Když jsme jeli na Vyšehrad, měl jsem v hlavě několik brouků. Zaprvé, jsem nevěděl, kde je hospůdka Na Hradbách, zadruhé, Prahu křižovaly temné mraky, které vyhrožovaly neoznámeným spuštěním deště, což na open-air koncertu není zrovna vítaná záležitost, a zatřetí, jsem měl ukrutnou žízeň. To tedy nebyla zrovna pochybnost, nýbrž holý fakt, který naštěstí vzal rychle za své po jedné zlatavé Plzínce. Prostor hospůdky Na Hradbách byl příjemný, velký zhruba tak pro 2000 lidí maximálně. Hned za postaveným pódiem už byl sráz a rozhled na Prahu, stejně tak po levé straně, kde vlastně končilo prostranství pro návštěvníky zábradlím, za kterým byla už jen díra. Takže dost zajímavé místo - pro oslavku jako dělané. Funkýši se trousili sice pomalu, ale za to neustále a prostor byl nakonec akorát tak naplněn (rozuměj ani přeplněn, ani poloprázdný). Každý příchozí byl u vstupu podarován do krojů oblečenými ženami chlebem a solí, přičemž nesměl odmítnout. V krojích, tradicích a dechovce se pak nesl celý večer.
Úderem devatenácté hodiny obsadila stage rómská funky pumelenice z brněnského Bronxu - Gulo čar. Spustili svůj set v klasickém schématu. To podle nich znamená: s ničím se nemazat a prát to do vás už od začátku. A tak stříleli jednu pecku za druhou, přičemž čerpali především z posledního alba "Gipsy Goes To Hollywood". Ať to byly pecky jako "So Te Kerel" nebo "Stevie Wonder", vždy byly zahrané perfektně a - jak jinak - s velkým nasazením, což ovšem ještě chladné a počasím pomalu promrzající publikum nijak zvlášť nekvitovalo. Gulo čar si střihli i coververzi od Milese Davise a jeho skladby "Tu Tu", která je sice dokonalá, ale jejich rozjetou show až příliš přibrzdila. Poprvé jsem viděl jejich dva nové členy Štěpána Markoviče a Kristýnu, kteří doplňují Gulo čar o sága. Nedokázal jsem si za tu chvíli udělat obrázek, jestli jsou přínosem, či nikoliv, ovšem zrovna nějak extra slyšet nebyli; nicméně uvidíme do budoucna. Všechno má svůj čas. Mně jejich pětačtyřicetiminutové vystoupení uteklo jako voda a areálem se znovu rozlila líbezná dechová hudba a nastalo krátké čekání na hlavní oslavence večera.
Monkey Business na scénu naběhli v nových show-dresech. Samozřejmě stylově hozených do moravských krojů. A tak to nevypadalo jako na oslavách šestých narozenin Monkey Business, nýbrž jako setkání chasníků z Vlachovky. Všechno měli vychytané. Mezi diváky se roznášel chleba a sůl, za kapelou se točily "děvečky" v krojích a Ondřej Brousek jako správný sedlák žvýkal stéblo trávy. A do toho kapela spustila "Chick Flick", otvírak, který je na začátek koncertu jak vyšitý. Mě osobě začáteční slova "Trick of mind, trick of my mind..." dostanou vždy do té správné nálady. Pokračovalo se létem nasáklou "Branded" a "We Feel Better Than Jan Hus", uprostřed které se kapela v půlce zasekla, aby si Ondřej Brousek mohl staročesky zařvat: "Já ti ho tam fouknu, tralalá". Následovala hymna sjezdovek "Monkey Town". Monkeys nás vůbec ze začátku nešetřili a narvali nám do hlav hned čtyři potencionální hitovky. Matthew s Tonyou byli svým zpěvem klasicky sebejistí, Roman Holý trápil klávesy, až se z nich kouřilo, a všichni byli v tak dobré náladě, že tenhle koncert mohlo těžko něco pokazit. Snad jen to počasí, které ale zatím vodu nespustilo. Super byla i vložka v "Artistic Suicide", při které si Matěj nazul polobotky a poté se pokoušel o step, přičemž mu Ondřej přes klávesy dodával ten potřebný klepot bot. Na konci si Matěj ještě klasicky střihnul Pavarottiho, za což sklidil obrovský aplaus.
Na koncertech MBs si vůbec užijete tolik srandy jako těžko někde jinde. Když si třeba Roman Holý nebo Matěj Ruppert vezmou slovo, máte jistotu, že se zasmějete. Například když začal Holý improvizovaně zpívat z hlavy text, který právě vymýšlel, nebo když pantáta Matěj spustil s moravským nářečím, jak to maj' na tom statku u toho Bolka rádi, ale že by teď potřeboval to telefonní číslo na Lucku Borhyovou... To se prostě nejde nesmát. Stejně tak když se Roman rozhodl, že uspořádají rychlosoutěž o porno kazetu, Ondřej začal hrát melodii z "Helloweenu" a kdo ji první poznal, byl od Tonyi odměněn "Českými ložnicemi 3". Nebo když Matěj Ruppert hodí tygří skok z pódia (skoro jako Šemík z Vyšehradu) mezi lidi jako na správném rockovém koncertě, koukáte jak vejři. Jejich vystoupení je prostě zábava. Když se k tomu přidá řemeslná dokonalost všech obsluhovatelů nástrojů a bezchybně čistý zpěv dua Ruppert & Graves, je to jednoduše zážitek. Nehledě na to, že žádná skladba není úplně stejná jako na desce a pod pět minut na song Monkeys prostě nejdou.
V "All The Bitches" přišel poblahopřát k narozkám Zdeněk Bína z -123 min. a střihnul si s Mirkem Chyškou procítěné sólo. Před přídavky zazněl ještě "Weekend Warrior" (samozřejmě bez toho úžasného ječáku Glenna Hughese) a davem odzpívaný "Intercooler". A začalo lejt. Sice to byla přeháňka zhruba desetiminutová, za to ale vydatná, a nad hlavami se vytvořil les deštníků. Nenávidím, když začne na koncertě pršet a lidi vytahují deštníky, vůbec nic pak není vidět a ještě k tomu je to dost nebezpečné. Monkeys vycítili, že v tom dešti není zrovna nejvhodnější nechat lidi čekat na přídavek dlouho, a tak se vrátili prakticky hned. Matěj se převlékl do mysliveckém úboru a odstartoval "Saturday Night Is Over" a navazující "Party Shit", na kterou byl našroubován úryvek skladby "Mama Mia" od Abby a především "Boží mlýn" od Plastic People Of The Universe. V závěrečné ódě na funky si přišli zanotovat s MBs Gulo čar, a tak to na pódiu vypadalo chvíli jako na Václaváku. Monkeys oslavili důstojně. Všichni členové Monkey Business (včetně Imrana Zangiho, který je pro mě také právoplatným členem), jsou skvělí muzikanti a myslím, že by si zasloužili ještě větší pozornost široké veřejnosti. Pominu-li počasí, oslava šestých narozenin se prostě povedla. Při odchodu jsme cestou k metru míjeli nejednoho funky borce (funkyborkyni), který byl slušně na mráček a s viditelně vynikající náladou a to umí Monkeys nejlépe - bavit.PS: V blízké době se můžete těšit na článek z cest.Setlist koncertu:
Chick Flick
Branded
We Feel Better Than Jan Hus
Monkey Town
Artistic Suicide
Purified Juice
Slapstick
Boner
We Luv Ya
Solidarnosc
Kiss Me On My Ego
Blue Umbrella
Sweet Masturbation
John Holmes Was My Platonic Lover
All The Bitches
Intercooler
Weekend Warrior Přídavky :
Saturday Night Is Over
Party Shit
Standing On The Verge Of Getting It OnMonkey Business, Gulo čar, Vyšehrad, Praha, 31.5.2006Fotogalerie: