Někdy v roce 1996 odešel z priestovské mašiny zpěvák Rob Halford. Glenn Tipton, kytarista, se dostal do velkého tlaku a leželo před ním nejedno rozhodnutí. Aby se mu lépe přemýšlelo, vyjel do světa a po cestě si sem tam něco s někým nahrál. Vznikly z toho dvě desky - "Edge Of The World" a "Baptizm Of Fire". Již dříve jsme vám představili mladší z nich a jsem velmi ráda, že mohu napsat pár slov ke staršímu dvojčeti, zrozenému z těžkého undergroundového ohně. Jeho plamínky s mladou vzpurností nakukují z úvodní "Hard Core". V celé své parádě metalového kabátku se předvedou v "Paint It Black" a v dalších sklabách už ukazují své okázale působivé metamorfózy, do kterých je mimo Glenna uvedla další hrstka umělců v čele s Robertem Trujillem, Cozym Powellem a Johnem Entwistlem.

Fanoušky těžkotonážních riffů potěší plíživá "Fuel Me Up". Tady by se slušelo upozornit na vokály, které opět nahrál Glenn. Mně osobně znějí na této nahrávce zcela odlišně, než na "Edge Of The World"; zde jsou plnější a troufala bych si říct, že i trochu uvolněnější. Klávesák Don Airey si zahrál v šesté "Baptizm Of Fire", kde vynikl hlavně kytarový um pana Tiptona. Od speedových sól slétává ke kilečkám a právě když se předvádí Don Airey, vokalista pronáší: "Jsem naživu, ne na okraji. Ale lidé mě mají za mrtvého..." Po této krapet bestiální smršti přichází "The Healer". S jistou vypočítavostí a pocitem všech triumfů uvádí "Cruise Control", která s posledním tónem ukončila strašidelné poselství ohnivého sokola.

Každá skladba má nějaký podtext a každá je černou perlou na nádherném náhrdelníku. Dunivé riffy zabírají každý kousek "Kill Or Be Killed" a "Voodoo Brother" překypuje hardrockovou chytlavostí a cválajícím rytmem bicích. Posluchač, který se těší na pomalejší song, si musí počkat až na jedenáctku "Left For Dead" s tamburínou a mandolínou místo kytary. Následují dvě bonusové třešničky "Himalya" a "New Breed". První z nich začíná jako pompézní hardrockový opus v těžkých poutech. Svou temnou frizúrou připomíná epickou baladu a dobře tomu, protože "nový druh" je přesným opakem. Ve veselém rytmu se tetelí rockový oblak hajtky a jasné obrysy Glennova vokálu se svěže mladou drzostí laškují s nabroušenými tesáky elektrické šestistrunky.

Asi bych neměla srovnávat "Edge Of The World" s "Baptizm Of Fire", ale nemohu si odpustit dodatek, že ohnivý křest je temnějším a oproti okraji světa mnohem ponuřejším dílem. Nic to ale nemění na faktu, že si obě desky jsou rovny, i když každá zapadá pod jinou metalovou pokličku. Teď už jen záleží na hudebním vkusu posluchače, zda dá přednost hardrockovému lechtání bicích s kovovými sóly, nebo metalovějšímu dílku, místy až s bestiálním charakterem.