A bylo nebylo. V sedmdesátých letech se skupinka dravých mladíků rozhodla skoncovat s nudou a přinesli lidem metal. Aby je nebylo možno přehlédnout, říkali si Judas Priest. Už jejich první album "Rocka Rolla" znamenalo v té době pro svět pořádnou šlupku do metalového gongu. A Jidáškové se nezastavili, přitahovali k sobě čím dál větší skupiny lidí a když pak roku 1977 pustili do oběhu album "Sin After Sin" s baladkou "Diamonds And Rust", která je původně od písničkářky Joan Baez, lidi se rvali o každý vinyl. Léta plynula, na chvilku se metalového kolotoče ve skupině zúčastnil Lucifer Ripper Owens, a tato změna přinesla následný reunion - skupina ve své obvyklé sestavě Halford, Tipton, Downing, Hill a Travis pokračovala na dlouhé trati s metalovými medailemi. Dnes se píše rok 2006 a Judas Priest nám hrají celých dvaatřicet let.

Krasojízdu na nabroušených břitvách zahájíme skladbou "Judas Rising" z "Angel Of Retribution" a připravíme se na spanilé porušování pravidel. Po pekle, které padne díky kůži, se posluchač zasní při "Diamonds And Rust". Na co asi Joan Baez myslela, když tento kousek skládala? Určitě se nestala obětí změn, jak praví song z roku 1976. Ale je pravdou, že ďábel nikdy nespí a nikoho neminou jeho hříšné "Love Bites" z desky "Point Of Entry". S jekotem v úvodu Rob Halford se svou družinou pořádně zrychlil a za pomoci milionu kytar stoupá na ledovém poprašku mezi strašlivá království smrti. Když vidí tu smrt, jak se pařáty dotýká nebohých mrzáků, uvědomuje si, že právě ona je jejich vysvobozením z utrpení. Jako vzrušení do nočního neklidu je ostrý "Jawbreaker". Meluzína sviští v uších, zvony odbily noční hodinu a na kopci stojí on, úlisný jak had a připravený vzít si do své moci kohokoli, kdo mu přijde do cesty. Každému daruje svůj "Touch Of Evil". Ale protože na světě panuje rovnováha, bohové zásahnou a vynesou rozsudek s trestem. Bohužel, když potrestáte jednoho ničemu, přijdou další a ještě k tomu "United". Jenže tady pohádka končí, leda by se tak "Turbo Lover" změnil v "Painkiller" a pak povýšil na metalového boha.

Druhý disk otevírá osvědčená dvojka "The Hellion" a "Electric Eye". Pak metalák může hrozit při odšlapané "Living After Midnight". Jak si to tak svištíme po tom ledě, brusle nám samou radostí poskočí při "Freewheel Burning". Z roku 1984 poskočíme o šest let dozadu ke služebně staršímu bráškovi "Exciter". No ale co je to oproti "The Green Manalishi", který číhá hned na druhém konci zamrzlé řeky? Pohled k západu skýtá okázalou podívanou na "Blood Red Skies". Noc se blíží a s ní vstávají z hrobů úděsné příšery. Jednou z nich je i "Night Crawler". Pověst praví, že jednou propukl souboj mezi kyji pana Downinga a Tiptona. Místo soudce zastal mistr Halford s pronikavým ječákem a hustou atmosféru dokreslila broukavá basa spolu s uhánějícími paličkami pana bicmana. Ještě než přijde totální setmění, vstoupí na scénu "Sinner". Všichni ti chlapi pohromadě spustí pěknou melu a musí zasáhnout i hlídka z pekel s pořádným kabrňákem v čele. Ječí, aby se mu dostalo spravedlivé pomsty. Ale protože už hodiny postoupily, čeká nás chladné ráno, které začne obrovskou revolucí.

Co více psát k výběru než to, jestli to skladbám sluší ve společnosti okolních sousedů vypálených na placce? Proto moc ani nejde kritizovat či hodnotit songy, poněvadž vše podstatné již bylo vyřčeno dříve, když jednotlivá CD se stopou doličnou vcházela do prodeje. Takže mi už jen zbývá podumat nad posledním, a to zda tento dobře udělaný výběr něco světu přinese. Význam bude mít jak pro skalního fandu, který si oprašuje na poličce každé CD či DVD, tak pro úplného "metalového nováčka", který se bude chtít velmi zběžně seznámit s průřezem jidášovské tvorby. Vzhledem k tomu, že Judas Priest znamená v metalu asi něco jako malá násobilka v matematice, není nutné připomínat ten obrovský přínos, který mají Jidášci na triku.