Je pátek 29. září 2006 kolem půl páté odpoledne a spolu s Robertem Vlčkem, hudebním promotérem, muzikantem a v neposlední řadě manažerem Clou přijíždíme lesní cestou na místo, kde obě výše zmíněné kapely sdílejí zkušebnu. Nejsem tu dnes náhodou, mým posláním je seznámit vás s přípravami a průběhem koncertu The Airbags, Clou a My First Date ve Starých lázních v Kolíně.

Chvíli se tam něco nakládá, načež je malá dodávka naprosto přeplněná hudebním aparátem. A já zjišťuji, že právě tohle auto bude pro ten večer mým dopravním prostředkem. Spolu se mnou usedají dovnitř ještě dva členové The Airbags - Peetr (basa) a Mike (zpěv a kytara). Zanedlouho se stávám svědkem vášnivé debaty o večírku z předpremiéry českého filmu "Prachy dělaj člověka", ve kterém je i několik písniček spřízněných Clou. Jednoduše řečeno: večírek to musel být vskutku velkolepý, ale detailů vás radši ušetřím. Tím spíše, že Mike má toho dne svátek, takže se na další "rokenrolový večírek" zjevně nebude muset dlouho čekat.

Kolín je ještě nějaký ten kilometr daleko, takže monotónní jízdu po dálnici na chvilku zpříjemníme zastávkou na benzínové pumpě. A co kupujeme? Přece bagety, nealko, mé první pivko! Ale to už se vracíme do útrob dodávky a hurá na dálnici. Na mobilu se mi objevuje nervózní sms od Roberta Vlčka: "Kde sakra jste? My už jsme tu!". Asi po dvaceti minutách konečně přijíždíme do cíle. Dokonce ani nebloudíme, a tak si Kolín moc neprohlédnu. Škoda, snad příště...

Přijíždíme k velké budově stojící pod mostem hned u železniční trati. Zatímco jiní nosí aparát zadním vchodem do klubu, jdu na dobrodružnou prohlídku celého objektu. Je to hnedle velké "multifunkční" centrum. Exteriér působí docela čistě a útulně, na rozdíl od jiných studených kulturních domů. Jdu se podívat do druhého patra, kde se dnes bude konat koncert. Zde potkávám i My First Date, kteří budou večer otvírat. Sál klubu má klasický "kulturákový" tvar, který podle mě pojme cca 800 lidí. Na pódiu probíhají přípravy v plném proudu, staví se aparát, zvukaři chystají mikrofony s odposlechy a Miguel z The Airbags staví bicí.

Nic než Clou
Následuje alespoň pro mne nudnější část večera, což je zdlouhavá zvuková zkouška. Proto také klub opouštím a jdu navštívit kamaráda z kapely Mauritius. Asi okolo sedmé hodiny se vracím ke klubu, kde už nervózně u zamčeného vstupu přešlapuje pár lidí. Trvalo mi asi deset minut, než jsem se dovolal někoho, aby mě pustil dovnitř. Za tuhle dobu jsem vyslechl pár na natěšených rozhovorů a prozkoumal plakát na dnešní koncert. Trochu mě zaskočilo, že jsou na plakátě napsaní pouze Clou... Ale to už mě přes bar vpouštějí nazpátek do klubu.

Aparát na podiu už se zdá kompletní a do ticha prázdného sálu zní nepříjemné zvučení bubnů. Jdu se tedy podívat, co se děje v backstage vedle podia. Místnost je plná kytar, kabelů, ladiček a různě poházených osobních věcí, u stolu si povídají Peetr s Mikem. Za celý večer sem pochopil, že oni dva k sobě mají asi z celé kapely nejblíže, což se také později projevuje i na podiu. Zrovna si stěžují na úmorně dlouhé zvučení bicích a píší playlist na dnešní večer. "Občerstvení," slyším ode dveří a do místnosti vchází někdo z personálu klubu se třemi velkými talíři plnými chlebíčků, uzenin, sýrů a pečivem. Krom jídla doráží také Clou.

Kapely se pozdraví a zanedlouho už je opět řeč o společné poslední kalbě z filmového večírku. A to už pan manažer dává The Airbags pokyn k nástrojovce, na kterou se jdu podívat i já. Docela mě zaujal Robert Vlček, který jako by měl najednou další funkci - zvukaře. Zdá se, že se předchozí slušná hudební průprava se na zkušenostech odrazila a Robert zvuku opravdu rozumí. Výsledkem toho je, že kromě kvalitního zvuku je celá nástrojovka hotová raz dva.

Po The Airbags nastupuje na podium kapela My First Date, aby mohlo konečně po jejich krátké zkoušce vše vypuknout. Prostory klubu jsou už veřejnosti přístupné, tudíž se do sálu pomalinku trousí lidé. Je 20:20 a My First Date spouštějí svůj hudební set. Lidí v sále je zatím velice poskromnu. Kapela na mě působí dost rozpačitě, chvilku zábavné, chvilku nudné a sem tam to postrádá náboj. Také zpěv ve srovnání s Clou či The Airbags má poněkud českoanglický nádech. Je to ale parta poměrně mladá, takže se do budoucna třeba máme na co těšit.

Přesouvám se zpátky do backstage, kde zrovna neúprosně a bez elektriky trénují svůj set kytarista Clou a baskytarista Štěpán, který se stal členem skupiny po odchodu z Jaksi Taksi teprve nedávno. Bez proudu sjeli snad celý playlist - zajímavý trénink. Docela zábavná je i hádka mezi Mikem a Peetrem, kteří řeší smrtelnost baterky ve vysílačce na kytaru... Stejně jako počet chlebíčků vypršel i čas, který měli My First Date na své vystoupení. The Airbags se pomalinku připravují na svůj set a já se jdu zase na chvilku podívat k baru. Počet návštěvníků se sice rozrostl, ale vzhledem k velikosti sál stále působí celkem poloprázdně.

Nášup idiotů
The Airbags rozjíždí písní "Day We Go". Oproti My First Date jejich muzika zní daleko energičtěji a uceleněji. Před podiem to začíná houstnout a lidé se odvažují i celkem pařit. Následují písně "Moon Novel", "Start All Over" a "Wind Talk". Já se zase přesouvám, abych nasál trochu atmosféry v backstage, kde nervózně pobíhá bubeník Clou a mlátí paličkami do všeho, co vidí na očích. Raději nebudu rušit a jdu se posilnit trošku k baru.

Cestou k baru jsem se ještě chvilku zastavil u podia. Kapela zrovna dohrává píseň "Friends For Tomorrow". Nutno se zmínit také o využití chvilek mezi jednotlivými songy, o které se zábavně stará duo Peetr s Mikem. Jejich hlášky jsou kapitola sama pro sebe, nejvíc mě asi pobavila Peetrova průpovídka: "Další skladbu teď uvede Michal, jelikož jí chce někomu věnovat." Michal se na něj dost nechápavě podívá a říká: "A komu jako?" Na to Peetr odpoví: "No mně přeci, ty idiote!".

Je něco okolo čtvrt na jedenáct a vystoupení The Airbags se písní "Light Of Early Morning" blíží ke konci. Za velkého potlesku odcházejí kluci z podia do šatny, kde se právě rozezpívává Lukemo z Clou. Mojí pozornost to však dlouho neudrželo, a proto se jdu podívat k baru za The Airbags. U baru už lítá jeden panák za druhým (nejen) na oslavu Mikeova svátku. Asi po půl hodině se do zaplněného sálu ozývají první akordy titulní písně "Postcards" a Clou rozjíždějí svoji celkem dotaženou pódiovou show. Je vidět, že Clou mají ten den punc headlinerů zaslouženě. Následné dvě pecky "Girls Go Crazy" a "Dope Sick" roztančí už skoro všechny přítomné.

Dost mě zaujalo složení publika a to jak podle vizáže, tak i co do věkového průměru, který byl velmi rozmanitý. Bude to asi tím, že pro mladší generace je to stále docela nářez a pro ty starší je to všechno velmi uhlazené a vše na svém místě jako z rádia. Píseň "Choked On Memories", která následuje, se objevila v českém filmu "Prachy dělaj člověka" a Clou k ní mají i nový videoklip. Není to žádný extra hit, ale je docela poslouchatelná. Mojí pozornost jsem teď zaměřil jejich na nového baskytaristu Štěpána, kterého znám už z působení v jiných kapelách. Na basu hraje poměrně slušně a ještě u toho dělá skoro kotrmelce, což je dobré. I když podle mého názoru Bugsy, kterého vystřídal, se do celkové image, na které si Clou hodně zakládají, hodil daleko lépe. Možná jde jen prostě o zvyk, takže to není nic tragického.

Fanoušci šílí
Vyschlo mi hrdlo, a tak za úvodní melodie písničky, která Clou katapultovala do rádií, "Island Sun" jdu zkontrolovat promile klukům z The Airbags. U baru už je poměrně hodně veseleji. Mike s Peetrem už vypadají docela "chytře". Vyslechnu si pár nepublikovatelných rozhovorů a jdu se podívat, co se děje v sále. Štěpán odkládá svoji baskytaru a odchází, jeho post s akustickou kytarou zaujal bubeník Rae. Stejně tak kytarista Petrock mění svoji kytaru za španělku a přichází akustický blok tvořený písněmi "Secret", "Everything Inside" a "Best Days Of My Life". Po docela zajímavém zpestření lidé odkládají zapalovače a kapela se písní "Still Running" vrací do svého tempa.

Po písničce "Lean On My Shoulder" kapela odchází z podia, na které se za hlasitého skandování zase vrací. Po tomto rituálu Clou odehrají ještě tři energické písně a tou poslední "The Wait" poděkují publiku za výbornou atmosféru a už nadobro odcházejí. V šatně to po koncertě praská emocemi, Clou ochotně podepisují své plakáty a odpovídají na všetečné otázky fanoušků. Nejčastěji kladené otázky se stáčí na jejich novou desku a také na jejich další koncertní návštěvu Kolína. Do šatny také přichází jakýsi fotograf a přemlouvá všechny přítomné hudebníky ke skupinové fotce. Následně však podává foťák někomu jinému a sám se nechává cvaknout s celou kapelou. Clou mají k fanouškům kladný přístup, ale přesto z nich je trochu cítit profesionalita, což je podle mě dobré. Po skupinovém focení a krátkém odpočinku se všichni odebírají k baru. Tam všechna konverzace a zábava, o kterou se s přehledem starají The Airbags, pokračuje. V skoro prázdném sále probíhá demontáž aparátu pro následný přesun do aut.

Je něco asi tak okolo půl jedné ráno a u zadního vchodu do klubu probíhá loučení. Kytarista The Airbags Caps mě odváží domů do Prahy, tam jsem stejně nakonec nedojel, ale to už je zase jiný příběh a tečka za vydařeným hudebním večerem.

Clou, The Airbags, My First Date, Kolín, 29.9.2006

Fotogalerie: