roku." Hodnocení z dnešního pohledu: 8/10
Pecky desky: Spaste svoje duše, Nagasaki Hirošima, Optimista, Jablkový sad, Na konečnou
© facebook interpreta
Ve stejném roce, kdy kapela vydává "Nic složitýho", proběhne vyhodnocení ankety "Deska Desek Deváté Dekády" časopisu Rock&Pop o nejlepší české album devadesátých let. V ní vítězí mňágovské "Made in Valmez" (na druhém místě je Vltava a jejich "Marx Engels Beatles" a na třetím Lucie s "Černými kočkami..."), které se při té příležitosti dočkává reedice. Tentokrát s přiloženým DVD a bonusy. Fajn věc. Pohledem PF: "Myslím, že ne-li první, tak jedno z prvních českých DVD. Vyšlo po vítězství téhle desky v anketě časopisu Rock&Pop o nejlepší českou desku deváté dekády." Hodnocení z dnešního pohledu: Nehodnoceno
© facebook interpreta
Představte si tu situaci: před rokem jste s kapelou vydali parádní desku, je o vás zájem a začala vás znovu hrát rádia. Ale teď potřebujete vydat další album. Písničky píšete průběžně, takže něco máte, ale není to nic moc. Víte, že to chce víc času, ale desku prostě vydat musíte. Nakonec uvěříte, že ji zachrání pár hitů umístěných hnedka na začátek a vypravíte se do studia. Výsledkem může být jenom opravdu slabá deska, alespoň na poměry vaší kapely. A "Nic složitýho" takovou deskou je. Na druhou stranu - najdete v ní spoustu reálií z Valmezu (po "Made in Valmez" možná nejvíce v celé diskografii, alespoň tedy těch, které jsou zřejmé) a hodně motivů s Fialovými oblíbenými vlaky a nádražími. Do koše tedy rozhodně nepatří, ale... Pohledem PF: "Velmi nevyrovnaná kolekce. Jsou tam dobré věci, jako je 'Matahari' a 'Goin Blind', ale taky písničky, které jsme prostě neměli vydat – 'Tolikrát', 'Půjdeme se projít'. To jsou z mého pohledu slátaniny a musím upřímně říct, že jsem to tušil už tehdy, ale myslel jsem si, že mi to projde. Taky je na desce 'Písnička pro tebe', která nás docela razantně natlačila do rádií a klip do televize. Vznikla samozřejmě jako parodie na Mňágu, celé mi to trvalo asi šest minut i s textem a kapela to pak naivistickými sóly dorazila. Kouzlo nechtěného." Hodnocení z dnešního pohledu: 5,5/10
Pecky desky: Goin Blind, Matahari, Písnička pro tebe
© facebook interpreta
Na začátku nového století přišla Mňága & Žďorp s výběrovou dvojdeskou. První CD obsahovalo šestnáct skladeb z předchozích řadových alb, na druhém bylo písní pět a zbytek tvořil oddíl "Folk is not dead". Jak už název napovídá, najdete na něm písně z Fialovy sólovky (až na "Měsíc" všechny nahrané znovu s kapelou v Brandýse nad Labem) a předělávky mňágovských oblíbenců Janoty, Nohavici, Plíhala a Merty. Na závěr celé desky si můžete poslechnout demoverzi nevydané písně "Tam u zdi hřbitova". Výběrovka, jak má být. Pohledem PF: "Každá desátá deska bude best of. Amen. Plus bonusový oddíl Folk is not dead plus demo. 2CD." Hodnocení z dnešního pohledu: 10/10
Pecky desky: Všechny
© facebook interpreta
Vstup do nové etapy se Fialovi & spol. příliš nepovedl. Vzpomínám si, jak jsem tuto desku probíral s kamarádem na vsetínském gymnáziu. Jemu se líbila, mně příliš ne. A podobně by se dali rozdělit i příznivci kapely. "Web site story" znamená odklon od saxofonu a smutných písniček zpívaných vesele ke kytarám a smutným písničkám zpívaným smutně. Melodie zachraňují texty - Fialova tradičně kvalitní práce, tentokrát produkovaná - podle všeho - v těžké životní situaci. "O čem asi sní / ten Johny troska junior / co u vchodu do Tesca spí / o čem asi sní / snad o velké lásce jako já / kdopak ví o čem asi sní..." Pohledem PF: "Hodně temné. Neměli jsme v té době saxofonistu. Kluk, co s náma hrál na koncertech, nebyl tvůrčí typ. Takže jsme ságo nahradil zkreslenýma kytarama, synťákama, vokodérama atd. Textově nejzoufalejší a nejsmutnější. Byl jsem v té době dost na dně a jen jsem čekal, většinou zhulený napadrť, co bude. Nedovedl jsem si moc představit, že ještě něco bude. Nad vodou mě držely jen děti. Nejraději mám písničku 'Popel žhne', o té nejposlednější naději. Situace v kapele byla díky mě mizerná. Získal jsem přezdívku Černá díra. Hodně jsme se hádali. Ale 'Ajlavjů' a 'Magnet' hrajeme a budeme hrát." Hodnocení z dnešního pohledu: 6/10
Pecky desky: Magnet, Nehledám nic, Ajlavjů
© facebook interpreta
Druhá sólová deska frontmana Mňágy je velice zvláštním úkazem na naší hudební scéně. Fiala ji vymyslel během pár týdnů po Novém roce a pak předal producentovi Petru Slezákovi, který s jeho kapelou v minulosti mnohokrát spolupracoval. Výsledkem bylo folkové album se silnými texty, oblečené do popového hávu: spousta synťáků, kláves a umělých bubnů. K cédéčku vznikl i videoklip na píseň "Na eskalátorech", ale v podstatě zapadl. Fanoušci Mńágy se v roce 2005 ptali: Co bude dál s naší oblíbenou kapelou? Pohledem PF: "To už jsem žil se Zuzanou a natáčel pro ni demáčky. Pak jsem je dal našemu producentovi Petru Slezákovi, který je ještě s muzikantem Martinem Koníčkem přepracovali do výsledné podoby. Já jsem nenahrál skoro nic, jen pár kytar zůstalo z těch demáčů, akorát jsem to nazpíval. Po letech, kdy jsem ve studiu kontroloval každej činel, všechny prudil, jsem se chtěl osvobodit, nebýt Černou dírou, dát svobodu hudebním kumpánům a bavit se. Taky jsem se od těch dvou dost naučil, podstatě to samé, co od Plíhala: udělej to, kurva, fakt pořádně! V EMI byli docela nešťastní, že deska vyšla pod mým jménem, a ne jako další Mňága. Oceňuju, že mě nepřemlouvali a vydali to. Komerčně to opravdu nebylo nejlepší, ale to někdy zas až tak moc neznamená, jsem zjistil..." Hodnocení z dnešního pohledu: 7/10
Pecky desky: Podzim, Neodešla, Paranoja, Když se zešeří
© facebook interpreta
Jestliže u předchozí desky měli fanoušci strach, jakým směrem se jejich Mňága vydá, u "Dutý, ale free" musely jejich pochyby zmizet jako pára. Kapela kolem Petra Fialy se evidentně dostala do formy a nahrála svoji možná nejlepší desku za posledních deset let. Na tom se určitě hodně podepsal fakt, že se zpěvák znovu oženil a narodil se mu potomek. Z "Dutý, ale free" cítíte radost z hudby, života, ze světa. "A pak už zas jen lehce poprchá / a bouřkové mraky se nepatrně potrhány valí dál / tak jdu taky, už ne sám / to je jasný / tak jdu taky už ne sám / jen nepatrně potrhán / já miluju!" Pohledem PF: "Docela comeback. Myslím, že po 'Web site' a po mé desce, která podstatě zapadla, už od nás nikdo nic nečekal. Ale to jste se, holenkové, pěkně spletli! Desku jsme dva roky chystali a natočili za týden. Všechno živě dohromady, akorát saxík a zpěv zvlášť. Hosté nebyli potřeba. Brali jsme druhé, maximálně třetí verze. Materiál je pro mě srovnatelný s 'Made in Valmez' nebo 'Chceš mě'. Rádia sice nic nehrála, pro ně už jsme odvařená stará kapela, ale já vím, že to tak není a kvůli rádiím si rozhodně botky nerozkousám. Koncertně všechny písničky vycházejí skvěle. Takové vály jako 'Miluju' nebo 'Barikády' budeme hrát dlouho, doufám..." Hodnocení z dnešního pohledu: 8/10
Pecky desky: Dutý, ale free, Barikády, Panenky, Některé otázky..., Včela na nádraží
Přestože poslední deska Mňágy vyšla teprve loni na podzim, parta kolem Petra Fialy se už chystá znovu do studia. "Je to tak, zamíříme tam v listopadu," potvrzuje Fiala. Kapela má už nové songy a s novým albem počítá na jaro příštího roku. A dárek k letošním narozeninám? Fiala má jasno, půjde o dévédéčko. "Chtěli bychom vydat DVD s filmem 'Happyend' a s klipy, které jsme v průběhu těch dvaceti let pořídili," říká. Nezbývá, než popřát vše nejlepší. Do té další dvacítky!
