Asi i dnešní internetová mládež zaregistrovala, že existují jacísi Eurythmics, i když nejspíš díky coveru "Sweet Dreams" od Marilyna Mansona. V posledních patnácti letech o nich nebylo moc slyšet, deska "Peace" mohla mládí těžko oslovit, druhá sólovka Lennox také ne. Přitom v osmdesátých letech originální duo Annie Lennox a Dave Stewart oprávněně patřilo mezi hvězdy a bylo synonymem pro výborný pop. Od prvotního okouzlení syntezátory, které přesto znějí proti u nás v té době začínajícímu nevkusu Michala Davida jako extraliga, k postupnému přidávání kytar, které ale obarvili dechovými nástroji, až ke zklidnění - vždy byli jistotou, samozřejmě i díky vokálu Lennox, která do něj uměla dostat emoce a přenést je na vás. Tolik v krátkosti, proč i mladší zvídavější by mohli zvážit, zda si Eurythmics neposlechnout (a nepodívat se na ně) i dnes, i po těch letech mají výborné skladby. Nebo se vzdělat, co opravdu znamená velký bratr.

Poruším jednu ze zásad (tedy jestli se na ně ještě v tom našem postpostmoderním světě hraje) a vypálím na vás hned za začátku, proč k tomu nepoužít tenhle výběr klipů "Ultimate Collection", ale raději "The Greatest Hits" z roku 1991. Negativa byla totiž to první, co mě u tohoto DVD napadlo, ještě než jsem ho pustil. Nemá žádné bonusy. Za to nelze považovat remastering do Dolby Digital, to je snad dnes standard. Tedy je fajn, že z pohledu zvuku nepoznáte stáří skladeb. Ale jinak žádné titulky, žádné rozhovory, téměř žádný booklet, prostě nic, co by dávalo smysl vydávat téměř to samé. Bylo tak naivní díky názvu očekávat něco extra?

Abyste mi rozuměli, prostě někdo na firmě Sony usoudil, že když se spojili s BMG a poslední výběr tam vyšel před dávnými 14 lety, tak je dobré se napakovat a vydat téměř to samé, "jen" o dvacet pět minut kratší. Bodejť ne, když se vydavatelství neobtěžovalo zařadit, oproti již zmíněnému výběru největších hitů, něco z "We Too Are One" nebo "For The Love Of The Big Brother", což je tedy velká chyba. A neomlouvá je, že DVD obsahuje navíc jednoho zástupce z tehdy neexistující řadovky "Peace". A aby tomu dali korunu, někoho hodně "kreativního" napadlo nazvat disk tak, jako by to kapela měla za sebou, proti čemuž hovoří zařazená novinka. A poslední srovnání se starším výběrem - asi došlo ke změně autorských práv, protože "When Tomorrow Comes" nesložili jen Lennox/Stewart, jak se snaží přesvědčit skoupý booklet DVD, ale i Patrick Seymour.

A přitom kapela je v tom tak nevinně, hudba samotná je samozřejmě skvělá. Kromě první novinky vás disk chronologicky vede singlovým světem, jehož krátká charakteristika je popsána výše. Syntezátory s kytarami a dechy v různých kombinacích a množství vytvářejí popové lahůdky. Je zajímavé sledovat proměny hudby (i image) v letech. "Would I Lie To You" nebo "Sisters Are Doin' It For Themselves" jsou doteď energické pecky, za které by mnozí dali nevímco. V klipech je znát relativně omezený okruh režisérů, jsou si i podobné, jenže Annie to svým výrazným obličejem, změnou kostýmů a rolí a položením se do nich dokáže v pohodě utáhnout. Mimochodem, nová skladba je zajímavá zpočátku pomalým tempem, které připomene poslední řadovku, hybnější zbytek se syntezátory pak naopak evokuje spíše začátky kapely.

Prostě pokud chcete mít sadu slušných klipů Eurythmics s jejich skvělou hudbou, a z nějakého důvodu jste si nekoupili předchozí, obsáhlejší výběr "The Greatest Hits", pak je tento pro vás dobrou volbou a lze částečně souhlasit s kolegou v recenzi CD verze. Ale jinak se téhle věci vyhněte, ať se příště na vydavatelství snaží přidat aspoň nějakou hodnotu, za takhle odfláknutý disk by zasloužili na holou. Ten nový klip měli přidat na novou desku, jestli tedy bude, protože díky názvu se zdá, že novou skladbou je kariéra tohohle dua ukončena. I když na CD verzi jsou ještě další dvě, tak snad ne.