Recept na výrobu Aneely: Vezmi jednoho Arashe, ukrouhni mu pindíka, přidej něco nahoře, obarvi na růžovoučko a skřípni hlásek. Anebo vezmi z půlky perskou a z půlky pákistánskou matku a indického otce, nech to vyrůstat v Dánsku a pak se pohybovat v Británii a Pákistánu. Nakonec to nech potkat s Arashem. Vraž do toho podle chuti exotiku a disco, nech to řádně probublat, proslaď a jez. A jak vyrobit desku "Mahi"? Vezmi první recept, vraž do toho druhý, za stálého míchání přiveď k varu a lej na diskotéky. Úspěch? Zaručen. Kvalita? Neblázni...

Právě teď by recenze mohla skončit. Každý by věděl, co od alba "Mahi" růžovoučké papulky Aneely čekat, a každý by se podle toho mohl zařídit. Jenže pravidla hry na musicserveru tohle nedovolují a já je porušovat nebudu. Takže to samé, ale natvrdo: Aneela, to je prostinká analogová kopie Arashe, která je navíc jakýmsi přímým potomkem jeho tvorby. Jinými slovy, zatímco jiní kopírují úspěšné modely, jejichž tvůrce v životě neviděli, Aneela se objevila coby host na Arashově debutu a on jí (zřejmě za odměnu) pomohl s jejím vlastním cédéčkem. Navíc pěje v singlu "Chori Chori", což je "Informer" skupiny Snow v jazyku Udu, na "Mahi" se znovu objevuje taky Arashova "Bombay Dreams", právě ta skladba, která Aneelu představila posluchačům poprvé. Ano, mohl jsem zjistit, jestli se verze "Bombay Dreams" z "Mahi" liší od té z "Arash Arash", a stát se tak největším odborníkem na Arashe v Česku, a krásně. Ale já jsem řekl ne! Žádní falešní sobi a radši ještě honem zmínit, že na albu je taky ploužáček, a to hned dva kousky - "Hope" a "Jo Hum Chup Hain".

Dvanáct písní na albu "Mahi" úspěšně kopíruje zvuk tvorby Arashovy - tabla, indické nástroje, disco beats-co, tu rovně, tu nalomeně, tu pomale, každopádně v mezích podlízavé líbivosti. Jenže, a to je asi největší zápor téhle desky, jim chybí potřebná chytlavost. Necelá třičtrtěhodinka prostě uteče a v hlavě nezůstane nic. Jen echo toho kníkavého hlásku. Takže, Magdaleno, jak to bylo? Za stálého míchání lejeme do hajzlu? Asi tak nějak.