- "Tati, co je to Indies?"
- "Indies, synku, to je nezávislost. Indies jsou průkopníci a průkopnice novejch věcí a objevitelé důvěrně známýho. Cestovatelé po blízkých i dalekých krajích. Ti, co jdou vždycky zarostlejma cestama a vyhejbaj se dálnicím. A Indies je taky hudební vydavatelství, který všechny tyhle osvícený alternativní jasnozřivce vydává."

Jaký tedy je dvojcédéčkový výběr toho nejlepšího, co se za rok 2005 urodilo na nezávislé scéně? Hned na začátku musím říct, že fajn. Připomíná mi doby, kdy jsme si s kamarádama navzájem půjčovali kazety s nahraným výběrem oblíbených písniček. Každá taková páska toho prozrazovala o svém vlastníkovi tolik, až to hezké nebylo. Na některých skladbách jsme se většinou shodovali, jiné jsem přetáčel na tužce, protože se říkalo, že přetáčení vybíjí baterky nejvíc. V životě na světě. Výběr Indies není zdaleka tak osobní věc jako onehdá ty kazety. Přestože si vydavatelství pořád drží téměř rodinnou image, při volbě museli kompilátoři zachovat alespoň zdání objektivity. Jak už to u výběrů bývá, i tady si v některých místech podupávám a jiná stisknutím tlačítka přetáčím. Čím déle obě cédéčka poslouchám, tím se můj výběr ujasňuje. Nijak zvlášť mě to netrápí. Takhle to má být, každý má úplně jiný vkus a kdo už si mezi osmatřiceti skladbami nevybere, neměl by si určitě pořizovat žádné cédéčko, které nese nálepku Indies.

Řekl bych, že výběr skladeb i jejich řazení se ve většině případů opravdu povedlo. Nedochází k žádným velkým skokům, vše plyne přirozeně v jakémsi nevzrušeném klidu. Radůza se netluče s Bratry Ebenovými (osobně by mě docela zajímalo, kdo by vyhrál - bratři jsou sice tři, ale Radůza je holka od rány a vypadá, že by je mohla vypráskat levou zadní), Peter Lipa jako by ještě před chvilkou popíjel v šatně s Gutiérrezem, Mesanym a tou jejich bandou. Žánrově je výběr opravdu pestrý. Trochu mě překvapilo, kolik se, zejména na prvním CD, objevuje folkových či s folkem koketujících interpretů. Hned na začátku Viktorín, Trchová, nebo trio Cicvárek, Kabelková a Kříž. Ne že by to bylo na závadu. Ve většině případů jde o skladby, které si pozornost zaslouží. Ale zdá se, že se zaměření vydavatelství pomalu posouvá od hardcore alternativy trochu jiným směrem. Naprosto v pořádku. Zvlášť pokud jemnější polohy střídá našlápnuté blues Bluesweiseru či vokálně dokonalá souhra Triny.

Druhý disk otevírá Iva Bittová a DJ Javas, kteří předznamenávají žánrově pestřejší část výběru. Následuje hip hop Minuty ticha, tradičně milý Budoár staré dámy a stejně tradičně strhující struhači Už jsme doma. Opravdu vtipní a inovativní Fru Fru a alespoň pro mne velice milé překvapení v podobě Benedikty. A zpěvná píseň "Sáro" od Trabandu. To byla ostatně první věc, kterou jsem z výběru slyšel, když hrála naplno pražským Bontonlandem. Příjemný závan neformálnosti ve stojatém vzduchu komerčního svatostánku tehdy opravdu potěšil.

Konec dobrý, všechno dobré? V podstatě ano. Osobně bych možná preferoval větší důraz na kvalitu než na kvantitu. Hlavně prvnímu disku by svědčil mírný prostřih, třeba bez Viktorínovy "Samby" bych se určitě obešel a pánové Prokop, Andršt a Hrubý jistě mají v šuplících i méně provařené věci, než je "Blues o spolykaných slovech". Trošku postrádám nějaké tvrdší a temnější tóny. Těžko říci, jestli se Indies nezávislým rambajzníkům vyhýbají programově, nebo zda se pouze nehodí na jinak poměrně vyklidněný výběr. Ale řekl bych, že jde spíš o kosmetické úpravy a že česká Indie scéna rozhocně nechcípá na úbytě. Jakým směrem se vydá, to už je na ní.