"Lewis Neptune" nestihl pořádně vychladnout po výjezdu z výrobní linky a Moimir Papalescu & The Nihilists jej představili natěšenému pražskému publiku. Předskokanské úlohy se s vervou chopili drážďanští electro-smíškové Mash Gordon. Byl to vydařený večírek v osmdesátkovém duchu. Více již v našem reportu.
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Dnes je i na českém hudebním hřišťátku zvykem, že většina kapel v den vydání nové desky nachystá release párty. Tedy speciální koncert, na němž svým natěšeným fanouškům živě předvedou, co si pro ně nachystaly. Tuto (už vesměs) tradici dodržují i
Moimir Papalescu & The Nihilists, jejichž novinka
"Lewis Neptune" nestihla ani vychladnout po svém výjezdu z výrobní linky a během středečního předsváteční se již vesele prodávala. Kromě hlavních hvězd do pražského Paláce Akropolis zavítala i drážďanská dvojice
Mash Gordon, která se předskokanského údělu zhostila se sobě vlastní vervou. Hudebně pasovali výtečně, jen jsem měl jedno neblahé tušení: pokud by na koncert The Nihilists dorazila hygienická kontrola, asi by celou akci zrušila, protože Akropole byla našlápnutá až po střechu (bylo totálně sold out), nedalo se pořádně dýchat, bylo typické vedro a fůra lidí musela při koncertu zůstat v předsálí.
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Dvojka
Mash Gordon nastoupila s ulítlými maskami a jejich instrumentální intro bylo typicky v duchu retro electro. Před samotným vystoupením zřejmě dostali i kurz češtiny, protože si hned po svém preludiu objednávali žluťoučký mok hezky česky. Na produkci si vystačili se stolem obloženým elektronikou, jednou kytarou a foukací harmonikou. Sálem zněla němčina a našlápnutý electro punk, který si přišel prověřit i
Moimir Papalescu. Jejich set byl chvilkami hodně groteskní, hlavně tehdy, když začali kloubit techno pop s kytarovými riffy. Nejvíce jsem se bavil v momentu, kdy Lu Weed začal pokřikovat hesla typická spíše pro Mayday párty (kdysi značně populární německé techno akce), s úsměvem pak přišlo pochopení pro jejich vlastní styl.
Mash Gordon si to prostě užívali, stejně tak první řady fanoušků, které ještě nebyly tolik nacpané, a to zvláště při trefné "Hot Like A Popcornmachine".
© Eva Balaštíková / musicserver.cz K nehnutí bylo okamžitě s počátkem krátké předehry, kdy se odkrylo i první malé překvapení. The Nihilists změnili stage plán a Moimir si s Hankem prohodili místa na scéně a Sonja se v některých skladbách chopila baskytary. Nechyběl ani
Petr Venkrbec se svým ságem a za bicími Vratislav Placheta. Setlist byl poskládán shodně po deseti věcech z každé desky. Každý si tedy přišel na své a novotou zavánějící tracky se pustily do boje o své místo na výsluní. Po krátkém intru se mejdan rozjel s "Fast Car", která je pro tuto činnost předurčena. Pro radost fanoušků hned na to přišla osvědčená "Manipulation". Během první poloviny koncertu bylo patrné, že Sonja není tolik odvázaná, jak jsou u ní všichni zvyklí, ale to bylo pravděpodobně způsobeno tím, že se hrálo hodně novinek. Další vadou bylo, že zvukař byl toho večera asi trochu mimo, z mého místa se to tak aspoň jevilo - často nebylo v příliš přebuzené zvukové vlně zpěvu Sonji ani Hanka rozumět. V závěru koncertu ho dokonce několikrát zaskočila zpětná vazba. Po této stránce to bylo tedy slabší, na druhou stranu asi ale záleží, kde v Akropoli zrovna stojíte, neboť při
Mash Gordon se mi zvuk zdál v pohodě.
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Jak přibýval čas, přicházela i Sonjina jistota a většina fandů se výtečně bavila. Velkou porci energie vrhly do publika "Devil In My Go Go Room", ve které se poprvé Sonja chopila baskytary, a cover "Summer Wine". Do budoucna si své pravidelné místo v koncertním programu Nihilistů určitě našly "Lewis Neptune Shake", "Eighties Bar", excelentně navazující na "Mickey Bar", a nebo "Baby". Tutově zafungovaly i provařené tracky z
"Analogue Voodoo", ty však nejvíce prostoru získaly až v závěru večera. "Chaingang", uzavírající hlavní blok, nešlo chápat jinak než jako vstupní bránu pro přídavky ve formátu 3+1. Při "Perfect Boy" jako mávnutím proutku vše proměnilo v jeden spoluhybný kotel, "Summer Deviation" a "Motorpsycho" nemohly chybět. Jako závěrečná laskomina tu byla pecka "Rock And Roll Save My Soul", v níž se vokálně projevil i Moimir.
Byl to našlápnutý, energický večer. The Nihilists dokáží bezproblémově předávat všechen ten svůj elán do natěšeného pléna fandů. Nebýt tlačenice, neúprosného vedra a chyb pana zvukaře (z mého pohledu) mohlo to být takřka dokonalé. Moimir a jeho parta postupně zahazovali nejistotu a rozjížděli pro ně typicky bujaré mejdlo. No a "Lewis Neptune" potvrdil, že živě mu to půjde opět lépe než studiově.
Setlist Moimir Papalescu & The Nihilists: Intro, Fast Car, Manipulation, Fireheart, 22:07, Boys And Girls And Heroes, Devil In My Go Go Room, Summer Wine, Lewis Neptun Shake, Shelter, Hotroad Hank, Mickey Bar, Eighties Bar, Honey It's Country, Suzanne Calibre No. 45, Baby, Chaingang; přídavky: Perfect Boy, Summer Deviation, Motorpsycho, Rock And Roll Save My Soul
Moimir Papalescu & The Nihilists,
Mash Gordon, Palác Akropolis, Praha, 27.9.2006
Fotogalerie:
© Eva Balaštíková / musicserver.cz
© Eva Balaštíková / musicserver.cz
© Eva Balaštíková / musicserver.cz
© Eva Balaštíková / musicserver.cz