Osm měsíců uplynulo od pádu jedné z nejzrůdnějších staveb, jaké kdy v Evropě vznikly. Berlínská zeď ležela v troskách a Roger Waters, který v polovině osmdesátých let soudní cestou vyměnil se svými spoluhráči z Pink Floyd jméno kapely za možnost uvádět jako celek opus "The Wall", jehož je minimálně z devadesáti procent autorem, se rozhodl, že není lepšího místa pro uvedení velkolepé show o pomyslných zdech mezi lidmi i v lidech samotných, než právě Postdamer Platz, ještě donedávna území nikoho mezi východní a západní částí Berlína. A více než čtvrt milionu návštěvníků se stalo svědky opravdu velkolepé historické události. Kdo neviděl přímý přenos vysílaný do padesáti zemí, ani záznam, který běžel v televizích dalších padesáti, tomu vřele doporučuji zhlédnout toto DVD, které výtečně tuto událost přibližuje.

Roger Waters nikdy nebyl žádný troškař. Ovšem to, co předvedl před šestnácti lety v Berlíně, nemá v rockové historii obdobu. Stavba obří zdi během koncertu a její zboření (které, jak se dozvíte v bonusovém dokumentu, nebylo lze nacvičit) v jeho závěru během třiceti vteřin, velikánské animované projekce (z velké části známé z filmu "The Wall"), obří, mnoho metrů vysoké nafukovací loutky zavěšené na jeřábu, auta na podiu, orchestr Sovětské armády, sbor, kvanta hostů často zvučných jmen, mezi kterými nechyběli Joni Mitchell, Sinéad O'Connor, Bryan Adams, Scorpions, Cyndi Lauper nebo Van Morrison. To všechno bylo součástí vskutku velkolepého představení o válce, depresi, totalitě, osamění způsobeném úspěchem, rodičovské tyranii, neschopnosti nalézt skutečnou lásku a síle všechny zmíněné duševní zdi nakonec přece jen zbořit.

Skoro dvě hodiny trvající záznam skutečně výjimečného, fantastického koncertu můžete vyslechnout ve vynikajícím DD 2.0, velmi dobrém DD 5.1 a překvapivě tichém a dynamiku postrádajícím DTS. K tomu třičtvrtěhodinka bonusů, z nichž dvě třetiny zabírá dokument o přípravě a zákulisí koncertu a jeho natáčení pro televize (a také trochu o historických aspektech a Berlínské zdi), sestřih ze zmiňovaných animací a zejména lahůdka pro hudebního fajnového šmekra aneb Multi Audio Option, které umožňuje vyslechnout samostatně zvukové stopy u dvou vybraných skladeb. V "Goodbye Blue Sky" tak můžete postupně vychutnat orchestr, sbory a zpěv Joni Mitchell, v "In The Flash" orchestr, dechovou sekci a kapelu Scorpions.

"The Wall" je bezpochyby jedno z nejvýznamnějších děl, které v rockové hudbě vzniklo. Jeho výjimečné uvedení v čerstvě se sjednocujícím Berlíně v roce 1990 patří mezi nemnohé okamžiky, které lze nazývat historickými. A tento DVD záznam je velmi důstojnou připomínkou tohoto zvláštního okamžiku. Jediné, co nechápu, je označení této reedice jako special edition. Pravda, původní edice se do mého přehrávače nedostala, takže nemůžu srovnávat, ale veškeré bonusové vybavení je naprosto standardní.