Hudební vetešník Matthew Herbert vydává alba, která nelze chápat pouze jako produkt hudebního průmyslu. I v případě "Scale". Kromě olbřímí banky samplů, zvukových hrátek a neotřelého způsobu nahrávání nástrojů se zde uplatnila i interakce mezi autorem a posluchačem. Výsledek je optimistický, odlehčený, melodický a velmi příjemný.
Hudební vetešnictví, i tak by se dalo říkat tvorbě, kterou nám pravidelně nabízí
Matthew Herbert. Neprodyšně uzavřený svět kuchyňských spotřebičů, zahradního náčiní, bublajících chemikálií a cinkání mosazných lžiček o plastové podtácky se stává vyváženým protikladem ke zvuku kláves nebo činelů. Chápat alba, která tenhle Brit vydává, pouze jako produkt hudebního průmyslu, by byla velká chyba. Na rozdíl od ostatních muzikantů výsledné písničky neukazují pouze snahu vyjádřit své osobní pocity (i když samozřejmě i to je jedním z námětů), ale reflektují současné politické dění nebo se baví fenomény, jakými byly například na předešlé desce "Plat Du Jour" velké stravovací řetězce.
Tentokrát se krom zcela typických samplů z okolního života dá za zvláštnost novinky "Scale" počítat přímá interakce mezi autorem a posluchačem. Loňského roku zprovoznil Herbertův berlínský label !K7 projekt "Herbert's Hotline", kam mohli fanoušci volat své vlastní samply, zvuky či hudební smyčky. V konečné fázi se nashromáždilo na 177 různých hudebních variací, všechny jsou použité ve skladbě "Just Once".
"Pokud budete pozorně naslouchat, možná rozeznáte svůj vlastní příspěvek," dodává
Herbert a současně také přiznává, že jeho hlas je možné slyšet v poslední písničce nazvané "Wrong". Práce s prostředím a zpětná vazba se odráží i v jeho vlastním přístupu, kde vyznává dogma P.C.C.O.M. (Personal Contact for the Composition of Music), které sám před několika lety sepsal (přečíst si jej i s dodatkem máte možnost
tady).
Tentokrát se s komponováním nové desky rozhodl vydat pryč od přirozených zvuků lidského těla, jak tomu bylo na "Bodily Functions" z roku 2001. Nevrátil se však ani zpět do své kuchyně. Tentokrát využil ropných vrtů, vrzání rakví, meteoritů i ranních cereálií, bicí si nahrál ve 2000 stopách nad zemí v horkovzdušném balónu, v podzemním bludišti, pod vodou či za jízdy autem 100 km/hod. Vytvořil ucelenou nahrávku, která se i přes svůj (právě díky němu?) politický podtext a neuvěřitelnou škálu zvuků vyprodukovaných za pomoci výdobytků 21. století řadí k naprosté špičce.
Radio Boy,
Doctor Rockit,
Wishmountain nebo jednoduše
Herbert v jedenácti skladbách představil svá alter ega a nechává posluchače plynule přecházet od tanečních rytmů, sametového hlasu své manželky
Dani Siciliano (její sólové album "Slappers" očekávejte v srpnu), vokalistů nováčka Neila Thomase nebo frontmana Dava Okumu z Jade Fox až k jazzovému nádechu, muzikálovým pasážím, orchestrálním ódám a jemným baladám.
"Je to oslava všeho toho přepychu, kterého jsem si dopřával za časů levné ropy, a kritika všeho toho násilí, které bylo povolené výsadami té doby." To zajisté, přesto zde máme desku, která svým zvukem vyniká nad ostatní a působí optimisticky, odlehčeně. Z Herbertovy dosavadní tvorby dost dobře nejmelodičtější počin.
CD k recenzi poskytla agentura
D Smack U.
Album:
Herbert - Scale
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 51:31
Skladby: Something Isn't Right, The Movers And The Shakers, Moving Like A
Rain, Harmonise, We're In Love, Birds Of A Feather, Those Feelings,
Down, Movie Star, Just
Once, Wrong