Snové divadlo počesku

04.11.2006 05:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Ze stáje Redblack byl zase jednou vypuštěn velmi silný kůň. Artrockový opus skupiny Forgotten Silence "Kro ni ka" má v sobě mraky nápadů a postupů, které vás chytnou, avšak sráží ho na dnešní dobu již podprůměrný zvuk. Přesto jsou to skladby vyvážené a mají čím zaujmout.
7/10

Forgotten Silence - Kro ni ka

Skladby: Brighton (The Streets And The Pier), Declaration (The Marble Halls V.), Mezzocaine
Celkový čas: 61:20
Vydavatel: Redblack
Forgotten Silence nejsou kapelou, která by měla každý týden někde koncert, o to více však nahrávají. Když v roce 1994 vydali první kazetu, asi těžko věřili tomu, že do dnešního dne vydají třináct ípíček nebo cédéček. Na Forgotten Silence by šlo ukázkově popsat, jak by měl vypadat správný vývoj kapely. Jejich začátky, to byl jen pouhý metal a to ještě poměrně nenápaditý. Nyní jsou však až po lokty zabředlí v art rocku. Naživo jsem je nikdy neviděl, ale z alba působí všichni jako vynikající muzikanti, kteří navíc jasně vědí, co chtějí. Když se někdo chce vrhnout do vln art rocku, musí být už sakra přesvědčen o tom, že na to má a že výsledek nebude znít směšně.

Forgotten Silence na novince servírují ve třech dvacetiminutových skladbách ostré kytarové riffy (které při pozorném poslechu na starý metal odkazují), opravdu nekonečné moře melodií (v kterém budete plavat ještě po desátém poslechu), nudný zpěv (za který byste byli rádi, kdyby tam nebyl, protože mu není rozumět a hlavně spíš než zpěv to zní jako odříkávání básničky u tabule), ale především je to fungující celek. Ty vrstevnice kláves, kytar a bicích vám dávají záruku, že se tohle album jen tak neohraje. Všechno se to přes sebe přelíná, aniž by se to nějak bilo, a vy si připadáte, jako na nějakém večírku rockerů, co se rozhodli hrát jazz podle rockových stupnic.

Takže nápady tady jsou, po hudební stránce je to krása, ovšem má to jednu velkou vadu. Zvuk. Ano, i v dnešní době, kdy každá umělá debilitka má své album nahrané ve špičkových podmínkách, se na novátorské kapely typu Forgotten Silence zapomíná. Navíc u art rocku je zvuk důležitý dvakrát tolik. Skvělé nápady pak zapadají, protože je sráží do kolen zvuk jako z kanálu. Nevím, jak to bude znít na hi-fi, ale mě to na obyčejné soustavě hodně iritovalo. A ten zpěv bych s naprosto klidným svědomým také vypustil, zbytečně mě rušil, navíc temné texty, co jsem si přečetl v bookletu, se mi do daných skladeb nehodily, neb jsem si při poslechu představoval přesný opak.

Pokud máte rádi Dream Theater, je tady jejich solidní česká konkurence, která však nikoho nekopíruje, jde si po svých postupech, skladby graduje výborným stylem a hraje tvrdé krátké riffy, které však během chvilky jsou schopny sklouznout k prstovému tancování po strunách a kouzlení jemných melodií podporovaných klávesovým spodkem. Velmi dobré album na dlouhé večery, kdy budete mít čas si sednout do křesla a vnímat pouze tu změť nápadů a nekonečných melodií. Dal bych víc, ale ten zvuk...


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY