V tlačenici u vchodu se vyprávěly příběhy z černých burz desek, každý druhý se chlubil svým tehdejším úlovkem a všichni se svorně těšili, jak si zavzpomínají na svoje rockerské mládí. Za posledních pár let se u nás ukázalo množství těch hardrockových legend, UFO k nám ale zavítalo poprvé až teď. Retro Music Hall, mimochodem ideální prostředí pro podobné akce, rozhodně nezel prázdnotou, spíš naopak. Nepřekvapivě tvořili publikum hlavně postarší rockeři. Na adresu kapely pěli jen samé ódy, ale ani tím nenalákali mladé cizince, kteří vyrazili za večerní zábavou a před klubem se ptali, co že se to děje v Retru.

Jako předkapela se ukázali američtí Kreisor, skupina soustředěná okolo vůdčí postavy, kytaristy Kennyho Kreisora. Jejich inspirace v kapelách sedmdesátých let byla více než patrná. Předvedli slušný hardrockový standard, jen možná až moc statický. Silný základ tvořil zpívající tandem kytaristy Kennyho a klávesisty Johnnyho Younga. Baskytara pak byla celkem nevýrazná, bicí pokulhávaly a byly vzhledem k poměrně našlápnutým skladbám málo dynamické. Ke konci se Kreisor naštěstí celkově víc uvolnili a především závěrečná coververze kapely Captain Beyond se vyloženě povedla. Minimálně svou roli supportu Kreisor splnili dobře a klub si během jejich půlhodinového vystoupení spokojeně podupával do rytmu.

Než se pódium připravilo pro hvězdné UFO, vyslechli jsme si téměř celé album Audioslave. Touhle dobou už se v klubu nedalo skoro dýchat. Nicméně, nadšený rockový fanoušek snese všechno a odměna stála za to. Za hlasitého skandování "Jů, ef, ou" s řádným českým akcentem se kapela krátce po deváté vyřítila na jeviště. Přestože jsou UFO výrazně starší než jejich předkapela, působili mnohem živěji a pódium jim bylo téměř malé. Energicky spustili svoje starší hity, ale i skladby z nového alba "The Monkey Puzzle".

Zejména zpěvák Mogg překvapil hlasem ve skvělé kondici. Mnozí kolegové by mu mohli závidět. Bez problémů vše vyzpíval a dokázal do toho vložit pořádnou sílu, až chvílemi pod některými, obzvlášť vysokými tóny sám rezonoval. Vůbec, kromě výrazně mladší kytarové posily, působil z kapely suverénně nejvitálněji. Sršel vtipem, mile si utahoval ze svých spoluhráčů, pochvaloval si české pivo (a to upíjel jen lahvového regenta) a nevynechal ani obscénní gesta, jako je ruka v rozkroku, která ale, pravda, působila spíš komicky, než vulgárně. Největší pozornost na sebe strhával Vinnie Moore. Jeho technická kytara jednoznačně a na úkor ostatních dominovala. Obdobně jako Steve Morse do Deep Purple, i Moore vnesl do kapely UFO mladickou svěžest a energii. Občas se ale svojí hrou nechal strhnout natolik, že se pustil do zbytečně dlouhých sól, ve kterých nebylo příliš místa pro zbytek kapely. Charismatický kytarista Michael Schenker se prostě nenahrazuje lehce.

Jakkoliv byl ale úvod úderný a živelný, postupně se přeci jen projevila únava daná stářím. Kapela začala na pódiu lehce skomírat. Evidentně trochu přestřelili. Baskytarista Pete Way ze začátku poletoval značně posilněn alkoholem sem a tam, aby se pak těžce oddechujíc uchýlil raději ke hře v leže. Paul Raymond lehce vrávoral u kláves a jen občas se zlehounka zhostil doprovodné kytary. Ale rozhodně to nebyla katastrofa, kapela se oklepala a úplný závěr už byl opět strhující. Na chvíli se odporoučeli do zákulisí, kde nabrali síly, a přídavek "Doctor, doctor", na který čekalo publikum celý večer, byl pompézní tečkou.

Zvuk byl výtečný a skupina ani zdaleka nepůsobila jako karikatura sebe sama. UFO nebylo sice nadpozemské, ale bylo přinejmenším na podobné, uspokojující úrovni, jako když k nám přijedou třeba Nazareth. Až na těch pár slabších okamžiků, kdy jim scházeli síly, sehráli výborný, takřka dvouhodinový koncert.

UFO, Retro Music Hall, Praha, 6.11.2006

Fotogalerie: