Vítejte v živém světě mistra Krajča

06.12.2005 05:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Ne každému je poetika textů Richarda Krajča po chuti, ne každému voní aranžmá písní Kryštofu, ale jejich inteligentní pop zformován do loňského "Mikrokosmu" byl alespoň pro mě osobně vrcholem toho, co tahle havířovská parta dokáže natočit. Předkládají nám to pěkně v živém balíčku. A jak to dopadlo? Čtěte dále.
8/10

Kryštof - Ži(v)je

Skladby: Pan Sen, Brouci, Sqěle, Ženy, Tuning, Vodné stočné, Líbej mě, PoHádkách, Srdce, Tramvaje, Poezie, Střemhlav, Fantomska, Cosmo$hop, Zrcadlení, Obchodník s deštěm, Nasavač, Lolita
Celkový čas: 76:35
Vydavatel: EMI
Jak jsem řekl, "Mikrokosmos" je opravdu úžasné cédéčko. Mně osobně rotovalo v přehrávači opravdu velmi dlouho. A tak jsem se logicky vydal 22. dubna do Lucerny. Byl jsem tehdy nadšen. Hlavně Richard Krajčo, tahle osobnost s obrovským charismatem, mě přesvědčil, že i my máme kapelu, která se vyjadřuje česky a nemusíme se za ni stydět. Opravdu tehdy plnohodnotně potěšili mé uši i duši, jak hlásali svým sloganem. A protože přece jen předvánočních výběrů není nikdy dost, i Kryštof se rozhodli nám předložit pěkně ucelenou kolekci téměř všech svých lepších písní, právě z již zmíněného pražského vystoupení.

Začátek koncertu obstaral stejně jako u "Mikrokosmu" "Pan Sen", a protože u sebe Krajčo neměl, onoho času ješte přítelkyni, Ivu Frühlingovou, střihnul si francouzský zpěv sám. Jak povedeně, nevím, protože francouzsky neumím, ale jako otvírák super. "Brouci", v prakticky stejném aranžmá jako na loňské nahrávce, rozproudí svým rytmem krev v žilách a poprvé má možnost se prosadit balkánská dechová sekce. Oni vůbec celkově znějí všechny skladby hodně podobně jako na originálech, ale není to na škodu. Nahrávka neztrácí nic z kouzla, kterým jsou alba Kryštof naplněna. Dostáváte perfektní práci muzikantů podtrženou zastřeným a sympatickým hlasem Richarda Krajča. Až na pár sólových (a precizních) výlevů postupně všech obsluhovatelů nástrojů, je provedení skladeb stejné jako na řadových deskách, takže v tomto směru nic nového. Sice žádné velké experimenty, ale na druhou stranu to je možná dobře. Tím víc je totiž koncert naplněn takovou zvláštní energií. Láká to nasadit si Kossky, pohodlně se usadit a jen si vychutnávat každý tón. Budete si připadat jako byste nebyli v obýváku, ale v Lucerně. Akorát s tím rozdílem, že budete mít čistší zvuk.

U písně pro všechny kardiaky zní v popředí trumpeta Nikolase Grigoriadise, která byla v singlové verzi trochu utopena, a tak se "Srdce" stalo zase o něco hezčí. Všechna citlivější srdce po tomhle kousku zaručeně pookřejí. Ta o nejkrásnějším literárním žánru ("Poezie"), je také povedená. Košatá skladba, ve které se všichni dosytosti vyřádí. V "PoHádkách" se zase ukazuje Kryštof v najazzlejším světle a Krajčova vložka, v podobě úryvku písně "Po schodoch" Richarda Müllera, je nejen úsměvná ale do pohádek se i docela hodí, skoro jako by tam ta sloka patřila. Koncertně nejkrásnější je ale stejně asi "Zrcadlení". Stadiónový refrén jako by vypadl z pera Chrise Martina a zvonivá kytara lehce připomíná zvuk té Edgeho z U2. Zřejmě vrchol koncertu. A že tahle skladba má sílu, dokazuje i sborový zpěv celé Lucerny. Závěrečná Nabokova "Lolita" je už samozřejmostí.

Veskrze melancholické skladby jsou naživo rozhodně hodné poslechu. V muzice Kryštof se snoubí síla melodií s krásou poetických textů Richarda Krajča. Proto je mám rád. Těžko se mi bude tahle nahrávka hodnotit. Jak také ocenit koncertní výběr těch nejlepších kousků, když je zvukově dokonalý, ale nepřináší nic moc nového?! Je to jen dobře odvedený záznam jednoho velmi dobrého koncertu. Jenže v případě Kryštof to oceníte. Mě tenhle jarem provoněný záznam probudil z podzimní letargie opravdu sqěle.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY