Reklama

Bigbítové kontrasty hudebního principála

06.03.2007 05:00 - Kateřina Červenková

Michal Pavlíček vstoupil do Beatové síně slávy. U té příležitosti byla uspořádána velkolepá akce s mnoha hosty a dokonce i symfonickým orchestrem. Mimo jiné se zavzpomínalo na Stromboli, připomněla se tvorba B.S.P. a dostalo se i na Pražský výběr. Taková hudební přehlídka musí být samozřejmě zaznamenána.
8/10

Michal Pavlíček - Beatová síň slávy

Skladby:
Celkový čas: 77:58
Vydavatel: Sony BMG
Michal Pavlíček má na kontě mnohá ocenění, samozřejmě zaslouženě. K padesátinám dostal to zatím poslední - vstoupil do Beatové síně slávy Rádia Beat. Celá ta symbolická slavnost se patřičně nafoukla do velkých rozměrů. Pavlíček si tak mohl převzít cenu před sedmitisícovým publikem pražské Sazka Areny. A show to byla opravdu velkolepá. Pavlíček pojal večer jako retrospekci své dosavadní kariéry, přizval si tedy většinu svých hudebních spolupracovníků a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu postupně zabrousil do všech koutů své tvorby. Z takové akce musel být samozřejmě pořízen záznam.

Na "živák" bylo nakonec zařazeno celkem šestnáct skladeb. Někteří účinkující dostali poměrně velký prostor, na jiné, jako například Moniku Načevu nebo ztřeštěnou jazzwoman Janu Koubkovou, se nedostalo vůbec, bohužel. I přesto je album kontrastní, což jen dokazuje rozmanitost Pavlíčkova hudebního záběru. Vedle sebe se totiž představili naprosto odlišní interpreti, a tak se třeba éterický ječák Báry Basikové prolíná s těžkopádným řevem démonického Tomáše Hájíčka. Ostatní účinkující, ať už romantický rocker Kamil Střihavka či bláznivý a komický Vilda Čok, se pak každý po svém pohybují někde uprostřed.

Pohled do Pavlíčkovy minulosti otvírá písnička "Stromboli" v podání neobyčejně vitálního Tomáše Hájíčka. Pražský výběr vstoupil do Beatové síně slávy už o rok dříve. Jeho někdejší slávu připomněl výtečný Matěj Ruppert ve svižné "Jó, já se mám, že je Olda přítel můj" i v písničce "Člověk bez talentu". "Zubatou" pak vystřihlo teatrální a živočišné trio Hájíček, Noid a Čok, kteří se s divokým nasazením pustili i do živelné "Ó hory, ó hory". Ten energický přetlak se na vás doslova valí z přehrávače. Repertoár Zuzany Michnové připomněly Iva Marešová s Lenkou Dusilovou i bratři Dykové. Pěvecké pozadí pak obstaral populární voiceband Brécy v čele s bezprostředním sbormistrem Lukášem Prchalem.

Tím nejlepším jsou však bezesporu výstupy Kamila Střihavky a hlavně Báry Basikové, jejíž spolupráce si Pavlíček považuje snad úplně nejvíce. Po dvou instrumentálních skladbách oživí poslech rocková vypalovačka, oslava bigbítových ikon i bohémských artefaktů "Holka čapni draka". Podstatně něžnější je doslova mrazivý duet "Když se snáší déšť", ve kterém se snoubí Střihavkův chraplák s jemným zpěvem Basikové. Té jsou vyhrazeny následující tři písničky, ve kterých mimo jiné připomíná někdejší slávu kapely Stromboli. Závěrečným vyvrcholením celé rockové estrády je pak klasika "Země vzdálená", samozřejmě v podání nedostižného Kamila Střihavky.

Koncepce alba může vyznít prvoplánově, svůj prostor dostaly pouze notorické skladby a nejznámější jména. Na stručnou retrospekci Pavlíčkovy nesmírně bohaté kariéry ale snad nelze zařadit ani nic jiného než jeho největší hity. Tu velkou slávu, která je po zásluze hodnocena jako událost loňského ro(c)ku, jsem měla možnost navštívit, proto bych raději sáhla po obsáhlejším DVD než jen po výběrovém CD.


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Michal v síni slávy měl být dávno (Milda, 26.04.2008 04:21) Reagovat

    sice nevím komu píšu, ale je to jedno asi, Michal by si zasloužil lepší vstup do síně, písničky byly pojaté z jiného pohledu, byly laciné, spojení nebylo v relaci jeho myšlenky, zvláště hostů, (krom Střihavky a Báry, nejlepší to holka zpívající) " zubatá od Noida byla zvěcnělá porážka prasete, horší už byl jen "Paranoid" , skladba, na kterou chtějí asi všichni zapomenout. Do síně slávy by patřil také Ríša Kybic.Michale, to DVD co vyšlo v novinách, jako tvůj vstup do síně slávy, tak to si nezasloužíš ! To je tvoje porážka , to je slabota , tvoje blbost, komu si se chtěl zavděčit , tvým známým? Nejlepší bylo , když ti Bazička přinesla tu kytku, brečel jsem s vámi ..to je o životě. Zbav se blbců a jed svůj styl

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY