Koncert Earth, Wind & Fire (EWF) v Lucerna Music Baru sliboval funkový zážitek jara, ne-li roku, ačkoli hned na začátek musím upozornit na jeden důležitý fakt. Jak uváděl poněkud zmateně už text lákající na koncert, nešlo v neděli tak úplně o EWF. V centru dění koncertu totiž seděl trochu schovaný kytarista Al McKay (mimo jiné člen Rokenrolové síně slávy), muž který byl jedním z hlavních strůjců zvuku kapely na jejím vrcholu v 70. letech. Opustil ji však už v roce 1981. Na pódiu nestál ani nikdo z dlouholetých tahounů uskupení (bratři Whiteové nebo Philip Bailey). Informace, že jde o turné propagující nové album "Illumination", tak byla poněkud scestná, jelikož z něho nezazněla ani skladba, důraz kladla kapela hlavně na osvědčené pecky. Brilantní muzikantství a pravá funky diskoška však nechyběly.

První tóny předskokanů The Navigators se nesly už slušně zaplněným sálem, mnoho hostů určitě stejně jako já pozorně naslouchalo, aby se přesvědčilo, zda skutečně patří k černým nadějím naší bledé zahrádky. Přestože už koncertně obrazili dost podniků (a do dalších se chystají), u mě šlo o první živý dojem... Můžu rovnou dodat, že moc příjemný. Zaujal uvolněně zahraný minimalistický groove s vytaženou basou a teplými harmoniemi (trochu pozdrav od Jill Scott). Trio vokalistů nezůstalo nic dlužno - rap Honzy sice hlásá stokrát slyšené pravdy, ale dohání to uvolněnou flow a vtipnými postřehy, Erykah i Noemi zase vědí, jak dostat duši do hrdla. Nevázla komunikace s diváky a potěšilo, že ani zvukařské škodolibosti, které bohužel musí často předkapely skousnout, nebyly na programu. Warm up v pravém slova smyslu.

Při konci vystoupení DJe už vznikaly před pódiem šarvátky, které utnul až příchod třináctičlenné bandy All McKay All-Stars. Bubeník, perkusionista, dvoje klávesy, kytara, baskytara, čtyřčlenná dechová sekce a tři vokalisté otevírají klasickou "Serpentine Fire" a běs začíná. I Boards Of Canada vědí, že hudba je matematika a každý tón nedělního vystoupení jako by byl předem vypočítaný za jediným cílem: dostat celý sál do extáze. Dařilo se to zejména dechové sekci, která svými kousky trumfla i plechaře od Macea Parkera, bohužel nemám dost prostoru vychvalovat každého. Výraz All-Stars je každopádně na místě - chlapíci si totiž zahráli například s Jamesem Brownem, Princem, Tower Of Power, Madonnou... Přítomný nejznámější český fistulař Matěj Ruppert se zase mohl obdivovat vysokofrekvenčním hlasovým exhibicím pánů Clauda Woodse, Tima Owense a Devera Ducketta. Rozdováděné publikum trochu utichlo v pásmu balad, předtím zazněly například "Can't Let Go" (ještě rychleji než na desce) nebo "Saturday Nite". Zasněné pohledy žen způsobila křehká a kypře vygradovaná "After The Love Has Gone" a úžasně zazpívaná "Reasons". Dostalo se na zásadní hity "In The Stone", "Fantasy", "That's The Way Of The World", "Boogie Wonderland" (v hodně přepracovaných aranžích), "Let's Groove" (s nezbytným vokodérem), ale i "September", jenž vyvolal asi největší euforii. Během druhé části koncertu a po dobu vydatného přídavku už dělala kapela s obecenstvem, co chtěla, důkazem budiž scénka, kdy si saxofonista Ed Wynne posadil dívku z davu na koleno, aby pak o ní se zpěvákem Timem Owensem svedl hudební bitvu. Sál se zkrátka proměnil v malé Apollo Theatre, ve vzdálenou državu Slunečního státu.

Nedělní noc patřila dokonalé funkové show ze staré školy, která mohla ještě lépe vyniknout ve větším prostoru. Možná se organizátoři báli, že by ho úplně nenaplnili a nepřinesl by takový kontakt s kapelou, ale jestliže hudba spontánně láká k tanci a vy se mačkáte v houští krutým vedrem propocených těl, discodancer se z vás nestane. To jen, abych učinil zadost požadavku objektivity, označení "kritika" totiž tentokrát není příliš na místě.

Earth, Wind & Fire, The Navigators, Lucerna Music Bar, Praha, 23.4.2006