V Česku pravděpodobně více lidí o Sandi Thom (profil na myspace.com) četlo, než slyšelo nějakou její písničku. Ona je totiž ta kočka, co nahrávací smlouvu získala poté, co přenášela po internetu koncerty ze svého bytu. Historka rozhodně jedinečná. Její pozadí sice říká, že to nebylo až tak košer, že by si těžko pořídila internetové zázemí natolik silné, aby její vystoupení mohlo sledovat několik desítek tisíc lidí najednou, ale ať už to je pravda, nebo se jedná o promyšlenou kampaň vydavatelství, rozhodně je fajn, že její deska s optimistickým názvem "Smile... It Confuses People" vyšla. Je totiž vyloženě nabitá pozitivní energií.

Je úplně klidně možné, že se Sandi zařadí po bok mraků jednohitových zázraků, na něž si nikdo po pár měsících nevzpomene. Její první singl "I Wish I Was A Punk Rocker (With Flowers In My Hair)" ovšem považuji za jeden z nejlepších popových hitů letošního roku a českým rádiovým dramaturgům jeho nenasazení do playlistů jejich stanic zazlívám víc než cokoli jiného. Písnička, která začíná jen Sandiným zpěvem, k němuž se postupně přidá pár nástrojů, je prostě úchvatná popina, jakých každý rok vznikne jen několik.

Negativem tohoto hitu je pak fakt, že po zbytek desky se na jeho kvality zpěvačka jen marně snaží dosáhnout. Překvapit toho, kdo čeká podobné hity, může také to, že hned celou polovinu desetiskladbové nahrávky (jen něco málo přes půl hodiny!) tvoří balady a že většina písniček zní dost country. Výsledek však přináší nenáročnou a přitom zábavnou desku (za což může i osobitý zpěv), plnou písniček, které si budete se Sandi rádi pobrukovat. Takovým "What If I'm Right" s foukací harmonikou nebo "When Horsepower Meant What It Said" s vytleskávaným rytmem je opravdu těžké nepodlehnout.

Občas vyjdou desky, které nejsou ničím zásadní, trošku se liší od zbytku mainstreamové hudební produkce, ale vlastně jsou jen plné příjemných písniček. Přesně takový je debut Sandi Thom. Nedá se nad ním jásat, ale hodně dobře se poslouchá. I takové nahrávky jsou potřeba.