Před šesti lety se na přelomu století sešly v jeden rok alba "Boli sme raz milovaný" coby další sólový počin Pavola Habery a zároveň "7edem", kteroužto deskou se k radosti mnohých vrátil do své domovské kapely Team. Úspěch obou desek byl souměřitelný, ani bomba, ani průšvih, nicméně v rádiích jednoznačně nejvíce zabodovaly teamácké "Krátke lásky", chalani z kapely dostali chuť do nové práce a o dva roky mladší album "Mám na teba chuť :-)" znamenalo velkolepý návrat slovenské pop-rockové legendy. Velké turné, živá deska ze skvělého pražského koncertu, další podařené album "X". Pro samé teamové aktivity (a drobné popravy ve slovenské SuperStar) tak Paľo neměl čas na svoje sólové projekty. Nebo neměl dostatek nápadů?

Obávám se, že oba výše uvedené důvody se podílely na tom, že na novou Haberovu sólovku se čekalo šest let. A přiznám se, že bych si klidně i ještě nějaký ten rok počkal výměnou za to, aby "To sa stáva" nebyla tak nudnou deskou. Copak o to, Paľo vždy na svých samostatných projektech ulítával na kilogramy moučkového cukru zasypané či naopak litry slaných slz zalité balady, nicméně občas to bývala tak silná melodie ("Láska necestuj tým vlakom"), či tak výtečné muzikantské a aranžérské provedení ("Keď sa baba zblázni"), že některé jiné vycpávky na albech člověk přešel a odpustil bez mrknutí oka. Zvláště bylo-li na desce oživení v podobě nějaké té ostřejší vypalovačky ("Je to vo hviezdach", "Telemánia"). Tak na to všechno, prosím pěkně, rychle zapomeňte.

"To sa stáva" je album jedenácti balad (dobrá, občas je tempo nepatrně svižnější, ale skutečně jen nepatrně), jejichž melodie zavání skladatelskou únavou, ztrátou invence nebo nuceným dokončením písně, která měla ještě pár měsíců či let zrát. K tomu na muzikanta Haberova formátu příliš unylé, jednoduché a hlavně očekávatelné aranže. Z celé té třičtvrtěhodinové nudy vyčnívá pouze závěrečná skočná, lehce kabaretní "Ešte stále som tu ja", která představuje jediný muzikantský Nápad. A texty? Nové koště dobře mete, praví jedno přísloví. Pro Andyho Ďuricu to rozhodně neplatí. Napsal deset (jednu skladbu otextoval Haberův dvorní psavec Daniel Hevier) naprosto obyčejných má mě ráda, nebo ne veršovánek o ničem, které znějí jako potřetí vyluhovaný pytlík s Hevierovým čajem. Alespoň to teamácky profláklé stánie v búrke, použité zde dokonce ve dvou textech, si mohl odpustit.

Pavol Habera v rozhovoru, který poskytl kolegovi Václavu Trávníčkovi, pravděpodobně s nadsázkou vysvětloval, proč desku neotextoval Daniel Hevier: "...když si poslechl nové písničky, řekl, že na takové bláboly není schopný napsat solidní text." Pokud něco takového Hevier skutečně vyslovil, měl se možná nad jeho slovy Paľo zamyslet a novou sólovku nechat ještě nějaký ten rok u ledu. Je nedůstojná jeho jména.