Podle názvu kapely Club Killers by se jeden mohl chvíli domnívat, že jde o další z mnoha klonů Franz Ferdinand. Chyba lávky, jde o patnáctičlenný ansámbl ze Švédska, který vás v klubu "zabije" ne kytarami, ale směskou ska a reggae. A kdybyste se přece jen báli, stačí si pustit záznam koncertu "Two Nights With Club Killers", to je bezpečné.
7/10
Club Killers - Two Nights With Club Killers
Celkový čas: 73:38
Skladby: Cantelope Rock, Boy I've Got A Date, You Don't Know, Lonely Night, Exodus, Sing Your Life, Ali Pang, Every Day Is Like A Holiday, Take Five, Tighten Up, Sound And Music, Blam Blam Fever, Perfidia, Old Fashioned Way, Introducing D'Whales
Vydavatel: Day After Records
Ti, co čtou krátký popis, už vědí, ale i pro ostatní zopakujme -
Club Killers nejsou kytarovkou typu
Franz Ferdinand ani se nesnaží napodobit
The Killers (přestože jim na plakátech lezou zkráceným názvem do zelí). Znalcům bude stačit (i když ti už to stejně dávno vědí) název labelu
Burning Heart k tomu, aby se domákli, co lze čekat. Směska ska a reggae s příměsí rocksteady, latiny a tak dále je to, s čím na vás zaútočí tenhle patnáctičlenný ansámbl ze Švédska. Díky názvu desky moc nepřekvapí, že jde o záznam ze dvou vystoupení ve stockholmském klubu Debaser. U téhle muziky je důležitý live feeling, reakce publika, jinak by podobné houpavé rytmy přece jen mohly trochu nudit.
Tomu pocitu u tak dlouhé desky (patnáct kousků)
Club Killers brání několika způsoby. Především přizváním hostů, takže výkony leaderů Viktora a Gustava (aktivních také v Moneybrother a The Solutions) zpestřují chlapíci jako například Papa Dee nebo Desmond Foster. Díky přítomnosti své i hostující vokalistky v pravý čas (ve třech skladbách) trochu sníží hladinu testosteronu. Viktor plní roli burcujícího kvalitně, i když fakt rozjetou atmosféru v klubu si představuji silnější, publikum se probere až na konci.
Hudebně už mají
Club Killers těžší pozici, pokud jde o tu nudu - když přehráváte starší šlágry ikon stylu typu
Skatalites nebo The Valentines, tak máte handicap od začátku (zkuste
"Lonely Night", jestli to nebudete vidět jinak). Kapele to hraje dobře, i bez obrazu je evidentní, že je to baví. Přesto zapojení vlastní invence, víc přesahů by pomohlo. Coververze Morriseyho je zajímavá, ale že by to byl takový úlet, to zas ne. Ale asi bych chtěl nemožné, jak vyplývá ze sleevenote v bookletu,
Club Killers to berou hodně stylově a standardně.
Nebudu předstírat (ještě jste to nepoznali?), že jsem zapřisáhlý příznivec ska, takže odpusťte střízlivější hodnocení, než se můžete dočíst jinde. Příjemná deska, která ale bez znalostí souvislostí zůstane sice slušnou, ale pořád jen přehrávkou starých, i když prověřených kvalit. Zvuk by se také dal určitě zhutnit, sedm dechařů není zas tolik znát. Ale lze to brát z druhé strany - takoví
Sto zvířat nebo
Chorchestr (byť ti jsou už hudebně přece jen jinde) by evidentně měli mít ve Švédsku šanci uspět.