Poctivý britpop

24.04.2006 12:00 - Benjamin Slavík | foto: facebook interpreta

Čtyři kluci. Británie. Zpěvák a basa, kytara, klávesy bicí. Pop, což nemyslím vůbec jako nadávku. Pop, jak má být. Pop, jak má být nahraný v Abbey Road Studios. Kdyby se deska "Mother" Kubb místo Londýna nahrála v Liverpoolu, vše by do sebe přesně zapadlo.
7/10

Kubb - Mother

Skladby: Remain, I Don't Mind, Somebody Else, Wicked Soul, Grow, If I Can't Have You, Alcatraz, Chemical, Sun, Without You, Burn Again
Vydavatel: Universal
Kdyby se deska Kubb místo Londýna nahrála v Liverpoolu, vše by do sebe přesně zapadlo. Zakouřený pokoj a lítostivé pohledy. Zarostlá tvář odrážející se v luxusním zrcadle snobské koupelny. Coldplay, co je nikdo nezná. Kapela roku podle BBC. NME mlčí. Debut těchto kluků, velkých nadějí britského kytarového popu se jmenuje příznačně "Mother". I když to kluci nejsou úplně mladí, nevinnost a upřímnost je hlavním atributem desky. Deska zní naivně, křehce, nekonfliktně, konvenčně, není vlezlá - je příjemná. Kubb umějí napsat písničku. Umějí napsat popový hit, o tom žádná.

První polovina desky se nese ve znamení chytlavých a zpěvných melodií. Méně indie, více mainstream, sakra dobrý mainstream. Na piánu vše stojí. Kytary jsou zde pouze jako hnací prvek. Když je třeba písničku zrychlit. Přitvrdit či dokreslit vypjatou atmosféru v srdcervoucím refrénu. Z pomalejších melancholických temp desku vytrhne tanečnější "Wicked Soul" či živočišná kytarovka "I Don't Mind". Queen jako přes kopírák, jen s méně kytarami, tak přesně znějí Kubb v hymnické skladbě "Grow". S ubývajícím časem stopáže desky písničky stále více zabředávají do přecitlivělých melancholických aranžmá. Podobně jak první polovina desky baví chytlavými vkusnými písničkami, tak s druhou polovinou nápady odcházejí a na povrch vyplouvá přílišný patos. Nedostatek kvalitních nápadů se maskuje lacinými záplatami.Tento pocit naštěstí převládá jen u pár písniček a i na druhé polovině desky se dají najít parádní kousky jako "Alcatraz" či "Sun". Problémem je však fakt, že je to pořád to samé. Kubb na posluchače útočí od prvních vteřin až do konce stále stejnými zbraněmi. Melancholie, city a romantika. Piáno, jemné kytary a silně naléhavý vokál. Když ale kolem sedmé skladby čekáte něco velkého, něco, co by vás mělo zasáhnout, a stále to nepřichází, pak už vás to může přestat bavit. Vše je na svém místě. Vše je v pořádku, ale chybí to něco. Silná melodie. Refrén, který budete umět už po druhém poslechu zpaměti. Něco, na co po skončení písničky nezapomenete.

Kubb natočili poměrně kvalitní debut - plný příjemných, nápaditých popových písniček. Desku, která si jistě najde své posluchače. Pro fanoušky popové či britpopové scény jistě silně lákavá záležitost. Chvílemi připomínající Blur, Suede, ale nejčastěji, skoro pořád, nesmrtelné The Beatles.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY