Pražské Divadlo Ta Fantastika uvedlo 12. října 2005 premiéru muzikálu zavedené autorské dvojice - Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvaldové - Elixír života. Jeho děj je založen na životních osudech skutečné osoby, Maxe Wolfa, zakladatele moderní systémové enzymoterapie a takzvaného "lékaře slavných". Hlavní slovo v muzikálu ale nemá on, nýbrž jeho roztodivní pacienti. Dílo je obsazené zajímavými jmény. Hlavní roli přijala Lucie Bílá (alt. Radka Fišarová), dalšími jsou Kamil Střihavka, Vilém Čok nebo Miroslav Táborský. Před nedávnem také v divadle Ta Fantastika proběhl křest muzikálového CD "Elixír života". Co můžete od této nahrávky čekat?

Přiznám se, že muzikály jsem posledních pár let na naší hudební scéně mírně přesycen. Naštěstí už se s nimi tolik pytel nesype, především s těmi "estrádními", které skutečný muzikál spíše napodobovaly. Nějaká skepse u mě tak přetrvávala i ve chvíli, kdy jsem toto CD vkládal do přehrávače. A musím říct, nečekal jsem to, "Elixír života" moje obavy poměrně svižně rozptýlil. Především pak texty, které zaujmou jako první a které má (kromě první skladby) na svědomí zkušená textařka Gábina Osvaldová. Klobouk dolů, texty jsou jednoznačně za deset bodů z deseti. Nejde o žádné fonémy bohapustě naskládané tak, aby pasovaly do melodické linky. Texty mají nejen myšlenku, ale přinutí vás vnímat je, poslouchat je a přemýšlet o nich. Nerad bych v tuto chvíli dělal nějaká fatální přirovnání, nicméně kdyby jakoukoli věc z této nahrávky zpíval libovolný představitel naší popové scény, polepšil by si textově asi tak o 300%. Zatímco texty o lásce, které vám naservíruje v jakoukoli denní dobu průměrné české rádio, člověka spíše otupí a otráví, tahle nahrávka ukazuje, že o lásce se dá zpívat také tak, aby se to dalo nejen poslouchat, ale také obdivovat. Český jazyk je služebníkem Gabriely Osvaldové a já vysekávám před oběma hlubokou poklonu.

O hudbu se starají jednak "Filharmonici města Praha", jednak mnoho sólistů a znamých hudebníků zároveň. Pěvecké výkony oscilují mezi průměrem a mírným nadprůměrem. Hudba, která podbarvuje jednotlivé kusy, je vskutku příjemná. Podíl na tom má především její autor - Ondřej Soukup. Jednu věc ale vytknout musím: Pomalé a plouživé skladby jsou zbytečně chudé na hudební podklad a dohromady tak někdy působí nudně. Občas to zachrání zajímavý zpěv Lucie Bílé nebo včasný konec a svižná následující skladba. Výborné jsou kombinace smyčců, harmoniky Karla Maříka, elektrických kytar a dechů - vše je průzračné a nic se navzájem neruší. Proměnlivé tempo je obecný znak muzikálové hudby, proto mně připadá stále méně a méně originální. Jinak je deska vkustku dobrým počinem.

Máte-li rádi muzikály, tohle slyšet prostě musíte. Máte-li rádi kvalitní texty, platí pro vás to samé. Deska sice ve svém průběhu nikam nevybočuje, neboť jde o děj jednoho příběhu, nicméně k nějakému stereotypu má poměrně daleko. Je také velmi dlouhá, proto si jejích 68 minut možná raději rozdělte na dva poslechy. Jediné, co můžu albu vytknout, je mírná neoriginalita - neboť stále je to pořád muzikál a nic jiného, čili vzorec skladby je kažému známý a je potřeba zaujmout něčím skutečně novým - a možná sem tam nedopracovanost pomalejších kusů. Do kolonky plus si přesto píšu mnohé a tuto desku nemůžu než doporučit.