The Killers - Jednou budeme velká kapela

04.12.2006 14:00 - Benjamin Slavík | foto: facebook interpreta

Nedá se říct, že bychom The Killers na musicserveru nevěnovali pozornost. Po recenzi "Sam's Town", reportáži z mnichovského koncertu a makrorecenzi přichází to, co jsme slibovali už dřív. Rozhovor s baskytaristou Markem Stoermerem. Povídání proběhlo před zmíněným koncertem v Německu.
The Killers
© www.thekillersmusic.com
V malé místnosti, kousek od pódia mnichovské arény TonHalle, sedí otrávený chlap, je mu kolem třiceti, kouří jointa a tváří se, že ho ze znuděné nálady vytrhne jen máloco. Když k němu přijdu a představím se jako novinář z České republiky, náhle ožije. Americkou angličtinou vypálí něco ve smyslu: "Česko, to je kurva skvělá země. A ty vaše baby!" V Mnichově toho dne v rámci propagace novinky "Sam's Town" hraje americká kytarovka The Killers. Ten chlapík je baskytarista Mark Stoermerem a já jsem se s ním krátce před koncertem sešel kvůli rozhovoru. Když on sám začal rovnou o ženských, neváhal jsem a bez přemýšlení kontroval otvírací otázkou...

...co ty a rockerské motto "sex, drogy a rock'n'roll"?

Tak to je dobrá otázka na rozjezd. Ale co také od mladého novináře čekat... Víš, drogy, sex a takové věci prostě k životu rockových kapel patří. My to nějak nepřeháníme, ale já osobně si občas něco dopřeji a sex je fajn, to ví přece každý. Nejenom rockové hvězdy. (smích)

V současnosti už The Killers platí za poměrně velkou kapelu. Před rokem jste objížděli evropské stadiony jako předkapela U2. Byl to pro vás hodně inspirující prvek v dalším hudebním směřování?

Přesně tak. Trefil jsi to už v otázce. Když jsme viděli U2 naživo, jakou show dokáží udělat, nadchlo nás to a zjistili jsme, že bychom jednou chtěli být také tak velkou a slavnou kapelou. U2 jsou kapela, která se uměla vyvíjet, točit stále jiná alba a pořád znít v podstatě stejně. Těch několik evropských koncertů s nimi pro nás bylo velkou školou. My se teď vůbec jako velká kapela necítíme. Ale víme, že jí jednou budeme.

Uvědomujete si, že jste řadu svých fanoušků koncertováním s U2 pěkně naštvali?

Víme to, ale mě osobně to přijde jako velký nesmysl. Pravdou je, že patříme do indie scény a hodně jejích fanoušků nemá velké skupiny typu U2 vůbec rádo. Pochopitelně, už nemají tolik energie a nových nápadů jako dřív, své největší nahrávky nepřekonají, ale člověk si od nich může brát úplně jiné věci - životní zkušenosti. Prostě už něco zažili a hlavně pořád dokáží udělat dobrou písničku, což je základ všeho.

The Killers
© www.thekillersmusic.com
Nebude to spíš tím, že indie scénu sledují hlavně mladí lidé, kteří v muzice nehledají nějaké vyzrálé sdělení, opírající se o životní zkušenosti? Oni se chtějí hlavně bavit...

Máš pravdu, ale my svou hudbou chceme oslovovat mnoho lidí, nejenom určitou cílovou skupinu. Ale abych se vrátil k tvé původní otázce: když byla možnost jet s U2 na turné, brali jsme to jako nabídku, kterou nejde odmítnout. Dobře jsme věděli, že nám to může pomoct k získání větší popularity. Rozhodně toho nelitujeme.

Kdy vlastně skupina The Killers vznikla?

Skupinu založil kytarista Davidem v roce 2001...

...tehdy The Strokes vydali "Is This It" a rozpoutali masivní zájem o kytarovou muziku.

To je pravda, hodně tím celé této scéně pomohli. Ale rozhodně jsme hudbu nezačali dělat kvůli The Strokes. Pokud by oni neexistovali, The Killers by stejně vznikli.

Co jste tedy v době, kdy jste začali psát první skladby na debut "Hot Fuss", poslouchali nejvíc za muziku?

Opravdu spoustu kytarové hudby - The Smiths, New Order, The Cure a také starší věci od U2, o kterých jsme se před chvíli bavili.

Takže hlavně britskou indie scénu?

Vlastně ano. Řekl bych, že ani já, ani ostatní kluci z kapely jsme v té době moc nerozlišovali, jestli jde o hudbu z Británie nebo z Ameriky. Poslouchali jsme, co nás oslovovalo, a samozřejmě pod vlivem toho jsme natočili i "Hot Fuss". U nového alba to už bylo jinak, ale The Cure posloucháme pořád. (smích)

The Killers small a
© www.thekillersmusic.com
V čem konkrétně to bylo u "Sam's Town" jinak?

Už se o tom hodně mluvilo. Brandona (Brandona Flowerse, frontmana kapely - pozn.red.) štvalo, že jsme označováni za britskou kapelu, i když pocházíme z Ameriky, z Las Vegas. Myslím, že mu bylo líto ani ne tak to, že zníme britsky, ale že v písničkách lidi necítí atmosféru Ameriky a část její mentality. Proto jsme tím pádem druhou desku chtěli udělat jako víc americkou. Aby se toho fanoušci o nás jako lidech víc dozvěděli.

A o čem tedy je vaše druhé album?

Naše nové album je o posledních dvou letech. O tom, co jsme prožívali, co jsme si jako lidé i jako muzikanti uvědomovali. Ta deska jde přímo z nás. První album bylo hodně emotivní a impulsivní, to novinka je také, ale snažili jsme se na ní více přemýšlet a dostat výš, než kde jsme byli předtím.

Texty písní na obou deskách se celkem výrazně liší. Novější písně působí jakoby dospělejším dojmem. Není to ale trošku křečovitá snaha o dospělost a větší vážnost?

Texty píše Brandon, takže tato otázka by měla být směřována hlavně na něj, ale podle mě to není, jak říkáš. Skutečně jsme něco zažili a už nemáme potřebu zpívat o holkách a klasických problémech dospívajících. To už jsme dělali a dnes jsme jinde. Jsem přesvědčen, že co Brandon zpívá třeba v "Mr. Brightside" nebo "Somebody Told Me", už nikdy nenapíše. Máme potřebu se vyjadřovat jinak a hlavně k jiným věcem. Proto ty vážnější texty.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY