"V rocku má být hlavně testosteron. Když jdu na něčí koncert, tak ho pak samozřejmě chci vošukat. Jinak bych tam vůbec nechodila." Courtney Love

Rok 2006 byl na velká jména indie scény chudý - o tom nemá smysl diskutovat. Spíše s tím je třeba pracovat jako s daným faktem. Že Alex Turner & spol. (Arctic Monkeys) budou velcí, úspěšní a jakoby zásadní, se vědělo už nějaký čas předtím, než ve studentských indexech svítilo loňské datum, Dirty Pretty Things zase nelze považovat za novou skupinu (to by byl na čtenáře minimálně podvod).

Británie je v dnešní době na jedné straně nadšená ze zapálených fanoušků The Cramps a Birthday Party, možná až moc hlučných a přehnaně kabaretních rockerů The Horrors a pak z tzv. holčičích kapel. Těch se v posledních měsících objevilo víc než zajímavých - i nezajímavých - kytarovkářů. Kožené bundy tedy možná jen vystřídají sexy šatičky a přidrzlé slečny s fenderem na krku. Když už nic jiného, tak to aspoň může být sranda, protože holky s kytarama, to nikdy není úplně obyčejné. Pokud bude dobrých skupin jako The Long Blondes víc, třeba se dočkáme nového trendu a jako historický background se nebudou naposlouchávat The Cure, ale Blondie...

Debbie Harry byla sexuálním symbolem (nejen) newyorkské scény a nové vlny. Pokud chce tedy být skupina, v níž má něžnější pohlaví převahu, úspěšná, je pak logickým řešením vzhlédnout se právě v Blondie. A přesně tak to udělali The Long Blondes. Popová parta s kytarami naladěnými spíše k mainstreamu než kamkoliv jinam.

The Long Blondes svůj povedený debut "Someone To Drive You Home" vydali u osvědčeného labelu Rough Trade, přejí jim i v NME, vše vypadá ideálně. Deska je taková, jaká by se v dnešní době od kapely vycházející z Blondie automaticky čekala: chytlavá, vtipná a energická. Rockové kytary, lehce dřevní nádech, absolutní popové refrény a texty, které chceme od roztomilých holek slyšet, výpovědi dospívající generace: zkažené rande, zkurvená škola, asi se mu nelíbím, asi mně u nás na baru v pátek nenalejou, asi nejsem normální a do toho nechápaví rodiče; vlastně vše, co dnes řeší každá druhá emo kapela, ale u The Long Blondes to dává smysl a nepůsobí jako směšná kinder rebelie.

Celé se to dá skutečně skloňovat výrazy jako sexy. Je to roztomilé a není z toho cítit chtěnost: jen touha hrát, hrát to, co holky mají rády, hrát to co nejlépe. Naopak místo vykalkulovaných hitovek jde pouze o čistou zábavu a v době, kdy se klade důraz na význam singlu, nechybí ani potřebné slogany. Třeba jako "Weekend Without Makeup". Prostě jako když si známí odvedle založí skupinu a hrajou a hrajou... Jenže když tu kapelu založí kluk, většinou chce bejt slavnej, mít prachy, holky. Když si založí skupinu holka, tak důvod jejího snažení může být v pouhé dívčí realizaci nebo vymezení se proti svým protějškům. Chce ukázat chlapcům, že na to stejně jako oni má a bude to dělat lépe. Nebo chce jen sbalit svého idola a pár singly zbourat hitparády.

Jednoduché hitovky The Long Blondes nikoho nespasí a vlastně ani nejsou ničím nové, protože The Sounds ze Švédska vlastně dělají to samé. The Long Blondes jsou zajímavější pro dobu svého nástupu - věděli, kdy přijít a s čím přijít. A pak se důsledněji drží klasického newyorského zvuku, ten jen interpretují po svém, s britskou ironií, záviděla by jim i letní trendy rošťanda Lily Allen. Žádné experimenty. Jedou na jistotu, vědí jak na to a vychází to. Třeba to milovanou Debbie donutí k reakci. Třeba o nic nepůjde. V tom si nejsem úplně jistý. Ale věřte, že by je Courtney šukala. Co vy na to?

Album: The Long Blondes - Someone To Drive You Home
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 44:04
Skladby: Lust In The Movies, Once And Never Again, Only Lovers Left Alive, Giddy Statospheres, In The Company Of Woman, Heaven Help The New Girl, Separated By Motorways, You Could Have Both, Seallow Tattoo, Weekend Without Makeup, Madame Ray, A Knife For The Girls