Pražsko-lounští Cocotte Minute jsou drsní hoši. Hrají tvrdou muziku, tváří se nekompromisně, mají image správných chlapáků. Názory na ně a především pak na jejich tvorbu se různí. Dosud vydali dvě velké desky. U EMI debutovali v roce 2004 nahrávkou "Czeko", letos na jaře vypustili do obchodů nástupce "Proti sobě". Nejznámější postavou sestavy je nepochybně frontman Zeller, který se kromě rap-metalu věnuje moderování v České televizi, kde má na starost pořad "SuperPomeranč". Skupina si ostatně jeho účinkování v ČT pochvaluje: "Zvedlo nám to návštěvnost koncertů o padesát procent." Cocotte Minute nicméně nebyli vždy jen Zeller a ti další, před pár lety totiž měli zpěváky dva. A tím jsme také otevřeli náš - místy dost nabroušený - rozhovor s Zellerem a Codanem.

Když jsem vás viděl poprvé, což bylo v roce 2003, hrál s vámi ještě Honza Hrbáček, dnes ze Spleen!. Proč jste se tehdy rozešli?

Z: Moc nechápu, proč se na to ptáš. Koho to zajímá? Ale tak jako tak je to věc, která se týká jenom nás a Honzy. Víc k tomu neřeknu.
C: Navíc pro nás je ta kapitola už dávno uzavřená.

Vy jste to po Hrbáčkově odchodu krátce ještě zkoušeli s Fikim, ale dva zpěváci se neujali. Čím to? Že by Zeller potřeboval víc prostoru?

Z: Nemáš pravdu. Dva zpěváci se ujali. Bohužel se Fiki podle svých slov nemohl věnovat kapele tak, jak potřebovala, a tak aby byl sám spokojenej, a protože nás nechtěl zdržovat, rozhodl se odejít. Když už měl více času, mohl se k nám vrátit, ale rozhodl se, že nám nakope prdel se svojí vlastní kapelou Five O'Clock Tea, a maká na tom.
C: Krom toho jsme posléze zjistili, když Fiki odešel, že ty vokály jsme schopný dát od kytar sami, a to máme ještě v záloze Pavla u bicích, jehož hlas je také v pořádku. Čímž se naše dilema záhy vyřešilo.

Zhruba rok na to jste debutovali u EMI. Překvapilo vás něco, když jste se dostali pod křídla jednoho z majors? Třeba plané zvěsti o jejich vlivu na charakter desky etc?

Z: Nevím, kde to všichni berou, že ti někdo z majoru kecá do desky... Možná v zahraničí, ale tady v Čechách se to podle mě zas tolik nenosí, nebo aspoň u muziky, co děláme my. Sedli jsme si, stanovili určitý pravidla a od té doby spolupracujeme. A jak to tak vypadá, budeme spolupracovat i nadále. Třetí desku jsme ještě neřešili, ale pakliže se budou naše desky prodávat jako dosud, je to pravděpodobný.

Vám se v podstatě musel splnit s EMI sen, protože jste třeba nijak neskrývali, že do Jim Beam Music jdete s tím, abyste na sebe upozornili.

Z: Nevím, jestli se nám splnil sen. Nám nešlo o to, abysme vydávaly desky na majoru. První desku jsme si vydali sami a až vlastně druhou, vycházející z tý samovýrobní, jsme vydali u Monitoru. Chceme prostě hrát hodně koncertů pro hodně lidí a k tomu potřebuješ mít nosič, na kterým bude tvoje práce. Takže se nám, dejme tomu, splnila část snu, ale samozřejmě velmi důležitá. A co se týká Jim Beamu, je to soutěž pro začínající kapely a my jsme se pokusili z toho vytěžit maximum. To je celý. A je dobře, že se takovýhle akce vůbec dějou, protože to prostě může hodně pomoct.
C: Bylo by nasnadě říct, že možná i zadostiučiněním za ty léta dřiny, krve, potu a samozřejmě peněz, který v tom všem necháš. Ale ono to je vždycky všechno trochu jinak, než si spousta lidí myslí.

Ledacos se ve vaší hudbě změnilo, protože jestli jste dřív byli spíše crossoverová banda, Zeller přinesl rapový prvek, který teď zase ustupuje. Máte políčeno na jiné publikum než před - řekněme - třemi lety?

Z: Nevím... Hrajeme, co nás baví, a nějakým samovolným způsobem jsme trochu zmírnili v kadenci slov. A publikum jsme měli vždycky hodně různorodý, takže jsme nějakou výraznou změnu nezaznamenali. Ale ty rapy byly ještě pozůstatek toho, že původně byli v kapele dva zpěváci, který to dávali přes sebe.
C: Kalkul v muzice, kterou děláme, se nevyplácí a hlavně ani nefunguje. To, co děláme, z nás jde samovolně a přirozenou cestou. Člověk se vyvíjí a s ním i jeho hudba. To je přeci normální. Krom toho lidi, který maj tuhle muziku rádi, by ten kalkul stejně tak, či tak okamžitě poznali.

Loni jste jeli s Post-It a Imodium turné Diverse Rock Circus. Jak to tehdy probíhalo? Já jsem slyšel, že původně s vámi měli jet místo Imodia, kteří se k vám ani k Post-It moc nehodí, Status Praesents...

Z: Kde bereš tu jistotu, že se k nám Imodium nehodí? Viděl jsi je někdy vůbec? Vím, že jsi velkej fanoušek Statusu, ale nestav to tak, že jim Imodium nějakým způsobem ublížilo. To je nesmysl. O tom, že měl jet někdo jinej, já ani nevim. A to turné bylo skvělý, a když se někdy někde potkáme, vždycky rádi popaříme.
C: První aka nultej ročník Cirkusu byl o kapelách, který vydaly svůj debut u velkýho nadnárodního labelu. Což Status nevydali. Krom toho jsme chtěli, aby to byly kapely, co zpívaj česky. Což Status nezpívá. Mimochodem, Imodium se hodilo výtečně.

Hodně se toho namluvilo kolem vaší účasti na dvou koncertech Dana Landy. Co jste si z toho odnesli? Jak z pozornosti médií, tak ze spolupráce s Landou?

Z: Nějaký výrazný pozornosti medií jsme si asi nevšimli. Jediný, co budeme chvilku poslouchat, je, že je naše deska ovlivněná Danem, což je nesmysl, protože deska byla připravená cca půl roku před tím turné. A ze spolupráce s Danem jsme si odnesli neuveřitelnej pocit, že stojíš před osmnácti tisícema lidí, který nezajímáš, a máš dvacet minut na to, abys je přesvědčil, že by se o tebe zajímat mohli. Zpětně mi dochází, že nevím, kde jsem v sobě vzal tu drzost. Myslim, že se nám povedlo přesvědčit velkou část publika, aby si o nás sehnali další informace.
C: Mno... Myslim, že ty lidi, který maj potřebu tohle furt řešit, vždycky řešili, řešej a budou řešit. To je jejich boj. Někdo řeší a někdo se činí. Pro nás to byl prostě další velkej konzík, kterej byl zajímavou muzikantskou zkušeností. Nic víc, nic míň bych v tom nehledal.

Osobně jsem tam nebyl, ale podle klipu "Kopem!" bych soudil, že lidi nereagovali zrovna optimálně.

Z: V klipu jsou zachycený první řady a jak určitě víš, do prvních řad se derou vždy ty nejortodoxnější fanoušci daného umělce. Koneckonců, viděl jsi někdy kotel v hale na předkapele? Nejseš tam za hvězdu, ten na koho přišli, teprve přijde, až ty odejdeš. Ale to publikum bylo vstřícný. Čekali jsme to mnohem horší. A krom toho "Kopem!" byla asi třetí písnička v playlistu, takže prvních deset minut koncertu neznamená, že je zabitej celej koncert. Ale asi jsme si měli sebrat spíš konec toho setu. V tom máš asi pravdu.

V tiskových materiálech se píše, že by pro vás bylo bývalo jednodušší tuto kontroverzní nabídku (hrát s Landou) odmítnout, než ji přijmout. Můžete to nějak vysvětlit?

Z: Jasně. Stáli jsme před nabídkou spolupráce od člověka, kterej rozděluje tudle zemi na dva tábory. Na ty, co poslouchaj Landu, a na ty, co ho nenáviděj. A taky že nám to budou všichni, co maj s náma nějakej problém, neustále předhazovat. A vidíš, nemýlili jsme se. Tak jako tak nám Dan poskytl skvělé zázemí a přístup. A samozřejmě za to nic nechtěl, což je v Čechách hodně světlá výjimka.

Přijde mi to spíše jako alibismus tvrdit, že jste se v podstatě dali na boj s předsudky, když jste to přijali. Nebylo by jednodušší říct, že se to prostě vyplatilo, do toho jít?

Z: Moc nechápu, co myslíš tím alibismem. Ale přesně vidíme, že to, že jsme odjeli turné s Harlejem a že jsme jeli půl roku turné s Divokým Billem, odehráli přes 150 vlastních mejdanů, což je mnohonásobně více koncertů a lidí, pro který jsme hráli, nikoho nezajímá, ale všichni se ptaj na dva koncerty s Danem.
C: A neznačí náhodou to, že když se nás na to furt ptáš, že sám máš problém s předsudky?

Předsudky netrpím, akorát v tom chci mít jasno. Prý jste čelili anonymním výhrůžkám odpůrců Landy. Co vám tehdy psali?

Z: Obvyklé hrdinné litanie anonymních mesiášů. Mám ještě jednu vtipnou historku. Jeden relativně známej muzikant, kterej hraje s každým, kdo mu zaplatí, mi dával přednášku na téma amorálnosti tohoto kroku. To bylo hodně zvláštní. Ale na rozdíl od anonymů mi to sdělil svým jménem a jako svůj osobní názor a toho si cením.

Při poslechu "Proti sobě" mě Landa párkrát napadl. To když zpíváte o bratrech a o bojování. Cítíte se také být jakýmisi "rytíři" v dnešní změklé době?

Z: No vidíš, neřikal jsem to? A máme tady opět Landu. Ale k věci. Ta písnička je o tom, že by nikdy neměli stát bratři proti sobě. Je to o mně a o mým bratrovi, kterýho jsem jako dítě pobodal. Je to o tom, že jedinej pevnej bod v tomhle bordelu je tvoje rodina a přátelé, a to je věc, pro kterou by si měl bejt ochotnej umřít.
C: Každej tam uslyší, co tam chce slyšet on sám, a to v kladném i záporném slova smyslu. To my neovlivníme. Buď se budeš chtít nechat bez předsudků unést atmosférou jednotlivejch příběhů, anebo to prostě budeš zkoumat a řešit a zkoumat a řešit. Doporučujem tý desce dát čas, neni to zrovna lehká látka na prvních pár poslechů.

Vy se rádi titulujete jako "bastardi ze Žižkova". To se na vás, rockery, většinová společnost kouká tolik skrze prsty, nebo to je dobrá image, jakou prostě používají metalové skupiny?

Z: Jako bastarda sem tituloval jenom sebe, nikoliv kapelu. Na Žižkově bydlím jenom já. Kluci jsou z Loun, Liberce a jeden ještě z Prahy. Nevim, v jakým sociálním prostředí si vyrost, ale já v hodně divokým. A to, že je někdo momentálně jakžtakž v klidu jak finančně, tak profesně, neznamená, že tomu tak bylo vždycky. Někdo má díky svýmu původu cestu vydlážděnou a druhej ji může mít ze stejnejch důvodů hodně hrbolatou. Na mě prostě vyšla ta kurva hrbolatá.

Dáváte jasně najevo, jak neradi máte policisty. Hráli jste např. ve vězení. Vězí kořeny tohoto vašeho postoje jinde než u zbytku Čechů, kteří mají policii prostě za zkorumpovanou? Máte nějaké osobnější zážitky?

Z: Mám pár osobních zážitků. V devadesátejch letech jsem se pohyboval v prostředí, který bylo celý prokontrolovaný pánama s odznakem, a samozřejmě mě občas sebrali. Jestli si někdo pamatuje starý Futurum, Pentagon, Repre nebo Slováč, tak ví, o čem mluvim. A od tý doby se to táhne. Tak jednou za pět let si pro mě někdo přijde, abych jim šel něco hezkýho říct. Naposled si pro mě přišli tak před rokem. Pracoval jsme kromě toho cca osm let v rockovým klubu a tam jsme byli průběžně napíchaný všichni. Je to nutná daň za to, že se pohybuješ v tomhle prostředí. Ačkoliv jsi čistej. A v krimu jsme hráli, hráli jsme na Mírově v oddělení pro ty nejtvrdší zločince. Chtěli jsme otestovat naši muziku v extrémním prostředí a myslim, že jsme prošli. A doporučoval bych to každýmu. Je to neuvěřitelná zkušenost.
C: Nicméně je třeba dodat, že je policajt a policajt. Takže světlá výjimka potvrzuje pravidlo.

Je "Kopem!" politická píseň? Mohli byste s ní z fleku na mítink socialistů.

Z: Ne. "Kopem!" je silně sociální. A myslím, že se týká 90 procent lidí. S touhle písničkou mám takovou příhodu. Po koncertě přišla za mnou jedna holka, že zrovna tuhle písničku má ráda její máma. Měla dvě dospívající děti, byla rozvedená a dělala všechno proto, aby z těch holek jednou něco mohlo bejt. Tyhle situace, když ti někdo řekne, že přesně ví, o čem zpíváš, jsou pro mě největší odměnou. Divil by ses, kolik holek na našich koncertech ví, o čem je například písnička "Další ráno v dalším bytě".
C: Politika je tenkej led. Není důvod se na něj zbytečně pouštět.

Jistě víte, že vás řada jiných kapel (a nemusí jít o skupiny neúspěšné) nemá zrovna v lásce. Předchází vás pověst takových nafoukanců. Jak si to vysvětlujete?

Zeller: Jistě víš, že o tobě spousta lidí říká, že jsi špatnej novinář a předchází tě pověst zaujatýho obhájce svejch favoritů. To je stejně hloupý sdělení jako tvoje otázka... Řekni, kdo to říká, a pak ti na to odpovím.
C: Myslím, že by si měl každej nejdřív zamést na svým vlastním dvorku.

Díky za rozhovor.