V pátek 11. května se v pražském Paláci Akropolis sešli k výtečnému koncertu američtí Red Sparowes s českou Themou 11. Naplněný klub měl možnost sledovat jeden z - bohudík - mnoha koncertních vrcholů tohoto roku. Přečtěte si naši reportáž a podívejte se na fotografie.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Vždycky jsem si stěžoval, že sem jezdí jen vyhaslé kapely a skoro mrtvé hvězdy. Ale to už dávno neplatí. Ne od doby, kdy se do pořádání větších akcí pustili lidé ze
Silver Rocket. Další z řady vynikajících koncertů byl naservírovaný v pátek večer, v Akropoli. Společně s
Themou 11. Kapela, která má na kontě dvě studiová alba, stojí za ní početná skupina fandů a v nese sobě legendy svého žánru.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Když se Akropole kolem tři čtvrtě na osm solidně zaplnila, spustila
Thema 11 "Soft Is The Skin" a bylo okamžitě jasné, že je konec koukání na špičky bot a že je potřeba zapojit také krční svaly. To, že jejich poslední deska je vážně povedená, rozeberu někdy příště (bude recenze). Teď je na místě zdůraznit, že jim to pohromadě skvěle funguje a nové skladby mají našlápnuto hodně daleko a zvukem hodně hluboko pod zem. Někam, kde se taví i kameny. V porovnání s temnou náladou desky byla
Thema 11 naživo rychlejší a zuřivější. Na výraze jim rozhodně přidal výborný zvuk a v polovině koncertu v podstatě vyprodaná Akropole. Musím říct, že pro mě to byl nejlepší koncert Themy, který jsem kdy viděl. Až z toho šel strach. Nekompromisní údery do strun, obalené temným duněním kotlů, a hlasy, které šly z hloubky vnitřností ven, aby se dotkly té nejživočišnější stránky posluchačů.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Potom, co skončila
Thema 11, si
Red Sparowes krátce vyzkoušeli nástroje a opřeli se do toho. Prostě. Jen obraz a hudba. V pozadí běžící scénky z diktátorských kroužků, válcované silou kytarové hudby. Riffovitější a strukturovanější hraní než na
desce, přesto o poznání klidnější a shoegazerovější než
Pelican. Zajímavě poskládané kompozice bez silných emotivních hrotů podporovala výtečná basová linka Grega Burnse, který občas přesedlal k pedal steelu a přidával lehkým klouzáním po strunách spojující lehkost. Mám rád tenhle přístup. Žádné řeči a jenom muzika, pořádná muzika. Bylo to, jako když pustíte z kopce sněhovou kouli. Muzika se valila, tři přirozeně komunikující kytary slepovala dohromady nápaditá rytmika a vyhlazovala basová kytara. Do uší přicházel celek, který byl tvořen svébytnými hudebními projevy, ale tak stmelenými, že by bylo jen velmi těžké z něj něco vytrhnout. Bylo příjemné vidět, že nehraje jen soubor individualit, ale že hraje kapela, kde každý má své pevné a nenahraditelné místo.
Obraz a hudba, odvrácené strany světa. Kobercový nálet na potlačované emoce. To byl pátek jedenáctého května v pražské Akropoli.
Red Sparowes,
Thema 11, Palác Akropolis, Praha, 11.5.2007
Fotogalerie:
© Tomáš Břínek / musicserver.cz
© Tomáš Břínek / musicserver.cz
© Tomáš Břínek / musicserver.cz