Na Erosově hlavě se začaly objevovat první šediny. Známka stáří? Vůbec ne! Spíš známka toho, že zpěvák zraje a dosahuje ve své hudbě větší a větší vyrovnanosti. Jeho nové album "Calma Apparente" je plné krásných pohodových písniček, podaných tak, jak to umí jen on.
7/10
Eros Ramazzotti - Calma Apparente (dualdisc)
Celkový čas: 55:00
Skladby: La Nostra Vita, L'Equilibrista, Bambino Nel Tempo, Tu Sei, Solarita', Sta Passando Novembre, Una Nuova Eta', Nomadi D'Amore, Non E' Amore, L'Ultimo Metro', I Belong To You (Il Ritmo Della Passione), Beate Solitudine, Calma Apparente
DVD strana
Celkový čas: asi 19 minut
Obsah: All tracks in PCM 2.0 (Dolby digital 5.1) DTS, Desert photo shoot, Recording in Los Angeles, Eros and Anastacia, Recording session in Milan, Making of video "La Nostra Vita".
Vydavatel: Sony BMG
Erose Ramazzottiho jistě není třeba představovat. Zmínit se však musím o tom, že jeho kariéra trvá už přibližně dvacet let. Za tu dobu Eros vydal celkem devět řadových desek, přičemž novinková "Calma Apparente" je tou desátou.
Calma apparente znamená v italštině něco jako zjevný či zřejmý klid. Když si dávám tato slova do spojení s deskou a snažím se přijít na to, proč se ji zpěvák rozhodl pojmenovat právě takto, docházím k jedinému závěru. Celá deska působí totiž velmi vyrovnaně. Žádné slabé momenty a žádná skladba, která by výrazně převyšovala všechny ostatní. Nenechavé jízlivce musím vyvést z omylu, že by se snad mohlo podle názvu jednat o desku nudnou. Právě naopak, Eros neztratil nic ze svého temperamentu, který se skvěle projevuje ať už v baladách, či energičtějších rychlých skladbách. Zajímavým hostem na desce je bezpochyby zpěvačka
Anastacia, s níž byl natočen duet "I Belong To You", o kterém zpěvák mluví jako o tom nejpovedenějším, který kdy udělal.
Pokud se Erosovi něco na tomhle albu povedlo, jsou to pomalé balady. Ať už je to znamenitá "Sta Passando Novembre", duet s
Anastaciou "I Belong To You", či výtečná "Nomadi D'Amore", všechny pomalé písničky patří k tomu absolutně nejlepšímu. Zahanbit se však nenechají ani ty rychlejší jako letní "Beata Solitudine" či rockovější "Non E' Amore". Eros vsadil především na živé nástroje, nepouštěl se do žádných velkých experimentů. To hlavní zde jsou kytary a klavír.
Dva nástroje, o nichž by se dalo říct, že na nich deska stojí. Žádné složité přepracované aranže, všechno má své místo. Snad jedinou písničkou, která trošku vybočuje z linie alba, je "Una Nuova Eta'", a sice díky svým umělým bicím ve sloce. Na druhou stranu jde o jednu z nejchytlavějších písniček na desce, a tak je dost možné, že si ji Eros připravil jako jeden z budoucích singlů.
Co se týče DVD strany, tak musím s nelibostí konstatovat, že sice na ní najdete něco zajímavého, ale moc toho není. Jde v podstatě o takové malé dokumentíky, například záběry nahrávání samotného alba. Dále uvidíte, jak se natáčelo video "La Nostra Vita", samotné video už zde ale bohužel není. Stejně tak můžete zhlédnout sehrané divadýlko
nahrávání duetu "I Belong To You", doplněné o sestřih společného fotografování. Zkráceně řečeno, jde o materiál, na který se sice posluchači podívají s radostí, ale už si nejsem tak jistý, zda se k němu budou vracet. Přece jen na druhé straně placky je spousta zajímavějších věcí.
Erosovo jubilejní desáté album možná není plné překvapení. Je ale plné spousty skvělých písniček. Všechny sice nejsou hitovky na první poslech, co vás zasáhnou jako kulka, mají ale své skryté kouzlo, které budete postupně objevovat, a čím déle si desku budete pouštět, tím více oceníte její krásy. Vesměs jde pořád o ten starý pop-rock, se kterým už Eros kdysi opruzoval. Ale co naplat, když to umí podat tak dobře, jak to ukázal zde... Stále je to ten starý dobrý Eros, který si však dal tentokrát na nové desce opravdu záležet.