Nový film Karin Babinské, která - jak díky novinám všichni vědí - si do celovečerní stopáže odskočila z reklamního businessu, sklízí úspěchy. A stejně jako k dobrýmu jídlu patří dobrý pití, k dobrýmu filmu by měla patřit dobrá hudba. Do zbraně povolán Honza Muchow a "Pusinky" jsou na světě. Funguje to, nefunguje? Hádejte. Funguje.
7/10
Různí - Pusinky (soundtrack)
Skladby: Photolab - Sunday & Monday, Le Pneumatiq - Levitation Sound, Pusinky I., Toneless - Morning, Roe-Deer - Mistake, Vendula I., Le Pneumatiq - Mother Russia, Photolab - Ecstasy Of Amsterdam, Karolina, Le Pneumatiq - Billie Jean In Marakesh, Iska, Toneless - Preconceptions, Le Pneumatiq - Blondes In Offroads, Pusinky II., Roe-Deer - Never4ever, Vendula II., Le Pneumatiq - Life, Poslední léto, Toneless - Something
Celkový čas: 58:48
Vydavatel: Sony BMG
Jako já jsem ten film neviděl. A to navzdory tomu, že se o něm (skoro) všude mluví jenom v těch nejlepších souvislostech. Ale soundtrack mě baví. A bavilo mě si před čtrnácti dny povídat s Petrou "se smíchem říkající - to byl vždycky můj sen, bejt namalovaná na obalu k soundtracku" Nesvačilovou. Takže jako na to možná ještě zaskočím. S nějakou dospívající, s hlavou plnou problémů. Navíc to chválil i nanoru. A ten nehulí. A já taky ne. Tak by mě, teda nás - chtěl jsem napsat nás, fakt - to mohlo bavit. Ty "Pusinky".
Soundtrack je typická záležitost Honzy Muchowa. Skladby poskládaný k sobě s nejlepším vědomím a čistým svědomím. Pražská scéna proložená instrumentálníma přechodama. Klasika. Už by to mohlo klidně zavánět nudou a ani by se na Muchowa nemohl nikdo zlobit, protože je to přece jenom modelová záležitost a každý model se dřív nebo později okouká. Přesto tenhle soundtrack vyvolává všechny možný pocity, jenom ne tu (nenáviděnou) nudu. Funguje to - všechno spolu dohromady. Indie-popoví
Photolab, britpopoví
Toneless (a to je vážně nemusím!), kytarovkáři s patkama
Roe-Deer, jejichž riffy prostě rezonujou ve jménu starých
Placebo a nikdo mi to nevykecá (a já to nikdy vlastně nemyslel ani jako nějakou výtku/kudlu do zad) a zlámaní
Le Pneumatiq, kteří rozvíjejí model
Skyline, ale ke všemu jsou ještě o trochu vtipnější a přímočařejší. Otázkou je, co naživo.
Samostatný hudební plochy dobře fungujou třeba na Hlavním nádraží v Praze (kdykoliv) a na nádražích v pět ráno (kdekoliv).
Soundtrack k "Pusinkám" je příjemný hodinový podklad pro život a klidně se s ním dá fungovat i několik hodin v kuse. Stejně jako povídat si s Petrou Nesvačilovou. Takže jak říkám, možná na ten film ještě zaskočím, protože všechno, co s ním tak nějak úzce souvisí a já měl možnost poznat, mě naplnilo pozitivní energií. Mám dojem, že by se mi, teda nám, chtěl jsem napsat nám, to mohlo líbit. Ty "Pusinky".
A že tu není skoro nic o tom, jaký to je? Dobrý je to. Fakt. Takový příjemný. Mám z toho dobrej pocit prostě.