V reedici se na trh dostaly první dvě desky Support Lesbiens - "So What?" a "Medicine Man". Kdo zná jen uhlazené rádiové hity typu "In Da Yard", bude překvapen. V první polovině 90. let byla parta kolem Kryštofa Michala mnohem blíž říznému hardcore než chytlavému popu. Pořád to ale byla skvělá muzika.
Netřeba nijak zastírat, že tahle reedice mě potěšila jako málokterá. Především pak kvůli "Medicine Man", kteroužto desku považuji za více než dobrou. Jako teď si pamatuju první roky na víceletém gymplu, kdy jsem doma na kazetě přetáčel pořád dokola "I Am The Garden" a další pecky a strašně se těšil, až si na
Supporty zajdu do klubu. Byli to v podstatě oni, kdo ve mně spolu s
Guns N' Roses a Metallicou vzbudil zájem o tvrdou hudbu. A za to jim patří velký dík. A za tuhle reedici jejich prvních dvou desek z dob, kdy
Support Lesbiens byli něco zcela jiného, než jsou nyní, jim patří dík také. Nebo spíš vydavatelství?
"So, What?" vyšlo původně v roce 1993 a je vlastně takovým předznamenáním nu-metalových hrátek s elektronikou. Proč? Protože třetina desky jsou remixy. A to bylo album debut, takže odvahy se tehdy vydavatelům i umělcům dostávalo měrou vrchovatou. Zvukově to je spíš taková sranda, i když se nahrávalo v Sonu u Michala Cimfeho, kytary znějí jako natočené na magneťák někde v obýváku, ale to aspoň dává cédéčku správně syrovou atmosféru, je to vlastně místy takové HC. Srovnáno hudebně, je "So, What?" slabší než následující "Medicine Man". Skupina měla od začátku vytříbený crossoverový cit, dobře to dokládá "Poor Darlin'" a la
Red Hot Chili Peppers, ale třeba druhá "We" prostě nemá kromě riffů nic, čím by zaujala. Už tehdy bylo ale poznat, že v Supportech dřímá hitmaker, neboť taková "Bad Things" je ukázková pecka na pohupování se při rockových koncertech: Melodická linka je dostatečně výrazná, kytary přiměřeně ostré, frázování důkladné.
Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to zpříma, nemám se zač stydět. Myslím si totiž, že "Medicine Man" je nejlepší deska, jakou kdy
Support Lesbiens udělali. Mám rád "Regeneration", s chutí si pustím "Tune Da Radio" či "So, What?", "Midlife" jde, pravda, trochu kolem, ale nejde to jinak - dvojka je prostě the best. Vyrostl jsem na ní, a to vás poznamená. Album od začátku do konce parádně odsýpá, ten jejich crossover je naprosto vyvážený, takže z toho člověk nemá ani metalový pocit, ani pop-rockový. "I Am The Garden", "Deadicated Man", "Jail" jsou ukázkové vypalovačky, které si tuzemská tvrděkytarová scéna právem chová za rámečkem. Jsou tam melodie, je tam mladická naštvanost, je tam nápad, je to ostré.
Tím, že firma v reedici obě desky vydala, udělala opravdu záslužný počin. A to i při vědomí faktu, že většina z fanoušků dnešních
Support Lesbiens jejich původní tvorbu zkousne jen s obtížemi. Ten žánrový posun je přece jen příliš velký. I když... dobrá písnička bude vždycky dobrá písnička. A tu Supporti uměli tehdy stejně jako dnes.