Britský hip hop, to byla celá 90. léta nezajímavá a neoriginální skupina rapových staromilců, kteří kopírovali americké vzory. Když nepočítáme Rootse Manuvu a skupinu alternativních MCs na Big Dada po roce 2000, začaly se zajímavé věci dít až poté, co se spojily garageové beaty a rap. Přišel čas na UK garage a grime. Počínaje So Solid Crew se ve východním Londýně začaly dít velké věci a ke slovu (k mikrofonu) se hrnula nová generace mladých a naštvaných rapperů , kteří chtěli dělat hip hop po svém. Po anglicku. Najednou se všude mluvilo o grime a s ním nastal čas pro jména jako Dizzee Rascal, Wiley a jeho Roll Deep Crew a celá kohorta undergroundových chrličů slov, které držel pohromadě pocit spřízněnosti se scénou ve východním Londýně. Přes síto malých pirátských rádií, které ovládají londýnský underground, se na výsluní prodral i Kano Robinson, člen partičky N.A.S.T.Y. Crew. Na konci cesty, kterou vykonal od časů prvních rýmů na rádiích, které pronásleduje policie, je album "Home Sweet Home". Vlastně, na konci? Kano je teprve na začátku, je mu sotva dvacet. Velké věci má určitě ještě před sebou.

V mládí byl Kano nadějný fotbalista, hrál dokonce za žáky Chelsea a možná by se z něho byl stal spoluhráč Petra Čecha, kdyby nebyl objevil hip hop a nezačal rapovat. Jeho násup byl rychlý a drtivý. Jeho první singl "Boys Luv Girls" se stal jedním z největších hitů léta 2003, kdy se grime začal šířit ze špinavých sídlišť východního Londýna do obecného povědomí. O rok později následovaly další undergroundové hity "What Have U Done" a "P's & Q's" a Kano podepsal 679 Recordings, kde vydává třeba Mike Skinner alias The Streets. Když ho oslovila firma Hugo Boss, jestli pro ně nechce dělat modela pro jejich řadu Street Wear, Kano musel s úsměvem odmítnout, bylo před ním turné a natáčení debutového alba "Home Sweet Home". To vyšlo vloni v červnu a pro fanoušky undergroundového grime bylo určitým zklamáním. Kano na něm totiž překročil špinavý sound grime směrem k žánrově bohatšímu hip hopu. Na albu uslyšíte garageové beaty, Kanovi je dodali přední producenti scény DaVinche nebo Terror Danjah, na druhou stranu jsou mezi producenty i hudební světoběžník Diplo, Fraser T Smith (kytarista a autor několika hitů Craiga Davida) nebo Mike Skinner. Stylová diverzita mu ale na rozdíl třeba od jeho kolegyně Shystie nezlomila krk. Kano může rapovat do riffu metalové kytary na "Remember Me", r'n'b beatů balady "Nite Nite" anebo do rychlých nepravidelných rytmů jako na "Boys Luv Girls", což nemá být jen důkaz jeho verzatility, ale hlavně úvod do litanie, jak se album povedlo.

Snad největším důkazem kvality desky je, že každá skladba na ní může vyjít na singlu. Ostatně Kano už v různých verzích vydal z alba celkem osm(!) singlů. Tolik jich snad nebylo ani z Jacksonova "Thrilleru"! Kano a jeho producenti si dali záležet, aby každá píseň byla trochu z jiného (hiphopového) světa, takže se při poslechu těžko budete nudit. V této souvislosti si lze povzdechnout nad trochu matoucím názvem, protože takhle to vypadá, že Kano má těch domovů trochu víc než jenom grime. Která skladba je nejlepší? To je opravdu otázka za milion. Nejhlubší zářez ve mně asi zanechala závěrečná "Signs In Life" s "barokní" instrumentálkou plnou mohutných smyčcových partů. Vynikající je i "Nite Nite", která nese jasný rukopis The Streets, včetně vokalisty Leo The Liona v refrénu. Samba "Remeber Me" se skvělým textem, ve kterém Kano vzpomíná na události propařené noci, výbušný beat "P's & Q's", který ve své době posouval grime o jeden vývojový stupeň výše nebo snad zasněná balada "Brown Eyes". Hodně dobré jsou i rychlé grimeové pecky "Ghetto Kid" nebo "Mic Check", ale v tomto oboru nad nimi vysoko ční jeho vůbec první singl "Boys Luv Girls", který je na "Home Sweet Home" zařazený jako bonus na úplném závěru. Překotný lo-fi rytmus a syrový rap nás vrací do prvních časů grime, kdy se ještě beaty dělaly na levných zvukových kartách anebo Playstationech (jak praví legenda).

"Home Sweet Home" není tak ucelené album jako třeba "Boy In The Corner" Dizzeeho Rascala, protože dva roky po Rascalovi je grime neboli východolondýnský hip hop prostě někde jinde. A může za to i Kano, kterému se zatím jako jedinému z celé té bandy podařilo přestoupit z undergroundu do mainstreamové ligy. Album sice nemělo v Británii kdovíjaký prodej, pro singly bylo maximem číslo 22 ("Typical Me") a na MTV ho často neuvidíte. "Home Sweet Home" však mělo vynikající recenze, které se vesměs shodují na tom, že takhle silný hiphopový debut už tady dlouho nebyl. Album bylo za oceánem dlouho k dostání jen v importu, ale mezi fanoušky jsou prý Busta Rhymes i Lil' Jon a Jay-Z se ho prý chystá podepsat pro svůj Def Jam, ačkoliv přednost zatím dostala Lady Sovereign. Jak jsem pravil na úvod, Kano letos dosáhl teprve dvaceti let, a tak lze jen doufat, že silný debut brzy doplní dalším albem. Mělo by vyjít na přelomu letošního a příštího roku.