Před dvěma lety byla deska "Ego War" londýnských Audio Bullys závanem čerstvého vzduchu na taneční scéně. Letos se propagátoři chuligánského house vracejí s druhým albem "Generation". Obsahuje samozřejmě i hit "Shot You Down" nebo spolupráci s rapperem Rootsem Manuvou.
Když před dvěma lety přišli Simon Franks a Tom Dinsdale alias
Audio Bullys s debutem "Ego War", působili na unavené taneční scéně trochu jako zjevení. Zapadali sice do právě zuřící garageové vlny, ale rozhodně byli bližší houseovým
Basement Jaxx než hiphopovým
The Streets. Hit "We Don't Care" se stal hymnou chuligánské taneční hudby, drzé, sebevědomé a kašlající na nějaké řeči o krizi scény. Bohužel "Ego War" a následné mixy "Hooligan House" nebo "DJ Kicks" se ukázaly být jen časově omezenou infuzí a znovuoživení dynamiky klubové hudby zůstalo jen kýženým snem. Ať chcete, nebo ne, jediné zajímavé věci, které se momentálně na taneční scéně dějí, se soustřeďují kolem německým labelů Kompakt, Playhouse nebo Perlon, což je ovšem těžký underground. V mainstreamu už kromě
Basement Jaxx neoperují žádní producenti, kteří by si udržovali konstantní kvalitu. V nastalé mizérii se tak čekalo, jestli
Audio Bullys znovu skomírající londýnskou klubovou scénu povzbudí (či probudí). Listopadová novinka "Generation" řečeno bez dalších okecávaček zklame ty, kteří čekali nějaké pořádné nakopnutí, a potěší ty, kteří nechtějí změnu. Nemusím snad psát, že autor recenze se ocitl v první kategorii. Deska "Generation" samozřejmě obsahuje i velký klubový hit "Shot You Down", druhý singl "I'm In Love" a kolaborace se zpěvákem The
Madness Suggsem nebo rapperem Rootsem Manuvou.
Začněme hned u zmíněné "Shot You Down". Bezpochyby je to taneční hit sezóny, vždyť skladba se držela dva měsíce v první desítce UK Chart, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že je to počin hodně diskutabilní. Ponechme teď stranou, že skladbu prostě už nemůžu po tisícím opakování vystát, soustřeďme se spíše na to, že dvojice, která se situuje jako vůdčí síla taneční scény, sampluje něco tak notorického jako letitý hit
Nancy Sinatra "Bang Bang". Navíc rok poté, co originál zazní ve filmovém trháku (samozřejmě "Kill Bill"). To je podle mého hudební ekvivalent fotbalové malé domů či zabarikádování vlastní šestnáctky a čekání na brejk. Pokud chcete být srovnáváni s
Basement Jaxx, něco takhle laciného si prostě nemůžete dovolit. Ať už si o "Shot You Down" myslím cokoliv, nepopřu, že je to chytlavá píseň, což se bohužel už nedá říct o žádné další skladbě ze stopáže "Generation". Samozřejmě že beaty jsou hutné a basová linka pumpující a tak dále, ale všechny skladby znějí zoufale stejně. I na první poslech originální "Eq-ing" s divokými hrátkami s ekvalizátorem jen připomenou "Higher State Of Consciousness" Joshe Winka, "Get Myself On Track" je streetovská balada, ale bez Skinnerovy upřímnosti a tak dále. Bullys nemůžou nabídnout ani zajímavé samply, (
Steely Dan v "Kepp On Moving", "Made Like That" ze soundtracku k filmu "Rocky" to nezachrání). A asi největší nevýhodou kapely je rap. Bělošský toasting Simona Frankse na první desce ještě fungoval, ale tady zní už podezřele, o to víc v době, kdy do garageových beatů už rýmují nejlepší britští rappeři (
Kano,
Sway,
Tinchy Stryder). Skladby s rapem připomínají
Stereo MC's (což není pochvala) a když už si do studia pozvou anglického MCho číslo jedna - Rootse Manuvu v "Made Like That" - nepochopitelně ho zařadí až do druhé poloviny skladby, kde už je posluchač strašlivě unuděný. A
Suggs v "This Road"? Stejně otravný jako kdy předtím. Čekali jste něco jiného?
Je mi líto, ale musím konstatovat, že
Audio Bullys na své druhé desce opakují stejné triky jako na dva roky staré jedničce. Chemical Brothers to už dělají také, ale oni si to můžou dovolit, protože už vydali tři výborné desky, že? Laťku svého výborného debutu a obtížné druhé desky prostě
Audio Bullys nepřeskočili. Nebýt komerčního úspěchu "Shot You Down", byl by jejich sestup ještě hrozivější. Generace unavených
Audio Bullys potřebuje pořádnou regeneraci, jinak to nevidím.