Milí čtenáři a čtenářky. V sobotu slavil musicserver.cz šest let. Stejně jako loni jsme se rozhodli svěřit reportáž z narozenin někomu, kdo není členem redakce. Kdyby totiž článek psal někdo z nás, výsledek by jistě nebudil velkou důvěru. Minulý rok se toho chopil Lukáš Brzák z magazínu Velo, tentokrát jsme požádali Marka Dvořáčka, jinak vedoucího serveru Show.iDNES.cz. O tom, jak se mu 27. května v Paláci Akropolis líbilo, se dozvíte níže...

Večírek na oslavu šesti let musicserveru sliboval na sobotu 27. května unplugged mejdan v pražské Akropoli. Inu dobrá, mohlo by jít o vydařenou taškařici, příležitost potkat se s kamarády a přáteli z branže a taky si užít pár netradičních vystoupení. Co čert nechtěl, ze zábavy se vyklubala práce, i když milá. Cosi jsem už tušil, když jsem v diskusích na MS zaregistroval, že je blbé, aby report z narozenin psal někdo z redakce a nevyznělo to jako samožerství. A když jsem u bývalého kolegy a zástupce šéfredaktora MS Luboše Kreče žadonil o akreditaci, hned mě zpacifikoval, ať napíšu reportáž...

Do Akráče jsem zodpovědně dofuněl nějak po půl sedmé na avizovaný start. Hned u vstupu jsme se konečně potkali a potřásli rukou s Honzou Baluškem (jak sídlí na Moravě, tak ho člověk nemá možnost moc potkávat). Koncertní karty byly rozdány jednoznačně - každý z vystupujících má 25 minut, mezitím desetiminutovka na přestavbu. Jediná Lenka Dusilová nestihla zvukovku odpoledne, takže zkoušela až před svým závěrečným setem. A přídavky se nedávaly... Diváci se scházeli pozvolna, ale kdyby věděli, že jako první vyleze na pódium těsně před sedmou večerní Richard Krajčo, určitě by si pospíšili. Ořezaná verze kapely Kryštof by za normálních okolností dostala prostor až na úplný závěr večera, kdyby na ně nečekal zbytek v Teplicích, kde měli domluven další kšeft. Takhle hrál Krajčo, doprovázen trumpetistou Nikolasem Grigoriadisem, jako první pro zatím jen z poloviny zaplněný klub. Bylo to komorní a zábavné, bez zbytečných řečí (což ctili i další vystupující, kteří se o výročí webu zmiňovali jen letmo). Mezi své hity v čele s "Obchodníkem s deštěm", kterého sál odzpíval s ním, Krajčo zapasoval dvě nové písně z chystané desky. "Lampion" je mrazivá balada o rozchodu s Ivou Frühlingovou, "Znám" pak slibná odpichovka, která však podle prvního dojmu lépe vyzní ve finální studiové úpravě s celou kapelou. Závěrečné "Srdce" prolétlo střepem stále se plnícího Akráče a pak už hybaj do Teplic. A ostatní na pivo, než začnou hrát Lety mimo a po nich Roe-Deer.

Čtenáři nechť odpustí, ale koncerty těchto dvou kapel odbudu jen stručně, protože by bylo nefér se o nich rozepisovat nějak víc. S Krečem jsme se vydatně zapovídali v baru, takže jediné, co jsem zaregistroval, byla úvodní "Kosmodisco". Dojem? Jednak že akustická kytara byla až moc ohulená, jednak že na pódiu byla zpěvačka Klára Kondelíková. "No, stejně by ten report neměl být moc o muzice, ale hlavně o atmosféře," povídal Luboš, když jsme zjistili, že Lety mimo už dohráli. Hm, jenže nasávejte dění v klubu, když sedíte u stolu a vykládáte si, protože jste se dlouho neviděli. Když padlo pár fórů o dopředu napsaných recenzích s předchystanými frázemi v palmu nebo počítači, psaných od baru, člověk se začal cítit blbě. Hele, to už hrají Roe-Deer? Vážně? A klub je už vážně solidně zaplněný? Roe-Deer právě hráli pro bratru čtyři sta duší svůj aktuální singl "Vertigo", a jak se ukázalo, byla to poslední píseň jejich setu.

Jak tak byli usazení na židličkách, přišlo mi to nějaké mdlé (mohu-li si tedy dovolit alespoň malý soud), stejně jako v případě následujících Ready Kirken, na jejichž hity ovšem publikum reagovalo o poznání živěji. Michal Hrůza a spol. přehráli pár fláků z "Krasohledu" a na závěr přidali "Černý brejle" a "1+1". Z písniček se vyloupla, stejně jako u Kryštof, jejich silná kotlíkářská podstata. Není to myšleno nijak hanlivě, prostě když se vaše písnička dá zahrát bez potíží u táboráku, máte na popularitu zaděláno. V sále se trochu křepčilo, což v případě Lenky Dusilové, bezesporu vrcholu večera, nebylo možné. Doprovázena sehranou kapelou a excelentním kytaristou Martinem Ledvinou procítěně unášela celý Palác Akropolis mezi své hudební světy zasahující folk, rock i folklor.

Byla to výtečná tečka (možná lepší, než by byl Kryštof) za večerem, jehož neoficiální část se s úderem policejní desáté hodiny rozpoutala v přilehlých občerstvovacích prostorách. Dalo se narazit na zástupce vydavatelských firem (teda některých) i s partnery, a zástup kolegů novinářů i muzikantů. A když mě Lukáš Rychtařík ze Championship Records nutil asi do pátého kola panáků, nadešel nejvyšší čas jít domů. Když jsem si pak s odstupem promítal v hlavě celý večer, přišlo mi, že unplugged koncepce večera byla možná zbytečná. Jasně, měla punc výjimečnosti, ovšem když se slaví, tak se má křepčit. A to tentokrát moc nešlo...

6. narozeniny musicserveru, Palác Akropolis, Praha, 27.5.2006

Fotogalerie: