Poněkud menší komerční úspěch minulé desky "Try This" asi Pink přinutil trošku zapřemýšlet a na novince "I'm Not Dead" se opět vrátila ke stylu, jenž proslavil přelomovou desku "M!ssundaztood". Navíc ale také nabízí několik přemýšlivých a akustických skladeb.
Pink je mi vážně moc sympatická. Na první desce, která se mi tak moc nelíbí, až ani nevím, jak se jmenovala, byla sice natlačena do konfekční r'n'b škatulky, ale už dvojka
"M!ssundaztood" je podle mě nahrávkou, k níž všechny její další desky už budou jen vzhlížet jako k té, kde se to skutečně podařilo. Na následující
"Try This" se totiž až příliš vzhlédla ve zpopovatělém punku, takže téměř celé album se ztrácelo v jednolitém hudebním přístupu, zatímco její hlavní devízou je střídaní stylů. Asi si to i uvědomila, protože novinka "I'm Not Dead" se žánrovou pestrostí blíží právě ke skvělé
špatně pochopené desce.
Už od počátku je patrné, že tentokrát se
Pink a její vydavatelství rozhodli nic neponechat náhodě, a za pilotní singl zvolili "Stupid Girls", doplněný patřičně ironizujícím videoklipem, který ukazuje, jak je rebelka
Pink ta správňácká holka, kdežto přešlechtěné pipinky typu
Paris Hilton maj' být jen k smíchu. Správná hitovka, dobrý klip, start povedený. Ale přece jen tahle stránka
Pink není vše, co od ní čekáme. A na desce se rozhodně dočkáme.
Po hudební stránce je "I'm Not Dead" malým krokem zpět více k popu, o který se postaralo hned několik různých producentů a spoluautorů, mezi nimiž převažují Max Martin a Billy Mann. Hlavně se jim však podařilo napsat silné písně, které kromě známé rozjuchaně popové ("Stupid Girls", "Leave Me Alone") a přidrzle rockové ("U + Ur Hand") tváře nabízí i dosud až tolik neprobádanou polohu, s jakou se dovede položit i do intimně pojatých skladeb, které také snad až nečekaně dokazují, jak výtečná je
Pink zpěvačka. Vrcholem je bezpochyby politicky angažovaná a v podstatě akusticky odehraná "Dear Mr. President", v níž ji doprovází duo
Indigo Girls. Podobně povedená je "The One That Got Away", kde ji na kytaru a pěvecky podporuje Billy Mann. Jako vyložená pruda se mi jeví jen zpověď "I Got Money Now", škoda také toho, že se
Pink neodhodlala prozkoumat více elektronická hudební území či alespoň jednou nechat někoho pořádně hrábnout do strun. Každopádně milou tečkou za celou deskou je hidden track "I've Seen The Rain", který složil a s ní nahrál její otec.
Na recenzi se nám album dostalo ve formátu dualdiscu, jehož DVD strana rozhodně nenabízí málo. Po krátké upoutávce na živé DVD, které konečně vyjde v květnu, na ní najdete celou desku (i v 5.1, ale kdovíjak úžasně to rozmíchané není), dokument z natáčení klipu "Stupid Girls" i samotné video, rozhovor s
Pink se záběry ze studia a pár dalších maličkostí.
Čtvrté album
Pink není sice žádným velkým krokem dopředu, ale na popové scéně nabízí ne zrovna obvyklý poctivý přístup k muzice, skvělé písničky a čím dál lepší zpěvačku. Album se povedlo o trošku lépe než minule, o trošku hůře než předminule, každopádně stále hodně dobře.
DD k recenzi poskytlo vydavatelství
Sony BMG.
Album:
Pink - I'm Not Dead (dualdisc)
Hodnocení: 7/10
CD strana
Celkový čas: 58:05
Skladby: Stupid
Girls, Who Knew, Long Way To Happy, Nobody Knows, Dear Mr President, I'm Not Dead, Cuz I Can, Leave Me Alone (I'm Lonely), U + Ur Hand, Runaway, The One That Got Away, I Got Money Now, Conversations With My 13 Year Old Self, Fingers (bonus), I've Seen The
Rain (bonus)
DVD strana
Celkový čas: asi 28 minut
Obsah: celé album v 5.1 Surround Sound, DVD "Live In Europe" teaser, rozhovor, klip "Stupid Girls", dokument z natáčení a vynechané scény