I předkapela může být někdy zlatým hřebem večera

Hvězda kapely Clou stoupá stále vzhůru. Na úplný závěr svého turné k debutové desce "Postcards" se tito pop-punkeři rozhodli vrátit do Prahy. A jako hosty si pozvali rakouské kolegy Fortunas Favourites. V klubu Abaton je přivítalo několik stovek natěšených fanoušků. Máme pro vás opožděný report.

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

Clou mají za sebou skvělý rok. Po vydání desky "Postcards" se s nimi odbrzdil showbizový šinkanzen, který stále nabírá na rychlosti. Mládenci si zahráli po boku Green Day, z jejich prvního singlu "Island Sun" se stal obrovský hit a v klipové verzi zabodoval dokonce i na evropské MTV, posbírali pár nominací a hudebních cen a na jejich koncertech se začaly tlačit davy fanynek. S komerčním ohlasem samozřejmě nevyhnutelně přišlo vydědění mateřskou HC scénou a následné obvinění z podbízivosti a chladného kalkulu. Zkrátka (nejen) česká klasika. Clou jsou právě na pokraji slávy, proč tedy nezajít na jejich dlouho dopředu plánovaný pražský koncert, který měl být symbolickou tečkou za úspěšným turné?

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

Hned na začátku jsme se dozvěděli nemilou zprávu, totiž že předem anoncovaní Roe-Deer nevystoupí. Bubeník ochořel. Dvojnásobná škoda, že nemoc přišla právě v době, kdy kapela společně s Janem P. Muchowem chystá novou desku. Nevšiml jsem si ale, že by tahle informace někoho z příchozích vyloženě zarmoutila. Fakt, že devadesát procent návštěvníků přišlo jen a pouze na Clou, se bohužel projevil i při vystoupení druhých předskokanů Fortunas Favourites. Přitom by si tahle mladá rakouská kapela za svůj energický a chytlavě melodický set zasloužila jistě daleko vřelejší přijetí. Navíc když v konečném účtování hlavní hvězdu večera předčila, a to především větší pestrostí svého vystoupení.

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

Hudebně se FF pohybovali někde mezi teenagerovským neopunkem a trochu dospělejší indie kytarovkou. Když člověk zavřel oči, slyšel místy cosi podobající se vzdáleně vokálu Briana Molka, když je však otevřel, měl před sebou spíš předobraz postavy Vendelína z "Mikulášových patálií". Baculatý zpěvák Stef se snažil živě komunikovat s publikem, ale odpovědí mu byl většinou jen vlažný potlesk nebo taky přiblblá hláška vedle mě stojícího podnapilého třicátníka: "Tak už si to sbalte a padejte do Rakous! Stejně hrajete samou kopírku!". Já jenom dodávám, kéž by se na české scéně pohybovalo víc takových "kopírek"! Naživo jsou zatím Fortuna Favorites přesvědčivější než z loňského EP "Born By The Sun", které po koncertě na potkání rozdávali. Uvidíme, co přinese chystaný debut. Osobně bych jim však předpovídal docela solidní budoucnost, minimálně na rakouské scéně.

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

Clou si dali s nástupem pěkně načas. Natěšené a netrpělivé publikum je muselo začít několikrát spontánně vytleskávat, než se sálem rozezněla ústřední melodie "Hvězdných válek" a chlapci nastoupili na plac. Jako poslední vyběhl zpěvák Lukemo a po vzoru velkých hvězd si poplácal rukou s vřeštícími fanynkami v první řadě. Možná trochu přestřelený start, který ale zafungoval dokonale. Díky omezené kapacitě tak akorát zaplněný klub přivítal svoje nové mazlíčky opravdu bouřlivě. A kapela spustila suverénně zvládnutý popíkový neopunk. Od první skladby bylo znát, jak moc Clou za poslední rok vyrostli. Nabrali sebevědomí. Basák Bugsy, kytarista Petrock a bubeník Rae tvoří precizní support pro neposedného chlapce za mikrofonem. Lukemo a jeho gestikulace sice působí místy trochu "přeslazeně", ale realita je taková, že jakmile si hodí nožku na odposlech, můžou se některé fanynky utlouct, jen aby se dotkly jeho nohavice. Echt-rockeři postávající se založenýma rukama v zadních řadách se v tu chvíli mohli pošklebovat sebevíc, ale v duchu by si to s tím neustále se usmívajícím mladíkem jistě všichni do jednoho s radostí vyměnili.

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

Clou skutečně dokáží rozjet solidní show, jenže po půl hodině už to začíná být docela stereotyp. S jednou deskou na kontě je to vlastně pochopitelné. Navíc když jsou všechny skladby vystavěny podle jednoho melodického mustru. Pravda, naživo to má větší drajv, ale stále je to takové rockerství v mezích zákona - nabušené kytary zpravidla zkrotnou s nástupem první sloky a ke slovu se dostanou znovu až ve finiši. Mezi tím působí jednotlivé písničky možná až moc uhlazeně a tak nějak neutrálně. Asi nejlépe nakonec Clou vystihuje drobná epizodka ze závěru koncertu. Když se jako první z řady přídavků rozjela singlovka "Island Sun", rozhodl se zpěvák zavítat mezi fanoušky. Avšak kdo čekal plavný skok doprostřed kotle, ten musel být zklamán (i když upřímně, ty křehké dívenky by si něco takového zřejmě moc nevychutnaly). Lukemo si nechal podržet mikrofon a opatrně se sesunul přes ochrannou zábranu... Tenhle postřeh zde rozhodně neuvádím proto, abych tím usvědčil Clou z pózerství nebo neupřímnosti. Chci tím jenom říct, že jsou prostě víc pop než punk. A osobně na tom neshledávám nic špatného, protože je to na české poměry pop vcelku vkusný. Svůj úspěch si tahle parta zaslouží.

Clou, Fortunas Favourites, Abaton, Praha, 26.1.2006

Fotogalerie:

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

© Tomáš Břínek / musicserver.cz

• souhlasím (shu, 31.01.2006 21:25) Reagovat

  podle mě naprosto pravdivej a výstižnej článek, nejlepší report, kterej jsem na tenhle konzert četla. je vidět, že ten člověk tomu opravdu rozumí a nekouká přes růžové brýle jako zamilované fanynky clou, kdybych měla oznámkovat, neměla bych na stupnici místo, nad jedničkou s hvězdičkou už asi nic není :-)
  
  

• Blbost (Aneta, 31.01.2006 23:14) Reagovat

  Podle me ten koncert presne ukazal o co jde, o umelou kapelu, ktera nema nic nez rychle vydalat penize vydavatelstvi a za rok po ni nestekne pes, je to jen ceska kopie Simple plan - porovnejte kopii a original a bude vam jasne, kdo to mysli uprimne. Tohle je jen o penezich - a ten postreh s tim opatrnym sestupovanim je presne ono - vic uz bych na to nesla - bylo to nudne vystoupeni a to jsem hodne tolerantnik ceskym kapelam
  
  

• Zajimavé postřehy (shtiky, 31.01.2006 23:48) Reagovat

  S tímto reportem se naprosto stotožnuji! Především ocenuji objektivní pohled na předkapelu Fortunas Favourites! K tomu není co dodat a jsem velice rád, že to nebyl jen můj názor, ale že to tímto způsobem ohodnotil i někdo další a k tomu někdo, kdo do muziky vidí i o poznání víc. Je zajímavý ovšem příspěvek slečny Anety, která očividně neví, o čem mluví. Kapelu Clou mám možnost sledovat již hodně dlouho. Vědět, podle toho, z jakých počátku jednotliví členové pochází, i jakou má samotná kapela již snad 5-ti letou historii, pak bych zřejme nemohl odsoudit jejich muziku tak jednoduše. Patrnost komerce je zde evidentní, ale není za účelem tak malicherným, jako je vydělat hodně peněz, což je navíc v našich poměrech více méně nemožné, ale "zkomerčnění" zde působí spíše jako otevření tohoto stylu a směru více lidem v naší republice! Díky hudbě Clou se tak otvírá, ať se to někomu líbí, nebo ne, brána pro další kapely vycházející z punku či HC a důkazem jsou například emo-punkoví The Airbags, které vřele doporučuji. Nehledal bych proto u Clou důvody komerce, a to už vůbec v takové hlouposti, jako je, že se Lukemo nerozhodl rozbít si hlavu o podlahu Abatonu, ale bral bych jejich muziku jako něco nového, něco, co přispívá nejen k rozšíření české hudební scény, ale i k prezenci české hudby do světa.
  
  

• Nedůvěra (KEC, 01.02.2006 10:27) Reagovat

  
  Jakž takž OK recenze, ale pár věcí ve mně nebudí důvěru.
  
  1) nevím přesně kdo je Vojta Kostelecký, ale to že v recenzi minimálně dvakrát suverénně použil absurdní výraz "neopunk" ve mě moc víry v jeho kompetenci být hudebním žurnalistou nevzbuzuje. Navíc ho zmiňuje v souvislosti s interprety, jejichž tvorba s tímto pochybným českým agro-hudebním termínem nemá téměř nic společného.
  
  2) Forunas Favourites byli určitě fajn, ale napsat že "předčili" Clou, to je dost silná káva.
  
  3) měřit "popovost" kapely tím, že zpěvák v rámci soudnosti neohrozí zdraví lidí v publiku mi přijde lehce mimo mísu. Přišlo by mi navíc daleko absurdnější, kdyby frontman do davu skočil, a to i kdyby ho tvořili vesměs hardcoroví "tough-guys" : takový skok by totiž během písničky, která má blíž k baladě naž k "vypalovačce" působil směšně až trapně. Recenzentovi navíc zřejmě uniklo, že zpěvák nevstoupil mezi obecenstvo proto aby ho nosilo na rukou, nýbrž proto aby mu umožnil si s ním zazpívat.
  
  Jsem si vědom toho, že recenzent v podstatě kapelu chválí, na druhou stranu některé jeho poznámky budí jednak dojem jakési špatně skrývané závisti nebo komplexu, a zároveň určité intolerance a sexismu. Je rovněž vidět, že zřejmě nenavštěvuje koncerty popularitou srovnatelných domácích kapel, jako např. Kryštof, Support Lesbiens, UDG, atd. atd. Tam by totiž zjistil, že jím zmiňované teenage fanynky tvoří u většiny kapel z této kategorie až 90% publika a jsou prostě určitým běžným symptomem (či pro někoho nutnou daní) popularity v České republice. Zmiňované soubory můžou jen tiše závidět, že na koncertech Clou je obecenstvo stále v až nezvykle rovonoměrné směsi pohlaví i věku.
  
  Já osobně jsem považoval za nedostatky koncertu např. nešťastně vyřešené ozvučení prostoru - uprostřed zvuk fantastický, ale po stranách a na balkoně dosti problematický. Rovněž bych Clou vytknul i komunikaci s publikem - přišla mi (na rozdíl od recenzenta) trochu chladná. Na koncertě v jejich domovském městě bych čekal rodinnější atmosféru.
  
  Na závěr ještě jednou zdúrazňuji, že jsem si vědom pisatelova celkově pozitivního záměru, s některými jeho pohledy však nemohu souhlasit.
  
  
  
  

• stagediving neí pop??? (mr. brighside, 01.02.2006 10:35) Reagovat

  teď ses ztrapnil kámo ( autor ).... doufal jsem v nějakej normální závěr, ale to co jsi předvedl je kladickej příkad škatulkovaní, o kterej clou ani žádný jiný kapely vůbec nestojej... clou nikdy nebyli ani punk, ani pop, ale jen kytarovka pro holky ( v dobrym slova smyslu), nejdou po britský scéně jako ostatní kytarovky pro holky u nás ( sthpw, toneless, roe... ), ale po tý americký, která u nás má mnohem menší tradici, tudíž málokdo neví coi si má o ní myslet a zmítá se v křečích na téma pop nebo punk... vrať maturitní vysvědčení a popros češtináře o doučování ve slohu...
  
  

6/10

Recenze: Olympic hledal na albu "4" nový směr své cesty Kapela Olympic nadále vydává nové desky, ale Supraphon postupně vzpomíná i na ty nejstarší. Nikoliv chronologicky, proto po "Trilogii" přichází na řadu o dekádu starší počin "4". Tehdy pražská formace prožívala nejtěžší... čtěte zde

Vydáno: 26.12.2024 13:00 v sekci Recenze

Nejhranější českou písní ve vánočním týdnu se třetí rok po sobě pyšní Ewa Farna Stejně jako loni i předloni se hit "Vánoce na míru" Ewy Farne stal v posledním předvánočním vydání nejhranější tuzemskou písní v našich rádiích. V celkovém pořadí patří novodobé sváteční trvalce šesté místo, stále... čtěte zde

Vydáno: 26.12.2024 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

7/10

Hudba v TV: Dokument "Deník z turné" poodkrývá zákulisí koncertů Bruce Springsteena. Přesto neví, čím chce vlastně být Bruce Springsteen a jeho The E Street Band se po téměř nekonečných šesti letech, které zčásti vyplnila celosvětová lapálie jménem covid, vrátili na pódia. Bezesporu něco, co si žádá zaznamenání. Na zkoušky i turné samotné... čtěte zde

Vydáno: 25.12.2024 08:00 v sekci Recenze | Hudba v TV

7/10

Recenze: Radůza na desce "A žili šťastně až do smrti..." dokazuje, že se dá o Vánocích zpívat i bez rolniček a svetrů Radůza se pomalu, ale jistě dostává svou vánoční tvorbou po bok klasiků. Nové autorské album "A žili šťastně až do smrti..." není co se týče sváteční tvorby jejím debutem a po jeho poslechu lze jen doufat, že se v budoucnu... čtěte zde

Vydáno: 24.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Makrorecenze: Makrorecenze "From Zero" Linkin Park Stejně jako Linkin Park překvapili své příznivce nečekaným reunionem, který téměř okamžitě přinesl novou desku a velké koncerty, stalo se pro mnohé překvapením, jak moc se comebacková nahrávka "From Zero" povedla. Co si o novince... čtěte zde

Vydáno: 23.12.2024 12:00 v sekci Recenze | Makrorecenze