Když jsem četl první zprávy o chystaném soundtracku k muzikálu "Love", pomyslel jsem si cosi o dalším trochu zbytečném výběru, na který budou naskládány nejprovařenější písně The Beatles bez ladu a skladu a který se opět prodá milionům těch, kteří mají rádi Beatles a znají přitom tak desetinu jejich tvorby, kteroužto jsou ochotni kupovat jednou za pár let znovu a znovu. Jak velmi jsem se mýlil. Sestavením hudební koláže pro lasvegaský muzikál byl totiž pověřen muž nejpovolanější, skutečný pátý Beatle, Sir George Martin. Ten se svým synem co pravou rukou dostal požehnání použít z archivu na Abbey Road cokoliv, ale hlavně dostal od Paula McCartneyho, Ringo Starra, Olivie Harrison a Yoko Ono požehnání druhé, totiž použít nahrávky jakkoliv. A tak člověk, který zná každou stopu každé nahrávky možná lépe než samotní muzikanti, kteří je nahráli, vytvořil se svým synem úchvatnou koláž, která velmi zdůraznila často opomíjenou psychedelickou a rockovou stránku tvorby The Beatles v druhé polovině šedesátých let.

Začátek desky s a cappella verzí "Because" ještě nijak nepřekvapuje, věc je dobře známá ze třetího dílu "Anthologie". Nicméně hned druhá položka ukáže, cože se tu více než hodinu a čtvrt bude dít. Počáteční akord z "A Hard Day's Night" uvádí sólo na bicí z "The End", které plynule přejde za pomoci kytarového riffu z "The End" do odpichové "Get Back", doplněné akustickou kytarou z "Things We Said Today", trubkou z "Penny Lane", smyčci z "A Day In The Life", sbory z "Hello Goodbye" a úryvky zpěvu z "Glass Onion" a "Fixing A Hole". Když do toho všeho zazní Lennonovo "... nothing is real...", vytažené ze skladby "Strawberry Fields Forever", pochopíte, že je to velká pravda. Právě započala naprosto neskutečná jízda, která možná vyleká ortodoxní fanoušky, kteří začasté nemají rádi, když jim někdo mění notorické písně a posouvá je do nových souvislostí, možná také šokuje ty, kteří mají The Beatles zaškatulkované jako čtyři mladíky s kravatami, pějícími krásnými melodickými trojhlasy, že ona tě miluje. Nic takového na "Love" totiž nenaleznou.

Otec a syn Martinové měli možnost ovlivnit, které skladby v muzikálu zaznějí, a tudíž pro mne nikoliv překvapivě pracovali především s materiálem, který The Beatles nahráli v roce 1965 a později. Z časů beatlemánie je zde jen singl "I Want To Hold Your Hand" (uvedený výkřikem koncertního promotéra) a potom několik drobných motivů, vložených do jiných písní. Důraz je kladen na vrcholná alba kapely zejména z dob, kdy už nekoncertovala a soustředila se výhradně na studiovou práci. Jednak zde jsou skladby znějící naprosto nově, třeba melodie "Within You Without You" v rytmu "Tomorrow Never Knows" nebo první sloka "Octopus's Garden" zpívaná za doprovodu "Good Night", doplněná zvukovými ruchy vzatými z "Yellow Submarine". Další písně jsou šikovně okořeněné, třeba cirkusový "Mr. Kite" přechází v závěru do divoce hypnotického sóla z "I Want You" doplněného afektovaným řevem "Helter Skelter", v "Lady Madonna" se ze závěrečného sóla na saxofon stala část předehry a uprostřed je píseň ozdobena kytarovým riffem z "Hey Bulldog". A třeba motiv "Nowhere Man", ač skladba na albu oficiálně není přítomná, zaslechne pozorné ucho posluchačovo v různých jiných písních minimálně třikrát. Jen ta vybrnkávaná předehra "Blackbird" přechází do "Yesterday" trochu šroubovaně, respektive zní to jak pěst na ucho. Třetí variantou jsou jen mírné úpravy (a samozřejmě digitální remaster), což velmi prospělo třeba na polovinu zkrácené "Hey Jude" či "I Am The Walrus", ve které jsou zvýrazněny stopy na původním albu téměř neslyšitelné, takže její psychedelický ráz vyniká mnohem víc. Za vrchol desky považuji ovšem "Strawberry Fields Forever", smíchanou snad ze tří, čtyř (možná více) verzí. Začíná Lennonovým demosnímkem jen s akustickou kytarou, postupně se přidávají další nástroje a až za polovinou skladba zní, jak ji známe z původního singlu. V mohutném závěru se pak přidává klavír z "In My Life" a "Piggies", znovu trubka z "Penny Lane" a sbor z "Hello Goodbye". Šílenost, ale nádherná. Nejdůležitější ale je, že žádná z upravených písní neztratila svoji duši, všechny znějí tak, jako by to tak mělo být odjakživa.

George a Giles Martinové smíchali dohromady naprosto nezvyklé kombinace již existujících písní, leč neudělali nic, co by The Beatles nebylo vlastní. Už oni sami přece v závěru "All You Need Is Love" citovali refrén "She Loves You", na albu "Let It Be" smíchali McCartneyho "I've Got A Feeling" s Lennonovou nedodělanou písní "Everybody Had A Hard Year", text "Glass Onion" je celý založen na citacích a odkazech na starší písně. Na albu "Love" je jen toto kombinování dotaženo do dokonalosti (pro někoho možná do absurdna). Jedinou novou věcí jsou smyčce, které zaranžoval Sir George coby doprovod pro křehkou, akustickou verzi Harrisonovy "While My Guitar Gently Weeps". Jinak je tato fantastická psychedelická koláž sestavena výhradně z toho, co The Beatles v archivech na Abbey Road zanechali, byť to leckomu tak nemusí znít. I ten pozdrav a přání dobré noci v úplném závěru je (pokud se nemýlím) z jednoho vánočního singlu, které The Beatles nahrávali pro členy oficiálního fanclubu. A jak že to celé vlastně tedy zní? Fantasticky!

P. S.: Album vyšlo též v limitované edici s DVD, na kterém je přemícháno do PCM Stereo, DD 5.1 a zejména výtečného DTS. Třeba taková "I Am The Walrus" rozmíchaná do šesti kanálů zní zkrátka neuvěřitelně.