Album "Crush" jsem poslouchal se smíšenými pocity – chvíle nadšení střídala slabší místa, ale celkové skóre je spíše pozitivní. Dokonce jsem se jednou docela dobře zasmál. Příčinu mi zavdala podle mne nejlepší skladba desky "Next 100 Years", kde jsem v závěru prostě slyšel Buty a to hned dvakrát - nejprve to bylo závěrečné finále songu "Mám jednu ruku dlouhou" (nanana…) a po zrychlení Bon Jovi drhli "Hajcman blues". Zní to potrhle, já vím…
Ale zpět k pánům z New Jersey. Nejstručnější charakteristika alba "Crush" by mohla znít takto: čím větší balada a čím větší doják, tím horší písnička. U "Thank You For Loving Me" jsem si už po pár úvodních tónech klavíru říkal, že je zle – a opravdu. Je to nesnesitelný kýčovitý slaďák. Naopak když se Sambora pořádně opře do kytary, vyloudí Bon Jovi překvapivě šťavnatý rock and roll – tak je tomu ve výborné vypalovačce "One Wild Night" s jasným riffem a výraznou basou, potěší i další odpichovka, úvodní singl "It’s My Life" (dobrý klip!) a již zmíněná mnohovrstevná "Next 100 Years". Z těch nešťastných balad je ještě celkem k poslouchání "She’s A Mystery". Ostatní skladby jsou neurážející poprockové písničky ve středních tempech, prostě Bon Jovi. Někdy to připomíná Bryana Adamse, někdy Def Leppard, Jon se nepouští do nijak hlubokého filozofování a kapela spolehlivě hraje.
Na svém názoru, že nejlepší deskou Bon Jovi je čtrnáct let stará "Slippery When Wet" jsem nic nezměnil. Přesto je "Crush" celkem dobré album s několika výbornými momenty. Podle mne by kapela měla méně dbát na povinnou produkci rádiových hitů a uslzených balad a více hrát od srdce. Protože když pořádně hrábnou do strun, pořád jim to pěkně šlape.
Album: Bon Jovi - Crush
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 62:36
Skladby: It's My Life, Say It Isn't So, Thank You For Loving Me, Two Story Town, Next 100 Years, Just Older, Mystery