Poslouchej zvuky. Různé zvuky...

15.11.2006 05:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Do záplavy výběrů a reedicí, které Heleně Vondráčkové každoročně vycházejí, tu a tam podstrčí albovou novinku. Tyto novinky se zejména v poslední době tváří tak moderně, jak jen lze, aby zlatá oblíbená Helenka neztratila své věrné. Momentálně nabádá všechny své fanoušky a fanynky "Zastav se (... a poslouchej)". Je tu ale vůbec něco k poslouchání?
3/10

Helena Vondráčková - Zastav se (... a poslouchej)

Skladby: Doufám, že to víš, Zastav se (... a poslouchej), Něco si přát, Odplouvám za tebou, Píseň zázraků, Kus nebe, Samba, Jen pár moří, Mám ráda slunce žár, Zkus mi vrátit úsměv, Kde zůstal máj, Svítá, Já vítám déšť
Celkový čas: 50:10
Vydavatel: Universal
Helena Vondráčková a její písně - to nikdy nebyl můj šálek čaje. Přesto přiznávám, že za svoji bohatou kariéru měla pár okamžiků, ve kterých byla účastna na věcech, jež dodnes obdivuji ("Přejdi Jordán", většina nahrávek s Golden Kids), jež zasluhují palec vzhůru, i když kvalita je diskutabilní (kultovní "Sladké mámení"), a za které má mé uznání, byť bych si je nikdy dobrovolně nepustil, což je zejména velký návrat s albem "Vodopád", na kterém předvedla, jak má vypadat hitový, pro rádia vymyšlený moderní popík. Ale opakovaný vtip přestává být vtipem a nápad třikrát vyždímaný ztrácí šťávu.

Dovolím si řečnickou otázku: dal jsem totiž na Helenu, zastavil se a poslouchal. Co jsem tedy slyšel? Ticho jsem neslyšel, to vskutku nikoliv. Slyšel jsem zvuky. Zvuky různé. Bouchání, bublání, šmidlání, brumlání, hučení, dokonce i Helenin bezesporu výtečný a příjemný hlas. Ale pořád to byly pouhé zvuky, které ač spojené do jednoho celku, netroufal bych si nazvat hudbou. Hudba totiž obsahuje ingredience, které těmto zvukům scházejí. Nechce to moc, jen nějakou tu napadnutou melodii, harmonii, emoci, případně (jste-li hodně nároční) text s jakýmkoliv sdělením. Zde jsou jen vedle sebe nakladené zvuky a slova beze smyslu, a to vše dohromady netvoří vůbec nic, snad jen jeden z opaků ticha: hluk.

Poslouchám rád ticho, poslouchám rád i některé z jeho protikladů, jako třeba hukot vodopádu, řeči u piva nebo hudbu. Zvuky, které tvoří jenom hluk a není v nich vůbec nic navíc, neposlouchám rád. A dvě převzaté skladby, které jediné mají něco společného s hudbou ("Kus nebe" a "Já vítám déšť"), ty celou desku nezachrání. Hledání mezi jedenácti dalšími položkami je totiž marné.

"Zastav se a poslouchej / dál ti říkám / mezi řádky nauč se plout / zastav se a poslouchej / láska tichá / je nejsilnější z tajemných pout." Ano, místo této desky měla Helena Vondráčková raději zůstat tichá. Naprosto a totálně zbytečná deska. V hodnocení k minimu 1/10 připočítávám jeden bod za to, že ty podivné zvuky jsou nahrány kvalitně, druhý za Helenin hlas.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY