Svěží vítr ze Slovenska, to jsou prý Lavagance. Letošní udílení tamních Andělů/Aurelů s přehledem ovládli, když proměnili všechny tři nominace. Na recenzi do musicserveru přišla už druhá verze jejich EP "Back To Attraction", protože všechny vylisované kusy první várky se beznadějně vyprodaly. Tak jak to teda s touhle kapelou je...?
Tady kluci do toho jdou zostra už obalem samotným druhý edice EP "Back To Attraction" - vcelku agresivní přelepka v kombinaci žlutá na černým, což je sakra vidět (a proto to tolik firem používá na espézetkách). Třikrát
Aurel 2006: Best Alternative Album, Best New Group, Best Video. Anglicky, takže borci myslí na venkovní úspěch. Prolítne se biografie a ono to vypadá, že to jako jde. Videoklip rotující na MTV, křest přenášený rádiem, remixy v rádiu (hraje někdo remixy u nás, remixy českých kapel, dělá to někdo vůbec, nejsou to jenom štěky, co?), vyprodaný EP a dolis, předskakování
Duran Duran v Bratislavě a jenom kvůli komunikačnímu šumu zmařený support
Scissor Sisters ve Vídni. Demáče si nafrkal Péťa Vachler "Doblba!" a teď v plánu speciální novinka pro vznikající film fotografa Kevina Abosche, co není žádný objektivový ořezávátko, aby bylo jasno. A ano, novou sérii promo fotek bude mít podškrábnutou on.
Lavagance teda útočí už jenom písmenkama. Zpěvák má ryze britpopovou image, něco mezi pány Gallagherem a Ashcroftem, což asi není nikdy na škodu.
Zvuk je ale zakořeněný do doby o deset let dříve, kdy Gallagher dělal ramena maximálně tak na rodiče. Osmdesátkový feeling prostupuje celou nahrávkou - ať už jde o klávesy nebo například basovou linku v jednoznačně největším hitu "Miles". Sebejistota z toho úplně stříká, pocit
"víme, co děláme". První tóny "Back To Attraction" fungují podobně jako zmiňovaná samolepka. Bum! Nefalšovaný nadšení, protože hity na první poslech, to udělá radost každýmu. První tři skladby - všechno již vydané singly - představují
Lavagance v roli konkurenceschopné kapely pro evropský region. Jenže pak spadne řetěz, co se horko těžko povede nahodit zpátky remixem "Miles". Spíš teda nepovede. Sebevědomí střídá křeč, vycházející z tradičního muzikantskýho klišé
"hele, my to umíme i takhle". Jako umíte, ale nefunguje to.
I tak jsou
Lavagance rozhodně příslibem do budoucna & jedni z těch, co by jim to mohlo vyjít i za hranicema. Jenom by se měli držet spíš modelu první trojice tracklistu než té druhé. To by se pak asi opakoval ten tradiční příběh několikaletýho novinářskýho
"nadějná kapela", co končí... Vždyť víte, jak to končí.
P. S.: CD obsahuje i nejlepší slovenský videoklip roku 2006. Vrtá mi hlavou, jaká je u sousedů situace na poli hudebních videí.