Když androidi pláčou

05.04.2006 05:00 - Ondřej Michal | foto: facebook interpreta

Dvojice muzikantů z Washingtonu, to je projekt Idiot Pilot. S velkými obtížemi se hledá žánrová přihrádka pro jejich tvorbu. Mísí burácivé kytary s elektronickými hlukovými plochami a emotivním zpěvem. Jejich debutová deska nese název "Strange We Should Meet Here".
8/10

Idiot Pilot - Strange We Should Meet Here

Skladby: Losing Color, A Day In The Life Of A Poolshark, Open Register, Les Lumieres, The Violent Tango, Nightlife, Spark Plug, Moerae (The Locust), Strange We Should Meet Here, Militance Prom, To Buy A Gun, A Light At The End Of The Tunnel, Arrhythmia, Lucid
Celkový čas: 57:32
Vydavatel: Warner Music
Baví mě to odjakživa. Mám pocit, že čím jsem starší, tím mě to baví víc a působí mi to větší radost. O čem je řeč? O objevování. Snad ze zmlsanosti, únavy a nudy z hudby, která je všude kolem, která je tak laciná, prvoplánová a rychle oposlouchatelná, mě baví objevovat nové projekty a kapely. Ano, libuju si v tom. Čím je kapela méně známá, čím je její hudba hůře zařaditelná a hůře se do ní proniká, tím líp. Faktem je, že můj hudební záběr byl vždycky tak trochu mimo vkus mého okolí. Tím víc mě pak potěší, když někde na koncertě, v klubu nebo v baru potkám spřízněnou duši, se kterou pak dlouze řešíme, hodnotíme, posuzujeme a rozebíráme. Není to tak dávno, co jsem byl v jednom žižkovském podniku upozorněn na jakousi "podivnost" s názvem Idiot Pilot. Bylo to už nad ránem a kdybych si ono slovní spojení nepoznamenal do mobilu, s největší pravděpodobností bych si na něj už nikdy nevzpomněl. Jaké pak bylo moje překvapení, když se název tohoto dvoučlenného projektu objevil v redakčním mailu, v seznamu titulů určených k recenzi.

Jak už bylo řečeno, jedná se o dvoučlenný projekt. Vznikl zhruba před třemi lety ve Washingtonu a tvoří ho zpěvák Michael Harris a kytarista, klávesista a programátor Daniel Anderson. Úvodní zasněná "Losing Color " není nic jiného, než otevření pomyslných dveří do světa Idiot Pilot. Jedná se o jednu z nejklidnějších věcí na tomto debutu. Ač to na první poslech není úplně patrné, "Strange We Should Meet Here" je melodická deska. Jemné kytarové motivy, zdobené syntezátorovým cvrlikáním, které zní jako zpěv ptáků při ranní procházce v parku, však zanikají v kytarovém burácení a elektronických hlukových plochách ještě dříve, než vůbec dostanou šanci pořádně se rozvinout. Harrisův zpěv, v některých polohách podobný vokálu Thoma Yorka, v zápětí přechází do vypjatého, emocemi prosáklého řevu. Z konceptu desky poněkud vybočuje čtvrtá, čistě elektronická, taneční pecka "Les Lumieres". Ta je jakýmsi odlehčením jinak pochmurné a ne zrovna optimistické nálady. Ale nebojte, hned následující, noisová "The Violent Tango" vás srazí zpátky k zemi a ještě přišlápne obličej do bláta. Samotný závěr pak obstará ukolébavka pro androidy, duet člověka s počítačem, věc s názvem "Lucid".

Těžko říct, při jaké příležitosti si tuhle, stylově obtížně zařaditelnou, desku pustit. Mohli byste si ji dát do discmana třeba při sobotním nákupu v supermarketu, jenže budete riskovat, že vás po chvíli vyvede ochranka postranním vchodem, až budete demolovat vystavené zboží v regálech. Ne ze zlosti, ale z beznaděje, zoufalství a pocitu naprostého zmaru. Jestli máte problémy s partnerem, umřel vám pes, nebo vám zaměstnavatel vyhrožuje vyhazovem, pak to raději ani nezkoušejte.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY