Sázavafest má pověst jednoho z nejpříjemnějších letních festivalů. Letos však pořadatelům vůbec nevyšlo počasí, i přes tuto chybku to však na festivalu žilo až do naprostého závěru. musicserver měl bohužel dvojnásobnou smůlu, takže vám přinášíme jen reportáž z posledního večera.
Kvůli shodě různých okolností se redaktoři musicserveru vypravili na Sázavafest až na vrchol posledního dne, kdy se představil elektronický taneční projekt
Banco De Gaia, který sledoval kolega Dan Hájek, a také hvězdná táborská čtveřice
Sunshine.
© www.wesmir.cz/naceva/ Po našem příjezdu jsme se nechali nachytat na malý špek organizátorů, kdy
Ilona Csáková měla vystupovat po boku
Zatrestbandu na Houser scéně, kam se vypravil Dan Hájek.
Opak byl však pravdou, ona byla jen jejich hostem. Po úvodních skladbách, kdy zazněla i "Samba v kapkách deště" plzeňské Burmy Jones (což v rámci festivalového počasí šlo brát vesměs jako přesně míněnou provokaci), byla na pódium teprve pozvána Ilona, aby si hned z kraje zazpívala "Summertime". Zatrestband hraje pouze převzaté skladby, ale třeba taková "Kansas City" byla velmi povedená, tak jako znělka seriálových "Profesionálů" nebo instrumentace odrhováku
Wham! "Wake Me Up Before You Go Go". Zatrestband dle kolegy Hájka pobavil a o to hlavně šlo. Velmi příjemné překvapení se odehrálo na Olmeca Report Stage, kde si
Monika Načeva na pódium pozvala
Michala Pavlíčka (ten později vystoupil i s
B.S.P.), aby jí kytarově doprovázel a za gramofony se postavil již ostřílený společník
DJ Five. Jejich vyhrazená hodinka měla neskutečné grády, kdy se akustické vsuvky (vehementně rušené sousedícími tanečními stany) střídaly s vyšperkovaný dupáky, které přesně v otěžích držel
DJ Five. Akustické "Nebe je rudý" nebo závěrečný cover "Magická noc" od Plastiků fungovaly výtečně. Již zmíněná trojice Balage – Střihavka – Pavlíček spolehlivě pobavila své fanoušky. Dle očekávání se hrály jen staré skladby. Na kapele byla vidět obrovská radost a uvolněnost. Možná i díky tomu měl místy koncert mírně kabaretní ráz. Vystoupení vrcholilo při nesmrtelné srdcedrásačce "Země vzdálená", tou dobou již hráli populární Tatáči o pár metrů dál.
© www.bancodegaia.com V průběhu jejich akustické show už na MF Plus Stage vrcholily přípravy na vystoupení headlinerů
Banco De Gaia. Tobyho Markse během vystoupení doplňoval zručný VJ, ale asi byla moc velká vlhkost nebo neoblomně nízká teplota, protože jejich notebooky a zvukové mašinky je neposlouchaly, jak by měly. Pokud se před vystoupením slibovala zcela nová videoprojekce, tak fanoušek, který navštívil festival v
Žizníkově u České Lípy, musel být lehce zklamán. Dvě kruhová promítací plátna doplňovala hlavní pódiový projekční prostor, který byl maximálně využit. Ale nových pohyblivých obrázků bylo pouze využito u skladeb z novinky
"Farewell Ferengistan". Z ní zazněla pouze trojice "Ynys Elen", "Kara Kum" a v úplném závěru "Chingiz", což na jednu stranu není žádné překvapení.
Banco De Gaia na festivalech sázejí na již prověřené tracky, které publikum jasně chytnou a jsou očekávány.
Tobymu se tedy nedařilo uskutečnit některé zvukové vychytávky a přechody mezi jednotlivými skladbami a hned v úvodní "Ynys Elen" přišlo první škobrtnutí. Největší přehmat však nastal v kompozici, kterou musí znát vesměs zpaměti - v "I Love Baby Cheesy" se mu kompletně rozjelo tempo. Tyto kixy ale byly posléze roztančenému publiku vynahrazeny nášupem, kdy místo původních sedmdesáti minut přinesl vesměs plnohodnotný koncert trvající o dvacet minut déle. Kompletní setlist měl spád a ve druhé polovině Toby nikoho nešetřil a držel se nastolené atmosféry a rytmů, které má naučené jako z čítanky. Takže vyšvihnutý blok "Gamelah (Dub 3)" (ve výrazném up tempu), "How Much Reality Can You Take?" a "Zeus No Like Techno" odboural u tanečníků jakékoliv zábrany. Bez přídavků rozhodně nemohl Toby Marks odejít, dvojice "Heliopolis" a "Drippy" jako ony správné třešničky na dortu ukončily tuto spanilou jízdu s několika málo defekty na kráse.
Pro sběratele setlistů - Ynys Elen, No
Rain, Waking Up In Waco, Kara Kum, Last
Train To
Lhasa, I Love Baby Cheesy, Gamelah (Dub 3), How Much Reality Can You Take?, Zeus No Like Techno, Kincajou, Kuos, Laih Lah, Chingiz; encore: Heliopolis, Drippy
© Petr Dobiáš / musicserver.cz Pro celý festival byla typická zima a deštivé počasí, přesto většina lidí vydržela do finiše.
"Jste hrdinové, že jste tu vydrželi. Moc si toho vážíme," neskrýval nadšení zpěvák Kay po úvodní "We Don't Believe In Hype", kterou skupina tradičně začínala. Koncert potvrdil, že v současnosti jsou
Sunshine zkrátka ve formě. Za necelou hodinovou show zahráli hlavně hity ze své poslední desky.
"Tuhle si užijte, dlouho jí už slýchat nebudete," naznačil Buriánek, že s novým albem se po dvou letech promění setlist, když uváděl hitovku "Victim Is Another Name For Lover".
Sunshine dali lidem přesně to, na co čekali. Kay na pódiu lítal s kytarou. Hecoval publikum. Chvílemi zněli, jako by po divoké párty v newyorkské garáži spolu jamovali
Iggy Pop,
Robert Smith a Bobby Gillespie někdy začátkem devadesátých let.
Sunshine, především v úvodu, také ukázali svou méně živočišnou, spíše melancholickou a dekadentní tvář při pomalejších kytarové depresi "Lower Than Low" a upoceném nihilismu "Victoria Secreats Blackmail". Na závěr přišly kytarové nářezy "Riot Of Misfits" a klasická "Velvet Suicide".
S show táborských rockerů se téměř přesně krylo vystoupení
Anny K na vedlejší Houser Stage, Dan Hájek stihl jen poslední tři písničky. Cover Lennyho Kravitze "Are You Gonna Go My Way" mu v jejím podání vyrazil dech. Rozlučkové "Nebe" si přihlížející maximálně užívali a nechtěli Annu K pustit z pódia, ale ta prý už musela končit. Jako ona malá propustka zazněla "Naneshledanou", pak přišlo už jen krátké rozloučení a tato sympaťačka byla pryč, škoda. Vše bylo vynahrazeno při setu
Skyline na
Radio 1 Stage, kteří vsadili hlavně na skladby z novinky "Virginplatonicpanic". Nic to však nezměnilo na tom, že i v dešti kotel fungoval podle jejich vytčené režie a tahle sehraná šestice válela ke spokojenosti obdivuhodně vytrvalého davu. Není nutno nic dodávat, kdo je zažil, bude souhlasit. Jako tečku letošního Sázavafestu si Dan Hájek vyhlédl své skoro spoluobčany z rodiště.
100°C se dle jeho názoru buď živě zlepšují, nebo do Sázavy přijeli ve výtečné formě. V brzkých ranních hodinách nasadili tu pravou nefalšovanou
koláž jejich tvorby, která promoklé a promrzlé fandy rozpumpovala opět k životu. Na festivalech už bývá zvykem, že kamery přenášejí obraz přímo z pódia na promítací plátna, ale takhle dokonalé to fungovalo snad poprvé právě u
100°C, vše do sebe neskutečně pasovalo, slušnou práci odvedl i technik, který to měl na MF Plus Stage na starosti. "Collage"vévodilo, ale došlo i na provařené "Azataki", "Smoking The Killa" nebo "Boring". DJ At Work exceloval a Joshua si před přídavkem trochu trapně rýpnul do George, hádejte kterého, ale publikum si v závěru k radosti kapely s chutí zapělo stejnojmennou pecku.
Rozmary počasí si letos vybraly daň na festivalu v krásném prostředí Sázavy. Ještě několik málo dní před zahájením meteorologové slibovali vedra, příroda však zařídila skoro o sto osmdesát stupňů jiné počasí, ale to je už tady u nás rozverná písnička, která každý rok postihne ten či onen festival. Organizátoři se ale snažili, kromě stánků s jídlem a pitím, kterých bylo na každém rohu dostatek, se podařilo posílit dopravu, třeba první vlakový spoj (v 5:45) byl naddimenzován vagóny natolik, že byl skoro prázdný a pontonový most zachránil původní dřevěný, který by nápor asi nezvládl.
Sázavafest, Sázava, 5.8.2006