Může být hezký den nudný?

06.11.2005 12:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Nová deska americké formace Bon Jovi má výborný obal s lehce zapamatovatelným motivem a optimistický název přející hezký den ("Have A Nice Day"). Album ale nepřináší nic nového, což skalním fanouškům Bon Jovi asi vadit nebude, ale jak se dozvíte v naší recenzi, je to nuda, nuda, šeď.
5/10

Bon Jovi - Have A Nice Day

Skladby: Have A Nice Day, I Wanna Be Loved, Welcome To Wherever You Are, Who Says You Can't Go Home?, Last Man Standing, Bells Of Freedom, Wildflowers, Last Cigarette, I Am, Complicated, Novocaine, Story Of My Life, Dirty Little Secret
Celkový čas: 53:32
Vydavatel: Universal
Abych snad nebyl podezírán z předpojatosti vůči Bon Jovi, odkážu váženého čtenáře na svou recenzi minulé desky kapely "This Left Feels Right". Toto album totiž před dvěma lety přineslo v rámci žánru vynalézavé a netradiční verze hitů party z New Jersey a dočkalo se na musicserveru dost vysokého hodnocení, stejnojmenné DVD s živým provedením bylo u nás taktéž přijato velmi pozitivně (prodeje nosičů ovšem asi nebyly bůhvíjaké). Jistěže se jednalo o ojedinělý projekt a byl čas navrátit se k normální tvorbě, jejímž nejčerstvějším produktem je aktuální album "Have A Nice Day".

Na první pohled a poslech je s novou kolekcí vše v pořádku, alespoň pro dlouholeté skalní fandy. Bon Jovi se drží svého starého známého poprocku, Jon zpívá jako obvykle, Richie hraje na své kytary jako obvykle a jsou zde hity (rádobyhity?) jako obvykle. To už ale nestačí - nevím, je-li to příznak stárnutí anebo srovnávání s nepřebernými možnostmi poslechu mnohem nápaditější, originálnější a jednoduše lepší hudby. Kvartet (plus dlouhodobě hostující basák) se na "Have A Nice Day" utápí v moři stereotypů a hloupých textů. Je to všechno dobře zahrané a zabalené do blyštivého pozlátka, ale je to hrozná nuda.

Jon Bon Jovi je sice dobře rozpoznatelný pěvec s charakteristickou barvou hlasu, avšak na téhle desce se obzvláště odhalují jeho limity - trpí omezenými výrazovými prostředky, je monotónní a po desítkách minut poslechu až leze na nervy tím, jak je stále stejně plochý. Pokud si k tomu přičteme občas neuvěřitelně tupé hlášky v textech o zvonech svobody ("Bells Of Freedom", mimochodem nápadně připomínající "Bed Of Roses") a o tom, jak člověk musí zůstat sám sebou, žít svůj život a tak podobně, jeden se u toho až musí kroutit.

Jon & Co. můžou stokrát vykládat o tom, jak se jim dobře a v pohodě pracovalo a jak jsou s výsledným tvarem alba spokojeni, ale nápadů se jim tentokrát dostávalo pomálu. Kromě titulní písně zaujme možná ještě "Complicated", bonusová píseň "Dirty Little Secret" a nezachrání to ani vtipná citace Briana Wilsona v "Last Cigarette", ani cool fotky čtveřice, z nichž musí být fanynky u vytržení. V porovnání s "Have A Nice Day" je téměř dvacet let stará deska "Slippery When Wet" hotovou symfonií sršící nepřebernými kvanty vynalézavosti.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY