Před časem jsem si cestou do práce všiml reklamního billboardu na jedno pražské komerční rádio. Nebudu se rozepisovat o nevkusném a nezajímavém grafickém zpracování tohoto poutače. To, co mě zaujalo, byl slogan na něm obsažený: "Pop-rock nezastavíš". Než jsem došel ke svému pracovnímu stolu a zapnul počítač, uvažoval jsem, co všechno tahle dvě jednoslabičná slova obsahují a jak jsou vlastně nicneříkající. O samotném sloganu ani nemluvě. Když jsem si pak pustil novou desku Reamonn, uvědomil jsem si, kolik toho mají právě ta dvě slova a tahle deska společného.

Reamonn je německá kapela, kterou se koncem minulého tisíciletí obklopil zpěvák irského původu Rea Garvey. A právě jeho nezaměnitelný, charismatický vokál je velkou devizou bandu. Kdybych chtěl být hnidopich, tak bych řekl, že možná i jedinou. Troufám si tvrdit, že bez jeho výrazného hlasu by kapela rozhodně nebyla tam, kde je nyní. Ostatně není náhodou, že si ho ke spolupráci zvou i žánrově zcela odlišní hudebníci. Za všechny jmenujme například elektronické duo Jam & Spoon.

Pakliže jste již měli tu čest s některou z předchozích desek, v tuhle chvíli máte už hrubou představu o jejich novince. Žádný posun se tady nekoná, nové hudební oblasti se neobjevují. V případě čtvrté "Wish" máme opět co do činění s převážně poklidnými skladbami, které balancují na pomezí kytarového popu a, řekněme, bezzubého rocku. Ovšem v porovnání například se šest let starým debutem "Tuesday" sem jaksi kapela opomněla umístit jakoukoliv silnější, výraznější skladbu. Tím ovšem rozhodně nechci tvrdit, že přítomnost hitovek logicky znamená dobrou desku. To v žádném případě. Jenže když ani při několikerém poslechu se není čeho chytit a celá kolekce působí jednotvárně až monotónně, pak musíte uznat, že ne všechno je úplně v pořádku. Za zmínku stojí snad jen dvě pecky, které poněkud vyčnívají z jinak šedé masy třinácti skladeb. Na mysli mám pilotní singl, který z alba vzešel, "Promise (You & Me)" a v současné době aktuální věc "Tonight".

Při závěrečném hodnocení se nemohu ubránit určitým rozpakům. "Wish" v podstatě není špatná deska. Neurazí milovníka ostřejších rockových kytar ani fanouška popu. Podle mého názoru by si všichni tady měli najít to svoje. Tím spíš, berou-li hudbu jen jako kulisu při každodenních činnostech. Jenže když si desku půjdou koupit do obchodu, hned po zaplacení, ještě u kasy vloží kompakt do discmana, přestane je bavit dřív, než stanou před dveřmi svých bytů a začnou hledat klíče.