Je těžké být originální. Jednak je to téměř nemožné, jednak, když se vám to podaří, budete mít malý problém přesvědčit masy o své genialitě. The Beta Band by mohli vyprávět. "Music: The Best Of" shrnuje jejich krátkou, ale intenzivní kariéru jako jedné z nejzajímavějších britských skupin přelomu tisíciletí.
9/10
The Beta Band - Music: The Best Of
Skladby: CD1: Dry The Rain, Inner Meet Me, She’s The One, Dr. Baker, It’s Not Too Beautiful, Smiling (edit), To You Alone, Squares, Human Being (radio edit), Gone, Broke (radio edit), Assessment (radio edit), Easy, Wonderful, Troubles, Simple / CD2: It’s Not Too Beautiful, Squares, Inner Meet Me, Simple, She’s The One, Easy, Dr. Baker, Dry The Rain, Quiet, Broke, Assessment, Dogs Got A Bone, House Song
Celkový čas: 74:20 + 77:55
Vydavatel: EMI
Chcete důkaz, že hudební kritika má naprosto nulový dopad na to, co lidé kupují?
The Beta Band - jedna z nejoslavovanějších britských skupin přelomu devadesátých a
noughties, skončila loni svoji kariéru ze značně prozaických důvodů - nikdo si je nekupoval a způsobili své nahrávací společnosti obrovský finanční dluh. Rok poté po nich britský hudební tisk teskní, vyčítavě ukazuje prstem do řad posluchačů:
"Vy jste je mohli zachránit, ale nic jste neudělali!" Nuž, sbírka největších hitů "Music" s bonusovým záznamem koncertu na rozloučenou se předminulý týden nedostala ani do první čtyřicítky britského albového žebříčku. Jak příznačné.
Prudce originální, eklektičtí, stylově nezařaditelní, tak se většinou v tisku popisovaly desky Beta Band. Od svých začátků v polovině 90. let přinesli do britského rocku avantgardní postupy navazující na německý krautrock 70. let (Can, Faust), psychedelii stejné dekády a hlavně přesvědčení, že vše se dá míchat se vším. Oddanost hudebním fantaziím je posouvala dále a dále v experimentátorství a bohužel také od posluchačů. Když to na konci kariéry chtěli zkusit jinak a nahráli album s producentem
Radiohead Nigelem Godrichem, byli už příliš silně zaškatulkovaní jako
"ta divná kapela" a znovu to byl komerční neúspěch. Zpět na úplný začátek. "Music" začíná skladbou "Dry The Rain", která kdysi zahájila jejich kariéru na první stopě debutového EP "Champion Versions" z roku 1997. Country-hiphopová koláž, kterou by klidně mohl nahrát
Beck na slavné "Odelay", ohlásila přímo zběsile kreativní kapelu, vedle které i kolegové na značce Parlophone
Radiohead vypadali jako vcelku tradiční rocková parta. Další EP "The Patty Patty Sound" a "Los Amigos Del Beta Bandidos" z následujícího roku ještě upevnila jejich pozici kapely, od které se čekají velké věci. Všechny rané nahrávky najdete na "Three E.P.'s" a na recenzovaném best-of výběru - vedle zmiňované "Dry The Rain" jsou to také "Inner Meet Me", "Dr. Baker" a "She's The One". Bezejmenný debut z roku 1999 trpěl určitou nevyrovnaností, kterou sama kapela sváděla na to, že desku natáčeli v kvapu. Mimochodem, Beta Band jsou asi jediná kapela, která si v tisku dovolí říct, že deska se jim úplně nepovedla, jen pár týdnů po jejím vydání. I tak jsou "It's Not Too Beautiful" a "Smiling" výborné skladby, dementní, ujeté, přeplácané, ale nějakým zázrakem překvapivě krásné. Nealbový singl "To You Alone" je překvapivě umírněný, psychedelická kosmická balada s několika zvukovými vrstvami. Další album "Hot Shots II" z roku 2001 je zastihlo ve vrcholné formě, singly "Squares", "Broke" a "Human Being" konzervovaly jejich hudební genialitu, genialitu eklektických hudebních bohů, kteří si mohou dovolit úplně všechno, a přesto je to pořád pop. Škoda že ani jeden ze singlů neudělal větší díru do světa. Možná že stačilo málo, třeba aby prvním singlem byl "Squares", který kapela musela stáhnout poté, co zjistila, že stejný sampl jako oni použila i kapela I Monster.
Závěrečnou kapitolou, na výběru zaznamenanou pěti skladbami, je poslední album "Zeroes To Heroes". Výrazně rockový "Assessment" je jejich oficiálně největší hit, ale přiznejme si, že číslo 22 opravdu není žádné terno. Když album dosáhlo maximálně na patnáctku, firma Regal patřící Parlophone (patřící EMI) vyčíslila ztrátu na stovku tisíc liber a bylo zle. Jenomže význam kapely se dá těžko vyčíslit počtem prodaných desek. Beta Band společně třeba se
Spiritualized dodali britskému rocku šťávu poté, co ustala britpopová horečka, a spojením klasických rockových postupů s těmi avantgardními poskytli současnému indie rocku recept, kudy z krize nekonečného opakování starých triků. Ostatně z Beta Band silně čerpali i zmínění
Radiohead (hlavně na "Kid A") a do množiny jejich pokračovatelů patří
Doves,
Gomez,
Arcade Fire, Bees nebo
British Sea Power.
Jestli si dobře pamatuju, Beta Band je kapela, kterou miloval jeden hrdina z Hornyho románu (a také následného filmu) "High Fidelity" (česky vyšla kniha jako "Všechny moje lásky"). Cynický prodavač v hudebním obchodě, který už slyšel všechnu hudbu, co kdy kdo natočil, a jedině Beta Band jsou z nové hudby dost dobří na to, aby stáli za poslech. Však také za oceánem díky tomuto filmu prodali pár kusů desek. Ale opravdu jenom pár. Bonusové CD s koncertem z londýnského Shepherds
Bush z konce loňského roku dokazuje, že kapele to šlapalo i těsně před koncem. Ale co už, život jde dál. Ostatně první nahrávky hlavní kreativní síly kapely a zpěváka Stevea Masona po rozpadu BB pod hlavičkou projektu
King Biscuit Time (singl "C I AM 15") naznačují, že není všem dnům konec.