Může být hezký den nudný?

Nová deska americké formace Bon Jovi má výborný obal s lehce zapamatovatelným motivem a optimistický název přející hezký den ("Have A Nice Day"). Album ale nepřináší nic nového, což skalním fanouškům Bon Jovi asi vadit nebude, ale jak se dozvíte v naší recenzi, je to nuda, nuda, šeď.

5/10

Bon Jovi - Have A Nice Day

Celkový čas: 53:32

Skladby: Have A Nice Day, I Wanna Be Loved, Welcome To Wherever You Are, Who Says You Can't Go Home?, Last Man Standing, Bells Of Freedom, Wildflowers, Last Cigarette, I Am, Complicated, Novocaine, Story Of My Life, Dirty Little Secret

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

Abych snad nebyl podezírán z předpojatosti vůči Bon Jovi, odkážu váženého čtenáře na svou recenzi minulé desky kapely "This Left Feels Right". Toto album totiž před dvěma lety přineslo v rámci žánru vynalézavé a netradiční verze hitů party z New Jersey a dočkalo se na musicserveru dost vysokého hodnocení, stejnojmenné DVD s živým provedením bylo u nás taktéž přijato velmi pozitivně (prodeje nosičů ovšem asi nebyly bůhvíjaké). Jistěže se jednalo o ojedinělý projekt a byl čas navrátit se k normální tvorbě, jejímž nejčerstvějším produktem je aktuální album "Have A Nice Day".

Na první pohled a poslech je s novou kolekcí vše v pořádku, alespoň pro dlouholeté skalní fandy. Bon Jovi se drží svého starého známého poprocku, Jon zpívá jako obvykle, Richie hraje na své kytary jako obvykle a jsou zde hity (rádobyhity?) jako obvykle. To už ale nestačí - nevím, je-li to příznak stárnutí anebo srovnávání s nepřebernými možnostmi poslechu mnohem nápaditější, originálnější a jednoduše lepší hudby. Kvartet (plus dlouhodobě hostující basák) se na "Have A Nice Day" utápí v moři stereotypů a hloupých textů. Je to všechno dobře zahrané a zabalené do blyštivého pozlátka, ale je to hrozná nuda.

Jon Bon Jovi je sice dobře rozpoznatelný pěvec s charakteristickou barvou hlasu, avšak na téhle desce se obzvláště odhalují jeho limity - trpí omezenými výrazovými prostředky, je monotónní a po desítkách minut poslechu až leze na nervy tím, jak je stále stejně plochý. Pokud si k tomu přičteme občas neuvěřitelně tupé hlášky v textech o zvonech svobody ("Bells Of Freedom", mimochodem nápadně připomínající "Bed Of Roses") a o tom, jak člověk musí zůstat sám sebou, žít svůj život a tak podobně, jeden se u toho až musí kroutit.

Jon & Co. můžou stokrát vykládat o tom, jak se jim dobře a v pohodě pracovalo a jak jsou s výsledným tvarem alba spokojeni, ale nápadů se jim tentokrát dostávalo pomálu. Kromě titulní písně zaujme možná ještě "Complicated", bonusová píseň "Dirty Little Secret" a nezachrání to ani vtipná citace Briana Wilsona v "Last Cigarette", ani cool fotky čtveřice, z nichž musí být fanynky u vytržení. V porovnání s "Have A Nice Day" je téměř dvacet let stará deska "Slippery When Wet" hotovou symfonií sršící nepřebernými kvanty vynalézavosti.

• nevim co si myslet (Tom, 07.11.2005 10:16) Reagovat

  Nevim co si o recenzi myslet. Komu vic verit, jestli musicserveru, nebo prestiznimu serveru melodicrock.com, kde dali albu 92% ze 100% moznych. ze by Bon Jovi tolik nadbihali? S ohledem na predesle recenze, myslim, ze ne. Tam je ta recenze dost detailne propracovana. A musim rict, kdyz nejake album doporucili tak se i me libilo. K albu Have a nice day, bych napsal, ze se mi rozhodne libi vice nez predesle Crush a Bounce. Prijde mi nova deska vic kompaktni a ucelena.
  
  
  

• ? (Radew, 07.11.2005 12:00) Reagovat

  Musim se přidat k předešlému názoru a ještě doplním, že Bon Jovi jsem nikdy moc neposlouchal, ale poslední album mě hodně chytlo...
  
  

• nesouhlasím :-( (Zdeňka, 07.11.2005 14:54) Reagovat

  Mně toto album vůbec nudné nepřipadá, je plné rychlých songů i krásných balad - např.BELLS OF FREEDOM. Moooc se mi líbí a žádná ubohá recenze můj názor nezmění. Nejvíce se mi líbí z alba HAND tyto songy: WELCOME TO WHEREVER YOU ARE, BELLS OF FREEDOM, LAST CIGARETTE a HAVE A NICE DAY :-) ale všechny písně jsou hezké. Prostě album HAND je úžasné a radím všem, aby si ho alespoň jednou celé poslechli a udělali si vlastní názor :-))Have a nice day :-)
  
  

• Takhle ne... (Larius, 07.11.2005 17:44) Reagovat

  Absolutně nesouhlasím...celkem by mě zajímalo, jestli vůbec téhle ,,kritiky" umí anglicky- vždyť texty jsou asi to nejlepší, co na albu je...Je sice pravda, že originalita trochu schází, ale...5/10? To je podle mě trochu přehnané...hodně přehnané...To album v sobě stejně něco má, a nuda to rozhodně není;o)
  
  

• Kdo je tady nudnej? (Misunderstood, 07.11.2005 18:33) Reagovat

  Nudný? Blbý texty? Sorry, ale nudná je recenze. A blbý keci rozhodně nemaj Bon Jovi. Jo a nic tam není o obalu.... Jaký je z tvýho "profesionálního" pohledu? Podle mě je to dost DOBRÝ, s velkým D. Přímo křičí na lidi, "Kupte si mě, písničku jsou skvělý jako já!:-)" Ještě by mě zajímalo, jaký že to pozlátko to je?
  
  

Rozhovory: Bára Zemanová - Z publika někdy lítaly výzvy, ať si sundám tričko Kariéra Báry Zemanové, která vešla ve známost díky SuperStar, byla vzhledem k mateřským povinnostem na čas na druhé koleji. Nyní pracuje na nové desce. Jaké je to opět začínat? Jak se jí hraje v rodinném bandu? A jak vzpomíná na... čtěte zde

Vydáno: 03.03.2025 12:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Architects na "The Sky, The Earth & All Between" staví katedrálu z chaosu a emocí Architects se na novém albu "The Sky, The Earth & All Between" vydávají na odvážnou cestu mezi chaosem a harmonií. Syrové riffy, progresivní prvky i emotivní texty vytvářejí apokalyptickou symfonii, která fascinuje i zneklidňuje.... čtěte zde

Vydáno: 03.03.2025 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Dirkschneider v Praze důstojně oslavil čtyřicet let alba Accept "Balls To The Wall" Německý titán Udo Dirkschneider, kromě své již dlouhé roky zavedené kapely U.D.O., už nějakou dobu pendluje po světě také s hity své kdysi domovské skupiny Accept. Do Česka se vrací často, přesto se mu koncert k výročí oslav... čtěte zde

Vydáno: 02.03.2025 17:10 v sekci Naživo

7/10

Recenze: "Vteřina věčnosti" přináší solidní ohlédnutí za sólovou kariérou Petra Muka Petr Muk se stal personou, která se zvláštním způsobem otiskla do historie našeho popu. I když jeho největší sláva trvala zhruba dekádu, lidé na něj stále vzpomínají a vzpomínat nejspíš dál budou. Po patnácti letech od jeho... čtěte zde

Vydáno: 02.03.2025 08:00 v sekci Recenze

Blogísek ultrapopaře: Taky se vám občas do mozku zahryzne hudební červ? Když jsem vymýšlel název svého soukromého koutku na musicserveru, Blogísek ultrapopaře jasně vyjadřoval, jakou hudbu mám rád a že se bude jednat o spíše nevážné postřehy. V dosavadních článcích se mi to úplně nepovedlo,... čtěte zde

Vydáno: 01.03.2025 08:00 v sekci Publicistika | Blogísek ultrapopaře