O druhdy hardcoreové partě the.switch nebylo jistý čas slyšet. Ne snad, že by se původem příbramská kapela úplně stáhla do ústraní, ale vedle intenzivního koncertování po klubech v sebezapadlejších koutech republiky (ostatně nedávno jste je mohli vidět třeba v Praze ve Futuru) poslední dobou čtveřice především makala na nové desce. Bylo proč dřít, neboť dosud posledním počinem, nahrávkou "Beautiful" z roku 2004, si skupina nasadila laťku hodně vysoko. Nejenže za ni sklidila pochvalné recenze, ale později také vyhrála v soutěži Jim Beam Music. Teď lze říct, že jsou the.switch zpět, nové album "Svit" vyjde v druhé polovině května a vy máte nyní šanci si přečíst exkluzivního průvodce po něm, protože musicserver získal nahrávku v předstihu.

1. Vládce (3:35)

Optimální otvírák, chtělo by se říct. "Vládce" je něco mezi instrumentálním intrem a klasickou peckou. Písnička začíná metalovou orchestrací, zpěv Štěpána Šatopleta se objeví až po více než minutě. Zatímco vokál probleskuje skladbou bez zásadnějšího melodického pouta, kytarové riffy vykreslují výtečné tóny.

2. Stopař (4:20)

Na druhé věci "Stopař" zaujmou především zdvojené vokály, které odstartují. Štaopletovi pomáhá kytarista Michal Novák, posluchač má ale pocit, že si kapela pozvala nějakého hosta. Vedle typického zvuku the.switch tahle píseň disponuje hodně výrazným melodickým refrénem.

3. Vodu a dřez (3:50)

"Vodu a dřez" ukazuje skupinu v pravém světle: nikoli jako hardcoreové šílence, ale jako hudebníky stojící široce rozkročené nad několika žánry. Jestliže píseň začíná poprockem á la Chinaski, postupně přejde do klenutého emo-core, v němž zazní i cosi jako kastaněty.

4. Peruť (5:25)

Tohle je skvěle vystavěná záležitost, která bude nepochybně skvěle fungovat na koncertech. Otevírá ji totiž gradované kytarové brnkání, které vybuchne po půl minutě v mocný metalový val. Zdobí ji také minimalistický, leč účinný refrén.

5. Za mostem (4:25)

Co by to bylo za desku the.switch, kdyby aspoň jedna skladba neobsahovala pořádný, oduševnělý řev Štěpána ne nepodobný Chinu Morenovi z Deftones. Taková je "Za mostem", kde hurónský výkřik, za nímž by někteří mohli hledat více než jen hlasivkové cvičení, předchází jakýkoli text. Vůbec je "Za mostem" zvláštní, vprostřed ji třeba přetíná takřka funková rytmická vložka, de facto není přítomná žádná jednotící melodie.

6. Exitus za 12 vteřin (2:56)

Ne, ten název není dvakrát optimistický. Ani písnička samotná nemá zrovna veselý ráz, i když patří k tomu umírněnějšímu, co na "Svitu" je. A zároveň k tomu nejzvláštnějšímu - bez zpěvu, s občasným kytarovým bzukotem á la Tool. Dala by se případně použít jako outro.

7. Honzík (3:52)

Skrze "Honzíka" the.switch potvrzují, že dřívější přirovnávání k Deftones jsou zapomenuta, mnohem více se hodí příměr k Tool. Alespoň po hudební stránce. Kdo si vybaví pisklavé vazbení Maynarda Jamese Keenana, najde je i zde. Rozdíl je samozřejmě ve vokální rovině, která u Čechů zůstává ukotvena spíše v HC.

8. Svit (3:47)

V titulní skladbě the.switch uplatňují osvědčený model "zklidněná sloka-ostřejší refrén". Osmá nahrávka textem i vyzněním evokuje punkerskou atmosféru, stejně tak se v ní ukazuje, že zpěv Štěpána Šatopleta má své limity.

9. Teď (3:31)

Hudba a verše jsou tu v prudkém protikladu: zatímco muzika se nese ve veselém, v podstatě rock'n'rollovém (možná až rockabilly) nádechu, lyrická složka si udržuje tradiční abstraktní neuchopitelnost. Soulad lze najít, když Štěpán vzkřikne "je to svět tance".

10. Divoké koně (4:59)

"Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, vzduch těžká byl a divně voněl tabákem." Napoprvé si člověk vzpomene na "Stádo koní", i tady se muzika jenom tak pohupuje, převládá takřka akustická kytara. Hodil by se k tomu prudce kýčovitý klip - skupina hraje na břehu aljašského jezera, za ní se ční zasněžené vrcholky, Slunce pomalu zapadá a dokola pobíhá stádo mustangů.

11. Hvězdy a nůž (6:47)

Závěrečná skladba dobře navazuje na předchozí "Divoké koně". the.switch předvádějí, jak zručně umějí pracovat s atmosférou a s žánry, neboť úvodní část songu je přes ostřejší riffy spíše poprocková, aspoň co se vyznění týče. Pak se ale zvrátí v podivně protahovanou a vpravdě už i trochu nudící artrockovou exhibici.