Silná narkóza

17.05.2007 05:00 - Benjamin Slavík | foto: facebook interpreta

Conor Oberst bývá po světě většinou popisován jako "geniální" nebo "dnešní Bob Dylan". Letos mu je sedmadvacet let a se svou partou Bright Eyes vydal osmé album "Cassadaga". To kvalitou pokačuje v nastoleném trendu. Přináší hodně osobní folk-rock. Přečtěte si recenzi muiscserveru.
8/10

Bright Eyes - Cassadaga

Skladby: Clauradients (Kill Or Be Killed), Four Winds, If The Brakeman Turns My Way, Hot Knifes, Make A Plan To Love Me, Soul Singer In A Sesson Band, Classic Cars, Middleman, Cleanse Song,On One Riot For Less, Coat Check Dream Song, I Must Belong Somewhere, Lime Tree
Celkový čas: 62:09
Vydavatel: Universal
Bright Eyes jsou jistota. Přijde singl a šok! Kdo by to do nich řekl? Písničku jako "Four Winds" (také titulní kus loňského EP) by klidně mohl nasadit Vodafone jako hudební podkres ke spotu prodávajícímu volné minuty a kupu SMS zdarma. Ten refrén ("Velkej satan odešel... kurva Babylonu") by každý přešel a druhá skladba osmého alba "Cassadaga" by se mohla stát v Čechách i na Moravě hitem podobně jako nedávno "Rip It Up" Borrellových Razorlight. Kdo se předčasně vyděsil, že Conor Oberst obrousil hrany a bude psát samé kytarové chytlavky, může zase stejně rychle vychladnout, počítat do deseti, nechat si odlít rudou krev z očí. Bright Eyes s další deskou do rádií ani do ryzího mainstreamu nemíří. Jasné hity na "Cassadaga" sice jsou, ale spíše pro fanoušky songwritingu než pro publikum MTV. Žádné repetitivní smyčky do hlavy a nablýskané sračky.

S Bright Eyes v uších se člověk může cítit hodně zvláště. Skladby Conora Obersta jsou z jednoho úhlu hodně pocitově vyhraněné a přitom v určité osobní konstelaci zapadnou do úplně protichůdných nálad. Možná pro výborně zvládnutou interpretaci smutku a melancholie, která funguje v zimě, ostrém větru a pocitech, že každý další krok je nad vaše síly, i v létě, kdy si lehnete do trávy a přemýšlíte a jen lehká úzkost a stesk vám vženou slzy do očí. Předchozí alba neveselými pocity útočila rozhodně razantněji než "Cassadaga". Ta je na (první) poslech lehčí. Proč?

Za prvé: Oberst se nezabývá jedinou náladou, kterou by probral zprava a zleva, vyřešil a šel dál. Album má hodinu, k řešení je toho dost. Další novota u kapely z Nebrasky - tentokrát světlo jasně přebíjí tmu, takže se u nových písniček necítíte jako přikovaní k posteli s propadlou matrací. Skladby jsou jasnější a jdou přímo k cíli. Oberst teď sází na přímočarost a před depresí má přednost písnička. A za druhé: Vokál láme nahoru, co to jde. V jeho projevu, který je tentokrát více easy-listening, je polovina všech emocí zářivých očí. Conor ví, kdy ubrat nebo přidat na naléhavosti, aby se to za a) dobře poslouchalo a za b) aby to vyvolávalo potřebný efekt. A za třetí: Elektrická kytara neútočí lo-fi klimatem ani neřve, pouze drnčí a zaměstnává mozkové závity ve smyslu fajn melodie. Ale aby zase nedošlo k nedorozumění...

... "Cassadaga" není pohodové album, při kterém si budete radostně poskakovat, smát se na všechny okolo a nabízet, co vám zbylo od svačiny. Jde o to, že po doposlouchání minulých desek měl člověk náladu akorát na to zatáhnout žaluzie, zamknout pokoj, odlogovat ICQ, být co nejdéle sám. Byl to nápor krve do mozku, slzy, zamotaná hlava, sucho na jazyku, dlouhá migréna, stav vhodný k importu na psychiatrii. Nové věci ubírají na intenzitě a rychlosti vypsaných pocitů. S "Lifted Or The Story Is In The Soil, Keep Your Ear To The Ground" do nich člověk spadl už po druhé písničce. K dosažení stejného stavu musíte "Cassadagu" zvládnout celou v kuse a úplném klidu, až pak začne působit jako ostrá narkóza s účinkem několika hodin. Vypnutím v polovině se jí ale můžete bez problémů ubránit. Prostě to jde pomaleji...

Conor Oberst (ročník 1980) dospívá a nemá zapotřebí brečet nad ztracenou láskou a pocitem malého básníka v dnešním velkém světě. Což v nějak velké míře nedělal nikdy, ale jako každý písničkář se mezi těmito tématy někdy více, někdy méně motal. Teď má pocit, že o sobě už všechno napsal/nahrál/zazpíval. Vlastního ega bylo dost! "Bible je slepá, tóra němá a korán hluchý." Dříve byly na desce jeden dva anti-war songy, teď je podobnými výrazy nahuštěná. Proto deska po proposlouchání a pečlivém zmapování textů získává další rozměr a nutí přemýšlet. Komu se do podobných dobrodružství nechce, má tu výborně napsané skladby a emotivní prosby a výkřiky typu "Miluj mě teď - peklo přichází - polib mě - peklo je tady" nebo "Všichni přátelé a sedativa to myslí dobře, ale dělají to jen horší". Vnímat obojí přináší studenou závrať.

Bright Eyes to na své novince zkusili zase trochu jinak a vlastně dosáhli stejného výsledku. Budete se klepat, potit, uvažovat, spekulovat, jen to bude trvat déle, než jste byli zvyklí. Počkejte si na to!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY