Smutnoveselí Tata Men

16.04.2007 05:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Nové album Tata Bojs "Kluci kde ste?" ukazuje, že i ti nejhravější bojs se časem změní v men. A že to rozhodně nemusí být na škodu, pokud na to jste jako posluchači připraveni. Na novince najdete samozřejmě i veselé písničky, převládá však proud textové i hudební melancholie.
8/10

Tata Bojs - Kluci kde ste?

Skladby: (Intro), Pěšáci, Trilobeat, Eko echo, Vítací, Nedám si, díky, Informační, Splasklé vzpomínky, Skovka, Spáč, Chudáci, Kudu aditsuh, Hlídací
Celkový čas: 46:44
Vydavatel: Warner Music
Jaké je to definitivně dospět? Zvážnět? Mít děti a poznat, že jeden jejich úsměv vydá za tisíce prodaných desek? Ale že ty prodané desky a vyprodané koncerty jsou samozřejmě stále moc fajn? Nová deska haunspalských Tata Bojs "Kluci kde ste?" mnohem více odráží jejich současných stav v soukromí než kterákoli jiná nahrávka kapely. Myslím, že její náladu a obsah daleko více ocení lidé naladění na stejnou vlnu, kteří se nacházejí v podobné životní fázi jako členové skupiny. Ale to neznamená, že by všichni ostatní měli být ochuzeni.

Koncepčnost "Nanoalba" poněkud zastřela skutečnost, že Tata Bojs definitivně dospěli do fáze, kdy je pro ně nejdůležitější písnička. Zatímco se o této desce téměř všude dočtete, že je díky příběhu složitá a experimentální, pravdou je, že je spíše sbírkou hitů, jejichž nerádiovost způsobil celkový koncept a prolínající se příběh. Tam, kde "Nanoalbum" po hudební stránce končilo, novinka pokračuje, ale neposunuje se nijak zvlášť dál. Posun je třeba hledat spíše v celkové atmosféře a v textech.

Zatímco dříve bylo u kapely jasné, že je veselá a hravá, nové album nabízí skladby ze zcela opačných pólů, přičemž ten melancholický a zadumaný oproti tomu rozjásanému převažuje. Nechybí tedy typické tatabojsí hříčky jako "Skovka" (dvě a půl minuty a je vymalováno!), která připomene jejich začátky, nebo pilotní singl "Pěšáci", který si utahuje jak z hudebního byznysu, tak z kapely samotné. Jasnými hity a koncertními taháky jsou "Vítací" (to je ta, kde zpívají "Ženy" a je v podstatě celá refrén) a "Kuru aditsuh". Kdo jiný než Tata Bojs by tak jasnou vypalovačku, jako je druhá zmíněná, nazpíval mixem korejštiny a angličtiny?

Melancholičtější skladby však nabízejí zcela jiný zážitek, jehož vrcholem je "Nedám si, díky". Textový koncentrát přerodu z rozjíveného kluka ve vážnějšího muže, podbarvený zpočátku nádherným klavírem, aby se u konce písnička zbortila v kytarové stěně. Pokud by měla některá z nových skladeb představit kapelu, pak bych vybral tuto.

Tradičně silná je skupina v textech, které jsou nejen hravé ("Informační"), ale u Tata Bojs poměrně netradičně i ekologicky angažované ("Eko Echo" a "Chudáci"). Slovních hříček najdete na desce jako vždy spousty, u mě zatím vítězí "...zvykám si oddělovat dobro a zlozvyky..." ("Nedám si, díky").

Tata Bojs na novém albu opět nabízí to, co jsme si u nich zvykli v posledních letech nacházet - vyzrálý pop s výtečným zvukem a zajímavými texty, nyní navíc obohacené o značnou dávku melancholie. Škoda jen, že po několika posleších, kdy vyprchá textové kouzlo u "Informační" a "Splasklých vzpomínek", začnou tyhle dvě vyloženě nudit. Ale dvě ne úplně povedené z dvanácti je pořád výborné skóre.

P.S.: Bude makro.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY