Co si budeme povídat, System Of A Down svým křížením metalu s world music, elektronikou a bůhví čím vším ještě dávno opustili úzkou škatulku heavy metalu. Stali se jakýmsi etalonem originální hudby, každý od nich čeká jen to nejlepší. A nejpřekvapivější. Letos na jaře vydali album "Mezmerize", jež na musicserveru dostalo vysoké hodnocení 9/10, v listopadu k němu přidali dvojče "Hypnotize". Ani to si u nás nevedlo špatně - bylo albem týdne s bodováním 8/10. Z koncepční dvojdesky se stala jedna z rockových událostí roku, proto jsme nemohli alespoň druhou polovinu opusu nepodrobit makrorecenzi. A kvalitní reakce opět zvítězily.

Hana Vykoukalová - 7/10

První vlna "Mezmerize" mě jednoznačně zasáhla a přirozeně jsem se těšila na další část povedeného dvojčete. "Hypnotize" je tu, co s ním? Tohle CD každopádně má všechno podstatné a kvalitní, na co jsme od SOAD zvyklí: nezaměnitelné politické texty, tvrdý zvuk a absolutně dokonalé a neočekávané přechody melodií. Když poprvé posloucháte píseň, nikdy se nedá očekávat, co přijde v zápětí... I když po klidnější pasáži logicky očekáváte zdrcující metalovou smršť, stejně sebou vždycky cuknete, když to pak přijde. I když se tím odkláním od názoru mnoha jiných, pozitivní mi připadá to, jak se zvětšil podíl zpěvu Darona Malakiana. Sice jeho kvalita hlasu nedosahuje úrovně Tankiana, určitě to však hudbu SOAD oživilo. Ale někdy by tam i toho Malakina šlo trochu ubrat, ve výsledku je ale jeho zpěv určitě přínosem. Za zmínku stojí obal, který je proveden jednoduše, ale přitom velice pěkně, hlavně plastická přední strana. "Hypnotize" tedy obsahuje všechno, co má mít, System Of A Down evidentně na ničem nešetřili, ale i přes to musím konstatovat, že "Mezmerize" bylo přece jen o fous lepší.

David Věžník - 8/10

Práce pro musicserver jednomu pěkně rozšíří obzory. Tak třeba já a metal. Donedávna pro mě byli symboly metalu strýc v rodině a jeho sarkastické poznámky na jakoukoliv hudbu, v níž nezněl booster, groteskní nalíčené figury v černé kůži, mařeny, zvrácený obdiv k posmrtnému životu a lidským ostatkům, rezignace na melodii a zpěv dávno před hip hopem, případně popík á la AC/DC, kterými se mě onen strýc snažil opíjet, a vůbec zcela odlišný žebříček životních hodnot. Bez toho se dá žít. Pak přijde "Hypnotize" těch SOAD a skoro všechny mýty zboří. V takřka artificiálním digipacku není jediná obnažená lebka, na fotkách je zřídka černá kůže, líčidla nikde, písně mají melodie, a dokonce se v nich zpívá. Snad i tomu strýci by se líbili. Proč? Protože jsou tam kytary. Zboosterované. A hodně nahlas. A je to dost dobrý. System Of A Down kombinují tvrděrockovou agresivitu s neskutečně chytlavými melodiemi. Metal s desítkami jiných žánrů (je možné slyšet názor, že SOAD posouvají hranice world music, a funky ve "Vicinity Of Obscenity" je prostě nářez). Je to tak neuvěřitelné, jak to vypadá napsané, ale ta deska má díky mnoha momentům překvapení v každé písni vážně potenciál přivést k metalu i nemetalisty. Jestli jsou SOAD jednou z nejlepších metalových skupin, to se dá s mizivými znalostmi žánru těžko posoudit, "Hypnotize" dobrou deskou ale bezesporu je.

Honza Balušek - 8/10

System Of A Down pro mě vždy byli takovým nenaposlouchaným kostlivcem ve skříni. Strašně se mi líbily singly, jejichž klipy jsem občas viděl ve vysílání hudebních televizí, a silně jsem cítil, že to je přesně ta hudba, která by se mi na deskách velmi líbila. Ale prostě jsem se k tomu nikdy ani přes soustavné vychvalování kolegou Krečem nedostal. Ach, jaká to chyba! Na jedné straně jsem popař, na straně druhý zastydlý metalista, takže spojení tvrdých kytar, silných melodií, to vše okořeněné kapkou world music a kvanty nápadů je pro mě te správný mix. Z desky je slyšet, že se kapela nebojí použít cokoli je napadne a vůbec se neohlíží na to, že jsou řazeni mezi metalisty. Tohle je prostě hodně inteligentní hudba, jejíž autoři se shodou okolností vyjadřují hlavně kytarami. I přes neustálé změny tempa a skladby složené z několika různých částí nechybí radost z hudby, která by měla hlavně bavit. Baví muzikanty a baví i mě. A nepřestane mě udivovat, že dokázali odolat pokušení ta kvanta nápadů nerozmělnit v osmiminutových kompozicích.

Radek Antl - 8/10

Jdou na odbyt lépe než leckterá pop star, dle kritiky patří mezi nejvlivnější hudebníky současnosti a na větvi jsou z nich i kolegové z branže včetně tahouna Coldplay Chrise Martina. Zkrátka kolem nich už pár měsíců bují docela slušný poprask, díky čemuž se dostali i před zraky a do uší těch, kteří se metalem nechávají míjet. Důvod není nijak složitá záležitost: Mají to, co hvězdy mít mají. Jsou trochu magoři, což v umění (v rockové hudbě obzvlášť) táhlo vždycky, a zároveň zřetelně jeví své emoce, čímž budí silné sympatie. Nebojí se říct svůj názor, pouští hrůzu, ale neberou se až tak vážně, aby si nedokázali vystřelit sami ze sebe. Ale hlavně svoje řemeslo zvládají zcela brilantně, ať už jde o osobité, místy jedovaté vokály, instrumentální dovednost a práci se zvukem, nebo o autorský cit pro silné melodie a básnické střevo. Jejich styl je tak trochu organizovaný bordel: tempo skáče jako kamzík, agrese se kamarádí se sentimentem, kytarové riffy zpestří housle nebo balalajka, text je občas dada ("beat the meat, treat the feet to the sweet milky seat"); všechno to ale funguje. SOAD vám nedají ani vteřinku oddechu, jsou struční a jedou na maximum, do jedné písně se nebojí narvat hned několik motivů. A pokud si dáte práci vnímat i jednoduchá, avšak úderná slova, připravte se, že vás zničí.

Ondřej Pravda - 8/10

Hudební souvislost "Hypnotize" a předchozí "Mesmerize" je pro ty hluché naznačena výborným grafickým zpracováním bookletu. I když jsou obě krátké, bylo myslím prozíravé, třebaže pro to mohly být různé důvody, je rozdělit, přece jen 75 minut takové výbušné muziky by unavilo, jakkoliv je pestrá a zajímavá. Úvod mělo silnější "Mezmerize", více melodicky zajímavých (a zapamatovatelných) motivů. "Hypnotize" je zajímavější v druhé polovině, první je "jen" standardně dobrá, celkově je přece jen zvukově uniformnější. Přestože už mícháním různých stavebních kamenů jejich muziky SOAD nepřekvapí, pořád jsou jedna z nejlepších tvrdých kapel, protože nejednotvárných. S každou novou deskou si člověk rád zatřepe hlavou a pohrozí. A kromě třepání má hlava i vnitřní potravu, stojí za to se začíst do textů. "Hypnotize" je možná hudebně o malinko slabší než starší sestřička, ale dualdisková verze rozdíl vyrovná. Za pár desítek korun se vyplatí mít film o přípravách obou desek a 2 klipy z té starší. Takový boj vydavatelství (i když marný) proti vypalování beru.

Pavel Parikrupa - 8/10

Největším nepřítelem hudby je nuda a bezkrevnost. Novinka System Of A Down "Hypnotize", druhá část celku s předchůdcem v podobě také letošního "Mezmerize", zmíněnými neduhy rozhodně netrpí. Jednak kvartet chytře rozdělil kompaktní materiál na dvě části, protože poslouchat ten hukot osmdesát minut by bylo vražedné, a za druhé je jejich hudba pestrá, ostrá, dramatická a hlavně velmi vynalézavá. Opravdu oceňuji, že ti chlapi nemají téměř žádné omezující hranice, nic je nesvazuje a zdánlivě nesourodé věci k sobě báječně pasují. Pro album typické střídání temp a nálad má smysl a nápad. Úplně se mi vybavilo pár let staré nadšení z desky "King For A Day, Fool For A Lifetime" od Faith No More. Navíc, SOAD mají proti ostatním skvělou výhodu přímo v krvi: arménský původ. Ty exotické melodie a vokály tam jsou a přidávají hudbě čtveřice nezvyklé dráždivé aroma. Už dávno jsem se tak dobře nebavil při poslechu tvrdé muziky, která má názor a zabývá se i vážnými sociálními tématy. Výborná deska (a skvělý obal)!

Michal Koch - 8/10

Máte rádi nápaditý metal? Máte rádi napadnuté melodie? Máte rádi nápady nejen v muzice, ale i věcech okolo, které ji doplňují? Pak jsou SOAD kapelou pro vás. Pobratim letošního jarního "Mezmerize" je svému předchůdci blízký nejen názvem "Hypnotize", ale také fascinujícími dvojhlasy, hypnotizujícími melodiemi, překvapivými rytmickými zvraty, výborným zvukem. A vychytávka s výtvarně skvělými obaly, které dokáží splynout v jedno a vytvořit skutečné dvojalbum, je pak onou pověstnou třešničkou na výživném metalovém dortíku. Jediné, co nechápu, je, proč tato dvojčata nevyšla rovnou jako klasické dvojalbum, ale možná mi někde nějaká zásadní informace unikla. Ale to není až tak podstatné, důležité je to, že System Of A Down na "Hypnotize" naplno ukazují, proč patří k nemnoha kapelám držícím žánr metalu nad vodou. A za to jim patří můj dík a jejich hudbě mé uši.

P.S. Dualdisk se dvěma klipy a čtvrthodinu trvajícím dokumentem o natáčení opusu také není k zahození.

Tomáš Parkan - 8/10

Upřímně řečeno většina hudby, kterou poslouchám, se pouze vzdáleně blíží tvrdosti muziky, jakou hrají SOAD. Ale když jsem poprvé slyšel "Mezmerize", uvědomil jsem si, že bych si měl i v tomto oboru trošku doplnit své hudební vzdělání. Předchůdce "Hypnotize" je totiž výbornou metalovou (či jak nejlíp tenhle arménský rock-metal nazvat) deskou a samotná "Hypnotize" v nastoleném trendu slušně pokračuje. Myslím, že se SOAD podařilo najít ideální poměr melodického základu s tvrdými kytarovými riffy a zároveň vyváženost normálního a onoho už trošku řvavého zpěvu. Na SOAD obdivuji ale hlavně to, že ač dělají hodně tvrdou muziku, dokáží si do detailu vyhrát s melodií a k tomu všemu nejsou striktně v tom svém stylu, ale tu a tam šáhnou i jinam nebo třeba i trošku do historie, jako třeba v "Lonely Days", kde jsou zřetelně slyšet The Animals. Vzhledem k tomu, že nejsem v těchto stylech příliš zkušený, nedovedu moc dobře popsat jednotlivé nuance obou desek, přesto tak nějak pocitově se mi více líbí "Mezmerize", která mi přišla, že více inklinuje k rockové hudbě, zatímco "Hypnotize" se více blíží tomu, čemu já říkám metal.

Ondřej Ševela - 9/10

Tohle je prostě ono, tohle potřebuju. Je to originální, je to rychlé, je to skvělé zaranžované. Člověk aby si to raději nepřehrával v autě, aby nezačal ignorovat řízení a nenaboural. Tak trochu metaloví, tak trochu punk-rockoví, tak trochu popoví System Of A Down opět nezklamali. Nahrávání "Hypnotize" probíhalo současně s nahráváním "Mezmerize" - a to je jedině dobře, neboť laťka předchozí desky byla nasazena proklatě vysoko. Pokud bych se měl překonat a snížit se k porovnávání, "Mezmerize" je přeci jenom trošičku nabitější - nicméně je to jako srovnávat karáty zlata. Nová deska je prostě ušitá pro mě (a určitě nejenom). Dejte si od všeho pauzu, vytočte basy reprosoustav a nechte na sebe hlasitě působit tuhle desku - garantuji lepší efekt než při meditaci se zeleným čajem. Kytarové party SOAD jsou něco, co mě vždycky dostane. Jsou přesné, originální, ale ne přeplácané. Jednička s hvězdičkou za kytary, pánové. Vokály na "Hypnotize" jsou asi jedinou slabší stránkou; trochu se mi zdá, že se chvílemi ruší, někdy jako by se naopak oba zpěváci nemohli domluvit a začnou tak nějak nejistě, lead vocal Serje Tankiana bych si přál slyšet trošku častěji... Ale to se týká jen zlomku věcí a jen v malé míře. Když se v pytli potkají dobré nápady, výborná technika všech instrumentalistů, dobrý nahrávací tým a především elán a chuť hrát dobrou hudbu, vyleze vám z pytle tahle deska System Of A Down. Dávám klobouk dolů, protože "Hypnotize" bude na dlouhé časy zaujímat v mém stojanu jedno z těch nejčestnějších míst.

Martin Svetlík - 9/10

Přiznávám, jsem unesen. Tento článek píšu v kleče a s obřadným obdivem ke čtveřici arménsko-amerických hudebních géniů. Po "Mezmerize", mém jednoznačně nejsilnějším albovém zážitku první poloviny roku, mě "Hypnotize" v druhém půlroce dostalo do kolen. Hudba brouzdající na nejzazší hranici originality, nápaditosti, kontrastu a překvapení musí nutně omráčit každého, kdo necítí fyzický odpor k tvrdé muzice. Stejně jako u první desky i zde nám System Of A Down servírují ostrý mix hardcore a neuvěřitelně silných melodií, které se vám vkradou do hlavy všemi možnými cestami, a už je odtud nikdy nedostanete. Malý arménský červíček vám bude kousek po kousku nahlodávat mozek, dokud se nestanete oddanými vyznavači "Mezmerize/Hypnotize" a neskončíte, stejně jako já, na kolenou. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit, že z této perspektivy můžete nejlépe vychutnat klipy i filmeček na DVD straně, audio stranu doporučuji vleže na podlaze za zbožného volání Malakian! Malakian! (případně Tankian etc., jak chcete). Kdybych měl hodnotit dvojalbum jako celek, asi bych nemohl nesáhnout po desítce. Ale jelikož tu máme jen půlku, dávám bodů devět, stejně jako bych dal za "Mezmerize". Myslím, že osmnáct bodů z deseti za kompletní dvojalbum je tak akorát.