Ačkoliv měli kluci z kapely Divokej Bill na festivalu Stádlecký rockový most vystoupit až těsně před dvacátou hodinou, objevili se na místě o více než dvě hodiny dříve. Se třemi členy kapely, Vaškem Bláhou, Honzou Veselým a Romanem Procházkou, jsme si povídali nejen o jejich hudbě.

Kluci, mohli byste našim čtenářům na úvod skupinu trochu představit?
Vašek: Já hraju na elektrickou kytaru a zpívám, na akustickou kytaru hraje Roman Procházka, na bicí Honza "Kiska" Veselý, Martin Pecka na tahací harmoniku, Honza Bártl na banjo, Míla Jurač na basu, Adam Karlík na housle, Štěpán Karbulka zpívá a tancuje.

Jaký je věkový průměr kapely?
Roman: Já jsem nejmladší, je mi osmnáct, ale celkově to bude kolem 23 let.

Prozradíte, jak a kdy jste se dali dohromady?
Honza: Bude to už asi dva a půl roku. První koncert jsme odehráli 6. června 1998. Zakládajícím členem je Vašek, ale jeho původní sestava se zakrátko rozpadla, takže doplnil kapelu o harmoniku, housle a třeba konkrétně já jsem do kapely přišel 14 dnů před tím prvním koncertem.

Vydavatelství Escape označilo vaši hudbu jako rock obohacený o keltské vlivy. Byl to skutečný záměr o implantování keltismu, nebo jen náhoda?
Vašek: To je jednoduché. Vezmeš kytaru, zahraješ tři akordy a ostatní do toho začnou nějak vrzat (smích). Ta první deska vlastně vznikala především z mých nápadů, ale teď jsme přešli na jiný systém. Takže já teď dělám jen texty a muzika vzniká kolektivně.

Jak snášíte kritiky vašeho debutového alba?
Vašek: Mnoho kritik, které byly napsány na naší první desku, mluvilo o tom, že je to obyčejná hospodská odrhovačka na tři akordy. Já bych jim všem chtěl vzkázat, že je to pravda, protože přesně takhle jsme to od začátku chtěli. Byl to náš záměr. My netvrdíme, že umíme hrát lépe, ale kritici pořád soudí něco, o čem ta muzika není. Ta deska by měla být jeden veliký mejdan a kdekoli zahrajeme, mělo by to vypadat stejně. Tak, jak to dělá třeba Znouzectnost. Kamkoliv přijedou, tam to žije.

Není ta nespokojenost recenzentů výsledkem velkého očekávání od první kapely vydané nezávislým vydavatelem?
Honza: Žádná vyloženě nepřejícná kritika vlastně nebyla. Jde spíš o to, že ty kritiky píší lidé, kteří měsíčně poslechnou zhruba 20 desek a každý z nich má ten svůj styl, který upřednostňuje. Pro nás je důležitější, vyhrajeme-li například diváckou cenu. Ten kritik přijde na to vystoupení jenom jednou a pak si říká, že tohle už slyšel.
Vašek: Někdy se stává, že přijedeme do nějakého města, objeví se místní umělec a bezdůvodně začne vykřikovat, jaká že jsi nula, idiot a že on by to zahrál stokrát lépe. Tihle lidé si nikdy neuvědomí, že nám jde hlavně o tu pohodu a pobavení lidí.

Přemýšleli jste nad nějakou image?
Vašek: Na začátku jsme měli nejrůznější tendence, ale konečná image je taková, že si každý dělá na pódiu to, co chce.

Jste profesionálové, nebo to berete jako zábavu a finanční přilepšení?
Honza: Profesionálové nejsme. To začalo tak, že jsme hráli v různých kapelách a vyzkoušeli jsme si to. Jako Divokej Bill jsme pak začali jezdit za cesťáky, stačilo nám, že jsme si zahráli. Teď si pár korun vyděláme, ale v porovnání s konkurencí je to strašně málo. Zvlášť, když se teď zdražila doprava. Rozdělíš těch pár tisícovek mezi osm lidí a nezbude ti ani na pivo.

Přesto se zeptám, jestli vám nevadí, že takové Holki, V.I.P. nebo Damiens přijedou, vystoupí na 30 minut a zaberou čtyřikrát víc než vy?
Vašek: Asi by se daly sehnat sponzorské večírky třeba za padesát a více tisíc, ale to my opravdu nevyhledáváme.
Roman: Nehledě na to, že takovéhle večírky jsou jednou za rok a my chceme hrát pořád.

Jaký je váš nejbližší hudební horizont? Máte ambice prodávat více desek, nebo toužíte po velké koncertní šňůře?
Vašek: Bylo by samozřejmě dobré, kdyby se nám podařilo prodávat ještě více desek, alespoň by byly peníze, ale dokud to bude takováhle pohoda, jsou peníze až na druhém místě. Zvlášť, když v osmi lidech vystupujeme až patnáctkrát měsíčně. Nám jde hlavně o partu.
Roman: Pokud jde o koncertní šňůru, tak tu už jedeme nepřetržitě dva roky. Nejdelší pauza byla dlouhá 14 dnů. Teď máme plno do konce roku a v říjnu budeme dokonce vystupovat v Dánsku. To je ale jen taková zajímavost.

Co posloucháte? Máte nějaký hudební vzor?
Vašek: Posloucháme úplně všechno. Co po mě kdo hodí, to si poslechnu.

Já teď narážím na vaše slogany "Divokej Bill je hustej" a "Nesmíš se stydět za to, že jsi v pohodě". Dá se z toho vystopovat něco o vás?
Vašek: My hlavně skáčeme a to je hustý (smích). Jsou to ta nosná témata, která chceme posluchači sdělit. Nevím, jestli se na sebe v kapele někdy nenaštveme a hesla se nezmění, ale teď je to prostě takhle.

Jak vnímáte skupiny jako A-TAK, Lunetic, Damiens, Holki?
Vašek: To je šoubyznys. Dokud jsem tyhle lidi neznal, myslel jsem si, že to jsou naprostý idioti. Pak jsem ale zjistil, že to jsou normální lidi, jako třeba my a od té doby si připadám jako idiot já. Rozdíl je jen v lidech, pro něž je taková hudba určená. I těmhle skupinám totiž ta parta musí fungovat.
Honza: Jejich posluchači to chápou jako zábavu, tak proč by se nemohli bavit? Všechny tyhle kapely jsou v pohodě a je to právě pro tu zábavu.
Roman: Pokud by jsme byli nějak zaujati proti kapelám jako Lunetic, byli by jsme sami proti sobě, i my jsme v podstatě jen další chlapecká skupina (smích).

Nemrzí vás, že se do promotion takových sdružení dává mnohem víc peněz?
Honza: Ne, to je normální, zaběhnutý systém. Do bigbítu se prachy nikdy moc necpou. Vašek: O všem rozhodnou posluchači. Pokud do toho něco dáš, tak se ti něco vrátí. Když uděláš špatnou muziku, nikdo si tvou desku nekoupí a ty budeš muset chodit do práce.

Jak se díváte na mediální prezentaci původní české tvorby. Co váš názor na Novu a její Eso?
Vašek: Tak Eso je především jediná hitparáda, která může masově oslovit posluchače.
Honza: Venku je to tak, že kapela má singl, který lidi znají a pak jde teprve do takovéhle hitparády. Tady je to naopak. Neznámá kapela s neznámou písničkou se nasadí do hitparády a posluchač nemá ani čas si to pořádně poslechnout, natož pak hlasovat. Pro nás bylo důležité, že jsme ten klip mohli ukázat. Ta soutěž okolo, respektive případný úspěch v hlasování, to je už něco navíc.
Vašek: Hlavně to byla legrace, protože jsem vždycky lidem v hospodě říkal, že v Esu jednou budeme. Pak jsem mohl přijít a říct: "Hele, jsme v Esu".

Máte nějaký průběžný přehled o tom, jak se deska prodává?
Honza: V žebříčku IFPI jsme teď byli na 39 místě. To je docela úspěch, protože když se dostaneš mezi těch TOP 40, tak to zase hrají třeba na Radiožurnálu. Kolik jsme toho ale prodali, to doopravdy nevím. Faktem je, že to má nahráno podstatně větší množství lidí, než si to koupilo. Dříve jsme dávali každému naše demáče s tím, aby to okopíroval pro co největší počet posluchačů, takže teď přikazovat, aby to nikomu nekopírovali, by byla hloupost.
Vašek: Na druhou stranu máme parádní booklet, takže koupit si "Propustku do pekel" stojí určitě za to.

Jak se kluci v téhle souvislosti díváte na rozvoj formátu MP3?
Roman: Nemáme na internet a MP3 tolik času, ale snad se tomu taky budeme časem trochu věnovat.
Honza: Už máme v MP3 shopu nějaká dema, snažíme se to podchytit. Asi by byla hloupost se nějak bránit. Snad se všechno v budoucnu vyřeší i po právní stránce.

Některé velké hudební koncerny pracují na vývoji vlastních hudebních formátů fungujících na principu MP3. Myslíte si, že je v digitální distribuci nahrávek budoucnost?
Roman: Internet ovlivnil svět tak zásadně, že se tomu asi nevyhne ani hudební průmysl. Za chvíli budou lidé tak líní, že už budou všechno zařizovat jenom po internetu.
Vašek: Dříve byly desky, pak se objevila kazeta a lidé také nahrávali na černo. Tohle je jen nová éra. Co se týče distribuce, je to na těch firmách.
Honza: Hlavně to musí být příjemné pro lidi. Když má být příjemná ta muzika, tak musí být příjemný také přístup k ní - nebo spíš způsob, jak jí získat.

Surfujete po internetu? Znáte MusicServer?
Roman: Zběžně MusicServer známe, ale na surfování není moc času.

Říkali jste, že nejste profesionálové. Můžete prozradit, čím se živíte?
Vašek: Honza je na civilce, já jsem truhlář, Roman studuje, Adam studuje a ještě bude studovat, Bártl opravuje výfuky, Jurda s Pecanem dělají na poště a Štěpán zedníka.

Co pro vás znamená fakt, že jste první kapelou, kterou vydalo nové hudební vydavatelství Escape?
Vašek: Hele, já nevím, ale tak moc to asi neznamená. Na EMI už asi nevěděli, jak prodávat desky, tak udělali nové vydavatelství, aby bylo o čem mluvit a my jsme byli v té době zrovna po ruce. Kdyby ta firma vznikla třeba před rokem, tak tam teď stejně dobře mohli vycházet Lunetici.
Honza: Na omak je to ale příjemný pocit.

Před rokem jste vyhráli Jim Beam Rock. Objevil se soutěžní repertoár na "Propustce do pekel"?
Roman: Na Jim Beam Rock jsme hráli asi sedm věcí a všechny se na naší desce objevily.

Co si myslíte o tanečních remixech. Přemýšleli jste o tom, že by se dala vaše muzika přemíchat pro tanec?
Vašek: Určitě. Máme řadu, především mladších, kamarádů, které tolik nezajímá kytarová muzika. Pro ně by to určitě mělo smysl udělat.
Honza: Všeobecně je podle mne taneční muzika výborná věc.

Zaujala vás poslední dobou nějaká kapela nebo nahrávka?
Roman: Teď hlavně Guano Apes a jejich nová deska.

A která z vašich nahrávek je tou nejoblíbenější pro vás samotné?
Vašek: Já už jsem ty naše skladby slyšel tolikrát, že prostě nevím. Vždycky máme nejradši tu nejnovější.
Honza: Osobně beru každé vystoupení jako celek a tak víc záleží na pocitu z toho hraní. Myslím si, že my nemáme žádnou písničku, která by ten program jenom doplňovala.

Co říkáte na fenomén českého "karaoke"?
Vašek: Já osobně si moc nevážím těch umělců, kteří si myslí, že jsou pojem a že ti ostatní jsou primitivové. Myslím si, že to "karaoke", jak tomu říkáš, má svoje místo, protože lidé to chtějí.
Honza: Ti zpěváci jednoduše dělají muziku pro někoho jiného, než jsme my. Když já někde uslyším písničku, kterou jsem znal jako kluk, tak mne to taky docela vezme. Dokud se tím budou lidé bavit, bude to v pořádku.
Roman: Hlavně se to dělá na celém světě, tak proč ne u nás?
Vašek: Třeba Těžkej Pokondr-to je přímo esence zábavy. Občas mne jenom trochu naštve, že děláš ve studiu něco nového, dáš do toho spoustu nápadů a nic. Pokondr to udělá podle vzoru a prodá osmdesát tisíc kusů, což je nevídaná věc.

Dá se říci, že jste, věrni svému heslu, neustále v pohodě?
Roman: Jasně. Pořád.
Honza: To by byl dobrý název nového alba. „Zatím stále v pohodě".

Změnilo se v souvislosti s vydáním desky něco ve vašem životě? Co popularita, reagují na vás jinak třeba lidé na ulici?
Vašek: Tak maximálně tě chce víc holek, ale po takovém množství koncertů nás posluchači znali už dříve a proto se tak moc nezměnilo.
Honza: Popularita je příjemná jenom, pokud má nějaké meze.
Vašek: My z té popularity až tak neblázníme, to spíš lidi kolem. Staří kamarádi se s tebou najednou baví, jako bys byl Karel Gott. Pak chvíli trvá, než tomu dotyčnému vysvětlíš, že se u tebe nic nezměnilo.

Pokud se chce skupina zapsat do podvědomí fanoušků, musí vydat následující album v krátkém časovém úseku. Plánujete nějakou novinku?
Roman: Na nových věcech stále pracujeme. Druhá deska snad někdy vyjde.
Vašek: Novou desku by jsme chtěli udělat teď v létě nebo krátce po prázdninách.

Vaše první album produkoval Ing. Magor ze Tří sester. Jaká byla spolupráce?
Roman: On je pohodový člověk, nekecá ti do toho, ale pokud se mu něco nelíbí, tak si to udělá podle svého a bude si za tím stát.

Ovlivnil nějak ten finální sound?
Roman: To se nedá přímo říci. Vnesl do toho ale spoustu nových nápadů.
Vašek: Je to technická záležitost, protože on už má natočeno takových deset alb, takže dobře ví, co se jak dělá a my se tím nemusíme zdržovat.

Zlí jazykové tvrdí, že výslednou tvář vaší desky nakonec stejně usměrnili pánové z Monitoru a to směrem ke komerci.
Vašek: Ne, ke komerci jsme to ovlivnili my sami. Ty narážky se možná týkají hlavně automatických bicích. To jsme ale udělali proto, že v tom studiu tahle možnost byla. Chtěli jsme si trochu zablbnout a proto ty automaty.

Máte do budoucna tendenci zpívat anglicky?
Vašek: Ne. Neumíme.
Honza: Bylo by složitější zpracovat ty texty. To by v jiném jazyce asi moc nevyznělo.

Na úplný závěr. Co by jste vzkázali čtenářům MusicServeru?
Honza: Ať jsou v pohodě. To se samo nabízí. A ať se podívají na naše stránky a napíšou nám, co se jim líbí a co ne. My to potom uděláme lepší.
Vašek: Aby četli MusicServer.
Roman: Ať surfujou, až se jim bude kouřit z klávesnice (smích).

Díky za rozhovor.