Na klubové scéně se o Post-It mluvilo dávno před rokem 2004, kdy debutovali s "Ideálem" u labelu BMG. Trošku připomínali Lety mimo - používali elektroniku, nebránili se chytlavým melodiím, ale přitom vycházeli z rocku. Speciálně Post-It z hodně tvrdého rocku, proto se o nich nezřídka hovoří jako o českých zástupcích nu-metalové scény. Takové přirovnání je hodně pokřivené, ale nechme ho být. Utekly dva roky a Post-It jsou opět v popředí zájmu, neboť přichystali novinku "Sektor 10". Pro někoho to je deska dobrá, pro jiného špatná. V hlavní recenzi na musicserveru dostala solidních sedm bodů z deseti, pojďme se ale podívat, co na ni říká dalších deset redaktorů.

Michal Koch - 4/10

Tahle deska má jednu přednost, o které není pochyb: je výborně nahraná, producent Yarda Helešic odvedl opravdu dobrou práci. Aranže mohly být nápaditější, ale vzhledem k žánru také celkem není co vyčítat. Horší je to, že Post-It si zřejmě neuvědomují, že vymyslet melodii neznamená pouze poskládat za sebou libovolné tóny. Složit melodii totiž znamená mít nápad, a těch se na "Sektoru 10" opravdu nedostává. A tím, že na každou pátou slabiku navážu dvě, tři či více not, abych mohl hlasem efektně stoupat či klesat, také dobrou melodii nestvořím. Navíc se Post-It snaží ve svých textech často řešit vcelku závažná témata (jak je vidět už z názvů jako "Apatie", "Stopy v duši" nebo "Prameny revoluce"), leč činí tak velice prvoplánovým a množstvím klišé přetékajícím slovníkem. A přičte-li se k tomu, že jazyk český není autorům kdovíjak důvěrným přítelem, tudíž se potýkají s rytmem i veršem (potažmo v bookletu i s gramatikou), vychází z této rovnice nelichotivý výsledek. Snaha bezesporu je, leč výsledek má úroveň nevalnou.

Ondřej Ručka - 5/10

Post-It. Co k této partičce napsat? Co napsat o desce "Sektor 10", kterou tady mám na makro? Asi pro ni nejsem zrozen, protože poslech i při sebevětším soustředění stejně jen vyvolá dojem, že poslouchám monotónní kulisu pro nějakou béčkovou počítačovou hru se skejťáky/snowboarďáky (případně si dosaďte libovolný adrenalinový sport). Těžko napsat do makra dojem z desky, která nezanechala naprosto žádný dojem a stopu v mysli a jediný rozdíl oproti mase různých zahraničních nu-metalových next Korn či Limp Bizkit wannabies je čeština. Vůbec, dojem z Post-It nemám za celou dobu jejich kariéry žádný, "Ideál" jsem kdysi dávno slyšel, ale dnes už si nedokážu vzpomenout na jeden jediný song, který by z této desky pocházel. Ne, určitě to není chyba v kapele, jen pro autora této krátké stati holt představují fenomén, jež pro něj znamená tolik co cena banánů v Guatemale. Otázkou tak vlastně je, proč se autor odhodlal k přihlášení do makrorecenze. Zvědavost? Ta je pravděpodobně zažehnána na věčné časy, amorfních středoškolských kapel je všude dost a deska "Sektor 10" ani jiným dojmem nepůsobí.

Dan Hájek - 5/10

Chtěl bych slyšet to pravý jméno pro maximální odreagování. Chci bojovat za mír a nechci unikat pod ostnatými ploty. Mám jen triko s krátkým rukávem, džíny na ostro a holé ruce. Proti mně stojí strážník z anonymního kybernetickýho světa, který na mě míří vodním dělem s ledovou vodou. Sektor 10 byl zprvu nepřístupný, pak však jako v Berlíně padla železná opona a bylo to. Post-It tu sem a tam řeší i tématicky nastavenou kaši v textově neučesaných slovech, ty však mají místy svou hlavu a patu. Neštěstí jsem se o nic nezranil, a zachránil tak propadák jejich desky. Je to našlápnutý cédéčko, které kmitá jako na splašeným koni kamsi do svobodných krajin, a není potřeba ani využívat vlak pojmenovaný "Klidná síla" oněch vlez-do-prdelků. Post-It nejsou klidní, buší do toho, plus tu a tam využijí nějakého toho elektronického fígle. V "Závislosti" mám tucha, že snad poslouchali i Jarreho, ten to snad neuslyší, jinak by to hoši bylo hodně drahý. "Sektor 10" nikterak neklame, má hitový náboj a na koncertech si popěvky zapěje kdejaká pubina. To není na škodu, jen zamrzí, že to zní hodně podobně, je jedno jestli hraje první, pátý nebo poslední song. Nepotřebuji hektolitry vína na kuráž, jak se zpívá v "Anonymovi", nejsem kritik (obtížný) hmyz, aby mě někdo rozšlapával, až přijde ten den pravdy. Nápaditost s Post-It nekamarádí, což je právě u téhle placky největší zádrhel. Snad nejsem až tak náročný, na koncertech si rád zapařím, ale doma mě to skoro nebaví poslouchat a ani trefný obal to nezachrání.

Benjamin Slavík - 6/10

Další neoriginální česká kapela v řadě, dalo by se možná říci skupině Post-It. V záplavě méně či více povedených britpopových projektů, snažících se o profesionální zvuk a možná co nejvíce se přiblížit špičkové zahraniční produkci, působí Post-It se svým drsným kytarovým rockem velice sympaticky. Mimo to zpívají v rodném jazyce, což bývá v současnosti u řady českých sebevražda. Post-It se to však daří velice slušně - texty mají něco do sebe. Po hudební stránce kapela sází na rázné kytarové riffy, střídající se se zpěvnými refrény. Jedním z největších mínusu je jednak ke zvuku kapele nehodící se vokál a dost špatný sound. Co se týče zpěvu, pak dost komicky k výrazu kapely působí silně nasládlý vokál zpěváka Czendy, připomínající mi již zapomenutý, otřesný boy band Lunetic. Naopak se mi zase líbí velice zajímavé a neotřelé vyfrázování některých skladeb. Nemohu si pomoci, ale zvuk "Sektor 10" připomíná naprosto průměrné demo nahrávky. Album je plné energických, chytlavých rockových písniček s řadou potenciálních koncertních hitů. Když se to však vezme kolem a kolem, pak album "Sektor 10" působí velice rozpačitým dojmem.

Tomáš Tenkrát - 6/10

Právě po x-té poslouchám "Sektor 10" a pořád jsem k němu nenašel cestu. Dost možná je problém ve mně, protože jsem doposud nepřišel na chuť Czendovu zpěvu, na kterém nová deska opravdu dost staví. Jediná skladba, kde se mi fakt líbí, je "Apatie", ze začátku s příjemně protahovanými hláskami. Na druhou stranu se mi nové skladby opravdu líbí po stránce melodické, či chcete-li instrumentální. Yarda Helešic udělal své - posunul Post-It trochu jinam. Deska má hrubší sound, ale zároveň se neštítí znatelněji dotknout elektrického experimentna. Chce se říci směrem ke Cocotte Minute, ale není to pravda. Post-It jsou klidnější, ale s drtivě tvrdými kytarovými refrény. Kytarové plochy jsou vůbec velkou devizou. Jsou v tomto ohledu trochu jako Kurtyzány z 25. Avenue, ačkoli hrají hodně tvrdě, pořád si drží velkou melodičnost a Čendův zpěv je neustále v popředí, tudíž je nenechá spadnout do nesrozumitelného hlukova. Co se textů týče, je to docela slabota, někdy vás až zarazí, jak text extrémně nesedí. I když, i v tomto ohledu by potenciál byl, zejména "Gigolo" je povedený. Ano, Post-It jsou pořád český nadprůměr (hlavně live), ale ideál to ještě rozhodně není.

Tomáš Parkan - 6/10

Post-It jsem poprvé zaregistroval na předposledním ročníku Sázavafestu a musím se přiznat, že se mi jejich hudba celkem zalíbila. Mělo to nápad, mělo to šťávu a to není málo. Později jsem si pořídil desku "Ideál" a mé dojmy přetrvaly. Možná jsem od té doby prodělal nějaký hudební vývoj, ale nové album "Sektor 10" mě už do kolen rozhodně neposlalo. Hlavním problémem je, že ač se Post-It snaží různými zvukovými vychytávkami zpestřit jednotlivé skladby, působí to na mě, jako by házeli malé oblázky do moře, sice zanechají na chvíli jakous takous stopu, ovšem celkový dojem je značně jednolitý, aneb jak se říká "na jedno brdo". Další věcí, která mi stejně jako kolegovi Krečovi nesedí, je zpěv frontmana. Dá se poslouchat do chvíle, dokud se nezačne snažit doopravdy zpívat. V ten moment je patrno, že by Czenda potřeboval intenzivní hlasovou průpravu, protože se svým hlasem vůbec neumí pracovat. To jsou ale asi jediná dvě zásadní negativa celé nahrávky, která má jinak velice solidní zvuk a drive. Navíc jsem přesvědčený, že většina písniček, vytržená z kontextu desky jako celku, v sobě skrývá velký hitový potenciál. "Sektor 10" mě ani neurazil, ale ani nenadchnul. Obávám se, že pokud na placce nepřijdou Post-It s něčím novým, může se stát, že o ni už nebude valný zájem.

Ondřej Pravda - 6/10

Že ani po dvou týdnech od publikace neměla kolegova hlavní recenze žádné komentáře, může znamenat leccos. Já bych se nedivil, že příznivci kapely jsou s novou deskou spokojení, ale ne zas tak, aby jim stálo za to něco kolegovi vyčíst. A na druhou stranu to, že kritikům nestojí za to opakovat známé výhrady k tvorbě kapely. I po víc posleších (nutné, ze začátku to je odpískání) mi dvojka ve srovnání s debutem přijde méně zajímavá, v rámci možností ještě méně různorodější. Což znamená docela průšvih, protože už debut měl občas problémy s rozlišením mezi jednotlivými skladbami. Czenda po debutu v rozhovoru na musicserveru prohlásil, po dotazu ohledně zařazení do škatulek, že až druhá deska ukáže, co Post-It hrají. Pro mě druhým albem potvrdili jeho tvrzení, že opravdu hrají pop, jen zašpiněný kytarami a basou. Což není špatně, písničky mají docela výrazné vokálně-rapové linky - jenže tak zoufale stejné. Podobně je to s riffy v pozadí - je těžké vymyslet něco originálního, ale Helešic v roli producenta měl víc zafungovat. Když přijde aspoň nějaké změna (zklidnění) ve skladbě "Stopy v duši", tak už je dost pozdě, ob jednu další klidná skladba není dobré řazení. Relativní výhoda oproti hudebně zajímavějším kapelám z podobného ranku jsou české texty - ne že by to byly skvosty ("Gigolo" je přímo příšerný, ani jako ironie nefunguje), ale to ty anglické také ne. Nutno ale pochválit grafickou prezentaci včetně webu.

Ondřej Michal - 6/10

Kdyby se tahle parta místo Post-It pojmenovala Postmix, byl by to mnohem výstižnější název. Automat na výrobu přeslazené limonády. Post-It je potrava, totiž nápoj pro teenagery, kteří potřebují něčím vyplnit dlouhý čas čekání na koncerty velkých nu-metalových hvězd ze zámoří. Ostatně syntetické zvuky v šestém "Anonymu" zní jako bubliny, které unikající z čerstvě nalité sklenice coly. Rapovaná sloka, zpěvný refrén, pianko motiv, tvrdá kytara a tak dál, pořád dokola. A celé to je zavěšené na popové konstrukci, která prudkému větru nebude odolávat příliš dlouho. Czendův vokál by potřeboval zbrousit, opilovat, ohoblovat, zkrátka zdrsnět, protože takhle zní, jako když děda na zahradě u úlů stáčí med. Věřím, že naživo je víc přesvědčivý, což ale zatím nemohu posoudit. Celou desku zachraňují snad jen texty. Oproti třem ztroskotancům, kteří v kosmickém korábu Electra odletěli kamsi mimo, vůbec nejsou hloupé. Jsou to skutečné texty, nikoliv říkanky ze slabikáře. Když se rozhlédnete po domácích luzích a hájích, tak i to se počítá. No co, aspoň mám dárek k narozeninám pro mého devatenáctiletého bratra.

David Věžník - 7/10

Nu-metal v češtině? Nebude to stejně legrační poslech jako u hip hopu v češtině? Jestli tomu tak má být, Post-It jsou výjimkou. Teda ne že by jejich texty měly nějakou závratnou výpovědní hodnotu, spíš je tomu naopak - verše ze třetí lekce "Textařem za týden" postavené na stejném stavebním základě ("ptej, zeptej se na co chceš", "hrej, tak si se mnou hrej"). Taky Czendův vokál nepatří mezi ty příjemné a za ty jeho extrémně široké samohlásky nemající v popmusic obdoby ("příjda dan", "proč vrací nás to zpjat") by zasloužilo poslech přerušit. Dokonce ani aranže a instrumentace nejsou nijak bohaté. Přesto k přerušení poslechu nedojde. Proč? Těžko říct. Možná za to může kvalitní zvuk, možná chytlavky ("Apatie", "Stopy v duši"), možná něco úplně jiného. Každopádně vstup do "Sektoru 10" (mimochodem, pro vstup na web kapely je potřeba nejdřív si zapařit hru, což je přinejmenším originální) není vstupem do světa nudy. Je to svět pesimismu, dekadence a českého mainstreamového nu-metalu, ale přesto svět poutavý.

Ondřej Ševela - 8/10

Když jsem tuhle desku slyšel poprvé, moc dobře jsem se nebavil. Podruhé už se začala zahlodávat. Napotřetí... no zkrátka, tohle album poslouchám znovu a znovu, a dost si mě získalo. Příjemný kytarový nu-metal plný experimentů, disko samplů, kláves. Co mi vadí, sice teď už méně než při prvním poslechu, přesto stále, jsou vokály, přesněji řečeno vokál. Zpěv k hudebnímu podkladu moc nesedí, spíše bych ho napasoval na nějaký rádiohit. Je příliš výrazný a při prostém jednohlasu působí chudě a jednolitě. Postupem času k tomu ale člověk trochu přilne a na tento vzorec si zvykne. Texty jsou poměrně dobré - jen mi trochu chybí vyložený refrénový hit. Celkově to je deska, která drží napětí od první do poslední minuty a na každou další stopu se člověk těší. Ten zvuk, ten zvuk, to je občas skutečně lahoda. Chvílemi se podobá Linkin Park (moc by mě zajímalo, kolikrát už tohle přirovnání Post-It slyšeli a jestli už ho začali nenávidět), chvílemi zas máte bohužel pocit, že posloucháte debutovou desku nějaké další české Superstar. Co je ale důležité, těchto slabších míst je na desce pár, pořádný kytarový nářez, který následuje, to vždycky dříve nebo později spraví. "Sektor 10" skýtá prostory pro dle mého skvělou českou muziku. Seskupení Post-It dávám za tento počin osm bodů k dobru.