Bůh už nejen nenávidí, ale taky fetuje a chlastá

30.08.2006 13:00 - Petra Hubáčková | foto: facebook interpreta

Američtí thrashmetaloví velikáni Slayer vydali po bestiální desce "God Hates Us All" novou řadovku, tentokráte nazvanou "Christ Illusion". Chtěl snad bůh, aby se válčilo? Chtěl, aby umírali lidé? To snad nebyla původní idea křesťanství ani všetečného boha. Ale kdo ví... Více se dovíte v naší recenzi.
8/10

Slayer - Christ Illusion

Skladby: Flesh Storm, Catalyst, Eyes Of The insane, Jihad, Skeleton Christ, Consfearacy, Catatonic, Black Serenade, Cult, Supremist
Celkový čas: 38:25
Vydavatel: Warner Music
Lásku, mír a poctivé lidi dneska potkáte asi tak často, jako světlušku v lese. I když se ocitáme v civilizované společnosti, ve večerních zprávách se pravidelně dovídáme, kolik lidských těl zase zmizí v hlíně nebo v rozžhavené peci krematoria. Války. Metla lidstva, jak pravil klasik o alkoholu. Válka a smrt, neodlučitelní milenci, kteří si žádají čím dál větší daň. Válka a smrt - to je kombinace, které nedokázal odolat nejeden panovník za účelem šíření víry a upevnění své moci. A právě téma válka a smrt si zvolili thrasheři Slayer pro svou novou placku "Christ Illusion". Není to skálopevná myšlenka a ponuré ideje zacvaknuté do vzteklého tvrzení, jak nás bůh všechny nenávidí. Je to nadupaná slayerovská deska s Davem Lombardem.

Od první "Flesh Storm" osolené na plné kule se Arayův hlas vznáší ve řvavém oparu ke hluboké a horkem nadusané bicí soupravě v "Eyes Of The Insane". Unikátní sólo a dravá životodárná síla stříká od šlapáku a hajtky, jimž poroučí pan Lombardo. Jeho návrat do řad formace je jedna z nejpřínosnějších událostí roku 2002. Ne že by Paul Bostaph fajnšmekrovu uchu nelahodil, ale přece jen se v režii Davea k posluchači dostane výborná směska lehkosti hry a těžkých motivů. Hříčka "Jihad" je dalším skvostem a bez zpomalení svištíme ke kvílivé kytaře v "Consfearacy". Mohu-li soudit dle svého vkusu, jedním z nejlepších a nejvýraznějších kousků na CD je "Black Serenade". Ten avizuje, že pravé vyvrcholení přijde v podobě předposlední "Cult". Finální song "Supremist" je cítit neklidem vosího hnízda a musím uznat, že hráči umístili ke konci nahrávky asi ty nejrazantnější skladby, které ovšem neztrácejí na patosu, ba právě naopak. Ke konci Slayer přidali a ukazují Kristovu iluzi po svém. Jak se dá očekávat, rozhodně není nijak čistá.

Kvartet nesmrtelných chlapíků postavil celou nahrávku na silných skladbách, po jejichž poslechu se člověk ocitá ve slavných slayerovských dobách. Teď se ale možná jeptišky už tolik nekřižují, protože nejde o satanskou a zlou image, se kterou King, Hannemann, Araya a Lombardo začínali. "Christ Illusion" je plné (bohužel) pravdivých tvrzení. Pro skalního fanouška je toto CD přínosem a příjemným zjištěním, že se kouzlo Slayer nevytratilo a neskončí jako například kolegové z Metalliky. Nenajdete zde vícero melodických pasáží, vše je čistý thrash metal z konce osmdesátek a textově odpovídající poslední době. Na devítku to ale přesto není - to by Slayer museli přijít k té vší nádheře ještě s něčím novým. Tak tedy osm, ale skvělých a zasloužených.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY